Ve výkrmu prasat to bylo donedávna docela jednoduché. Kanečci se chirurgicky kastrovali okolo 1 týdne stáří a spolu s prasničkami představovali dvě možnosti „pohlaví“.
Situace se v Evropě změnila v roce 2010 přijetím deklarace o alternativách k chirurgické kastraci. Ochráncům zvířat se nelíbilo, aby byli kanečci kastrováni bez předchozího znecitlivění. A tak se řada zemí EU zavázala, že do roku 2018 skončí s chirurgickou kastrací vykonávanou dosavadními praktikami. Pár zemí (např. Německo) později přijatý termín oddálilo, jiné státy (např. ČR) se k deklaraci vůbec nepřipojily.
Proč se kanečci kastrují
Kastrace samců hospodářských zvířat je celosvětově užívaný zákrok prováděný po staletí.
Kastrací kanců je dosaženo dvou cílů - welfare prasat, resp. zklidnění samčích zvířat, která jsou s narůstající pohlavní aktivitou více agresivní vůči ostatním chovaným prasatům i vůči ošetřovatelům, a zabránění vzniku tzv. kančího zápachu.
Nekastrovaní samci se vyznačují rychlejším růstem a lepší konverzí krmiva než kastráti. Motivací pro kastraci je ale lepší ovladatelnost a méně agresivní chování kastrovaných jedinců nebo prevence nechtěných zabřeznutí zejména v extenzivních chovných systémech.
Kastrací se snižuje anabolický potenciál samců, což má za následek zvýšené ukládání tuku v jatečném těle, ale i uvnitř svalů.
Kančí zápach a jeho příčiny
Kančí zápach je zapříčiněn především substancemi vznikajícími v souvislosti s dosažením pohlavní dospělosti (okolo 90 kg živé hmotnosti).
Androstenon je hormon steroidní povahy, syntetizovaný v játrech a varlatech, vznikající z testosteronu. Koncentruje se jednak ve slinných žlázách, kde změněný jako feromon působí na chování říjících prasnic, a jednak v tukové tkáni, odkud se při tepelném opracování uvolňuje.
Skatol (3-metyl indol) je látka vznikající v průběhu trávení z tryptofanu působením střevních bakterií a je zodpovědná za zápach exkrementů.
Část skatolu odchází s výkaly, část je metabolizována v játrech a část se akumuluje v tukové tkáni. U virilních kanců nedochází k úplné metabolizaci této látky na rozdíl od kastrátů a prasnic.
Chirurgická kastrace a její omezení
Existují různé metody kastrace, které zahrnují chirurgické odstranění varlat, zejména u prasat, využití strangulačních kroužků s následným odumřením šourku nebo rozdrcení semenných provazců pomocí speciálních kleští, zejména u býků a beranů. Všechny tyto metody jsou spojeny s určitou mírou bolesti způsobenou zvířeti.
V různých zemích může být proto legislativně vyžadováno použití lokální anestezie.
Mezi další faktory, které se fyzické kastrace týkají a které mají ekonomické dopady, patří nutnost manipulace se zvířaty, výskyt komplikací a následně úhynů, pracnost celé operace a mnohdy požadavek na provádění jednotlivých úkonů veterinárním lékařem.
Kastrace kanečků je v rámci EU upravena směrnicí z 18. prosince 2008, stanovující minimální standardy v chovu prasat 2008/120/EC, vycházející vstříc požadavkům welfare.
Lhůta na kastraci selat bez analgezie je ustavena v období do jednoho týdne věku a je převzata do národních legislativ členských států. Nad rámec evropské směrnice je v některých státech EU, zejména severských a v Norsku, legalizována povinnost provádět místní znecitlivění.
Celkové znecitlivění je požadováno v Nizozemí a nyní i v Belgii nikoli národní nebo evropskou legislativou, ale odběrateli a zpracovateli vepřového masa.
Chirurgickou kastraci a místní a celkové injekční znecitlivění jsou v ČR oprávnění provádět pouze veterinární lékaři a další odborný personál, u nás veterinární technici, či nově legislativou definované osoby odborně způsobilé podle §7, čl. 3 zákona na ochranu zvířat proti týrání 246/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů.
Chirurgická kastrace v souladu s legislativou je prováděna u selat do věku sedmi dnů. Sele je fixováno pomocníkem a je veden jeden příčný horizontální, nebo častěji dva souběžné sagitální řezy skalpelem, vlastní kastrace je provedena s nepokrytým provazcem semenným.
Varlata jsou vybavena z kastrační rány a z obalů a i s nadvarlaty jsou v distální části semenného provazce oddělena za pomoci emaskulátoru. Po zákroku je provedeno místní antiseptické ošetření. Nástroje jsou v průběhu kastrační procedury uloženy v dezinfekčním roztoku.
Studie provedená Evropskou komisí PIGCAS uvádí čas, který je na provedení úkonu zapotřebí v jednotlivých státech. Doby se liší od 20 s do 70 s, přičemž u nás se doba kastrace včetně chycení a vrácení selete do kotce pohybuje mezi 20 s a 30 s.
Ve státech, kde je nyní požadována úplná anestézie, se před zavedením této praktiky pohyboval čas mezi 50 s až 60 s. Při kastraci podle protokolu používaného v Norsku za použití lokálních anestetik trval úkon 80 s až 140 s, interval chirurgické intervence po aplikaci anestetik byl 10 až 20 minut.
Náklady na kastraci provedené veterinárním lékařem byly 1,73 Eur na jeden vrh s pěti kanečky, náklady na lidokain 0,25 Eur a celkový náklad na kilogram vepřového masa se tím zvýšil o pouhých 0,012 Eur.
Co je imunokastrace
Principem imunokastrace je inhibice vývoje varlat pomocí vyblokování funkce hormonu uvolňujícího gonadotropin (GnRH).
Slibná je metoda nekrvavé kastrace imunologickou cestou. Vakcína stimuluje tvorbu specifických protilátek proti gonadotropin-releasing hormonu (GnRH) po revakcinaci na konci výkrmu.
To způsobuje významné snížení hmotnosti varlat spolu se sníženou produkcí androstenonu, zatímco denní přírůstky, konverze krmiva a kvalita masa bez kančího zápachu zůstává jako u nekastrovaných kanců.
V současnosti jsou komerčně dostupné imunokastrační vakcíny Improvac pro prasata a Bopriva pro skot.
Vakcína je nyní registrována společně ve všech zemích EU. Začala se původně používat s úspěchem v Austrálii a na Novém Zélandu, později v Brazílii a v dalších zemích.
Přístup k chovu kanců pomocí imunologické kastrace byl představen asi před 25 lety. Tato strategie byla alternativou k fyzické kastraci a byla globálně spuštěna.
Již v roce 1998 uvedla společnost Pfizer Animal Health, předchůdce společnosti Zoetis, pro Nový Zéland a Austrálii přípravek Improvac jako alternativu k fyzické kastraci u kanečků.
Vakcína je v současné době schválena pro použití u kanečků v 72 zemích, tedy ve všech zemích s významným chovem prasat.
Současné přijetí imunologické kastrace se v jednotlivých zemích liší. V některých zemích byla tato technologie přijata, v jiných se však průmysl rozhodl pokračovat ve fyzické kastraci nebo se od kastrace úplně odklonil.
Schéma aplikace vakcíny
Dvojí injekcí kancům, jedna od 8. do 10. týdne života a druhá 4 až 6 týdnů před porážkou, se zabrání vzniku kančího zápachu využitím imunitního systému prasete.
Brzy po druhé injekci prase produkuje protilátky proti vlastnímu uvolňování gonadotropinu. To způsobuje dočasné imunologické potlačení funkce varlat.
Imunokastraci lze rovněž provádět spolu s dalšími rutinními zákroky ve stádě. Chovatelé však nejsou omezeni krátkým časovým obdobím, pro které je doporučována fyzická kastrace.
Prostřednictvím imunokastrace je dosaženo stejného výsledku u plodnosti a kontroly agresívního chování jako u fyzické kastrace.
Hlavní výhodou imunokastrace je zamezení bolesti spojené s fyzickou kastrací a snížení rizika infekce a dalších komplikací spojených s hojením poranění.
I při imunokastraci je nutná manipulace se zvířaty.
Vliv imunokastrace na kvalitu masa
Protože účinná látka je imunologické povahy, neovlivňuje kvalitu masa cizorodými látkami a nemá tedy vliv na lidské zdraví.
Vakcína neobsahuje ani geneticky modifikované organismy, snižuje projevy PSE (pale, soft, exsudative) a zlepšuje barvu, mramorování a šťavnatost masa.
Vakcína stimuluje tvorbu specifických protilátek proti gonadotropin-releasing hormonu (GnRH) po revakcinaci na konci výkrmu. To způsobuje významné snížení hmotnosti varlat spolu se sníženou produkcí androstenonu, zatímco denní přírůstky, konverze krmiva a kvalita masa bez kančího zápachu zůstává jako u nekastrovaných kanců.
Imunokastrace byla testována i u intenzívního výkrmu, kde se projevila ve zlepšení některých parametrů kvality masa.
Je jasné, že plnohodnotné vepřové maso pochází ze zdravého zvířete.
Výsledky studie čtyř typů pohlaví
Autoři španělského výzkumného ústavu potravin IRTA testovali, jak se tato 4 „pohlaví“ projeví na parametrech výkrmu, výtěžnosti a složení JUT i kvalitě masa.
Studie byla provedena celkem na 92 prasatech stejného genetického původu [pietrain × (landrace × duroc)], a to na 24 chirurgicky kastrovaných samcích (CM), 20 imunokastrovaných kanečcích (IM), 24 kanečcích bez kastrace (EM) a 24 prasničkách (FE).
Experiment byl zahájen, jakmile prasata dosáhla tzv. cílené hmotnosti (TBW; target body weight) 30 kg, a pokračoval až do průměrné váhy 120 kg.
| Skupina | Počet zvířat | Označení |
|---|---|---|
| Chirurgicky kastrovaní samci | 24 | CM |
| Imunokastrovaní kanečci | 20 | IM |
| Kanečci bez kastrace | 24 | EM |
| Prasničky | 24 | FE |
Růst a příjem krmiva
Během růstu, od 30 do 70 kg, měla skupina CM nejvyšší průměrný denní příjem krmiva, ale v případě průměrných denních přírůstků a poměru konverze krmiv nebyly zjištěny statisticky významné rozdíly.
Následně během fáze od 70 do 100 kg vykázala skupina IM nejvyšší průměrný denní přírůstek a vyšší průměrný příjem krmiva než FE.
Jatečně upravené tělo
Skupiny CM a FE vykázaly vyšší hmotnost JUT a vyšší podíl hmotnosti JUT v teplém stavu k živé váze zvířat než u IM, v případě EM nebyly rozdíly statisticky významné.
U skupiny IM byla zjištěna těžší játra a ledviny ve srovnání s CM a FE, zejména v kategorii 100 kg a 120 kg.
Hmotnost kýty a její podíl na JUT byly vyšší ve skupině FE ve srovnání s ostatními typy „pohlaví“, a to po celou dobu experimentu od 70 do 120 kg.
Tuk a podíl libové svaloviny
Co se týče tloušťky podkožního tuku, JUT skupiny CM byla tučnější než EM ve všech anatomických částech.
Skupina IM měla na kýtě a na pečeni v úrovni posledního žebra podobnou hladinu tuku jako EM a FE a nižší než CM.
Podíl libové svaloviny byl nižší u CM ve srovnání s EM a FE, skupina IM se statisticky nelišila od ostatních skupin.
Složení kýt se lišilo v rámci testovaných skupin: EM a FE měly kýty libovější s vyšším podílem svaloviny než CM.
Závěrem autoři konstatovali, že typ „pohlaví“ ovlivnil parametry produkce a složení těla prasat během výkrmu.
Imunokastrace prasniček
Amerika a několik dalších zemí také používají vakcínu u prasniček. Celosvětové používání vakcíny Improvac, Improvest v Kanadě a USA, ve výkrmu prasniček roste.
V článku o metaanalýze z roku 2020 vědci z Německa, Belgie a výrobce vakcín Zoetis uvedli, že vakcína se nedávno objevila jako možnost pro chov prasniček na vyšší porážkovou hmotnost.
U prasniček, stejně jako u kanců, je vakcína dvoudávková.
Brzy po druhé injekci prase produkuje protilátky proti vlastnímu uvolňování gonadotropinu. To způsobuje dočasné imunologické potlačení funkce vaječníků a říje u prasniček, což pomáhá snižovat sexuální chování u prasniček, které jsou určeny na porážku.
Zlepšené výsledky v oblasti dobrých životních podmínek zvířat znamenají méně naskakování a agresivního chování v kotcích s oběma pohlavími společně.
V listopadu 2022 získala společnost Zoetis také registraci Evropské komise pro použití vakcíny pro prasničky od 10 týdnů věku.
Z pohledu jatek mají imunizované prasničky těžší jatečně upravená těla (+3,2 kg) a mají o 0,21 % více intramuskulárního tuku.
Pokud jde o průměrný denní příjem krmiva, průměrný denní přírůstek, konečnou tělesnou hmotnost a hmotnost jatečně upraveného těla za tepla, u vakcinovaných prasniček ve srovnání s nevakcinovanými zvířaty došlo k 3,2% nárůstu konečné tělesné hmotnosti a 3,1% nárůstu hmotnosti jatečně upraveného těla za tepla.
Celkový průměrný denní přírůstek se zvýšil o 4,4 % s nárůstem o 11,7 % po druhé dávce.
Podobně prasničky ošetřené přípravkem Improvac vykázaly zvýšení celkového průměrného denního příjmu krmiva o 6,1 % a zvýšení o 12,8 % po druhé dávce.
Ziskovost by závisela na systému zatřídění, protože tučnější jatečně upravená těla by byla penalizována přísným tříděním.
Producent může těžit z menšího počtu dní, než jdou prasničky na jatka, a vyšších výnosů plece a šunky, a to navzdory tučnějšímu jatečně upravenému tělu.
Je důležité říci, že tato technologie je velmi flexibilní a že úprava načasování druhé dávky ve vztahu k odvozu na jatka je kritická.
Čím déle jsou prasničky imunologicky kastrovány, tím více krmiva se spotřebuje, což vede k rychlejšímu růstu, těžší konečné hmotnosti a zvýšenému množství tuku v jatečně upravených tělech.
Vliv výkrmu na standardizaci suroviny
Současný masný průmysl v rostoucí míře vyžaduje standardní, kvalitní surovinu, tj. jatečná prasata o vyrovnaných rozměrech a jakosti masa.
Výkonné automatizované linky jsou dimenzované na určitý rozměr zvířat; jsou-li porážena prasata odlišných rozměrů, vždy nastávají problémy.
Ostatně i výška závěsných drah, dimenzování zařízení bouráren si vyžaduje, aby surovina měla pokud možno standardní rozměry, resp. aby se rozměry jednotlivých částí lišily co možná nejméně.
Proto dostane přednost takový chovatel, který požadavek standardizace splní.
Pro zajištění vyrovnané jakosti takových výrobků je samozřejmě nutná i standardní jakost suroviny i standardní velikost příslušných tělesných partií.
Moderní výpočetní technika sice zvládne do jisté míry korekce na odchylné složení, ale je známo, že změny chemického složení nejsou v jednotlivých částech těla navzájem přímo úměrné, a proto korekce chemického složení u přetučnělého nebo vyhublého nezmasilého prasete nelze učinit jen násobením jakýmsi koeficientem.
Většina významných masných podniků dnes nakupuje v mase a využívá při zpeněžování objektivní aparativní hodnocení. Bude proto vyžadovat i příslušně zmasilá prasata, minimálně 55 %, která vyhoví požadavkům na surovinové složení.
Tlak na kvalitní zmasilá prasata přichází i ze strany obchodních řetězců, které rovněž vyžadují pro výsekové maso minimální zmasilost 55 %.
Ziskovost imunokastrace prasniček by závisela na systému zatřídění, protože tučnější jatečně upravená těla by byla penalizována přísným tříděním.
Welfare, zdraví a technologická kvalita masa
Veřejnost se v poslední době stále více zajímá o welfare hospodářských zvířat. Značná pozornost je věnována i fyzické kastraci zvířat, zejména pak v případě prasat.
Na zájem veřejnosti reagovala i Federace veterinářů Evropy již v roce 2001 a znovu nyní tzv. Pozičním dokumentem, kde v závěru konstatuje, že kastrace kanečků bez anestézie a analgezie by neměla být prováděna, měla by být podávána prolongovaná analgetika, či zavedena imunokastrace a kastrace jako taková by v dlouhodobém hledisku neměla být prováděna vůbec.
Jako metody k dosažení tohoto cíle uvádí genetickou selekci zvířat bez kančího zápachu, zavedení komerčně dostupného sexování semene a zavedení způsobu odchovu prasat redukující tvorbu skatolu a androstenonu.
Komise EU pod tlakem veřejnosti pokládá chirurgickou kastraci kanečků, prováděnou bez znecitlivění, za hluboké narušení welfare zvířat.
Nově nabízená metoda imunokastrace je slibným nováčkem v této hře s veřejným zájmem a má i ekonomické opodstatnění ve vyšší kvalitě masa a užitkovosti vakcinovaných prasat.
Hlavní výhodou imunokastrace je zamezení bolesti spojené s fyzickou kastrací a snížení rizika infekce a dalších komplikací spojených s hojením poranění.
Podobně jako v Norsku, i farmáři v ostatních zemích protestují proti zaváděným změnám, které je dále znevýhodňují oproti zemím mimo evropský prostor.
Welfare zvířat je velkým tématem dnešních dní a veterinární lékaři, kteří se cítí být přirozenými zastánci zvířat, reagují leckdy podrážděně na zásahy a doporučení laické veřejnosti.
Přesto je třeba se zamyslet nad snahami aktivistů a nebagatelizovat jejich snahy o zlepšení života hospodářských zvířat, které jsou někdy podloženy neodbornými či až úsměvnými argumenty, nicméně hlubší pocity a znepokojení, které vyjadřují, jsou leckdy oprávněné.
Alternativy k chirurgické kastraci
Prozatím jako řešení vyplývá používání anestetik, analgetik a protizánětlivých přípravků. Další variantou je imunokastrace.
V ČR není slyšet o další, opravdu welfare možnosti, a tou je výkrm kanečků. Ten se běžně praktikuje v chovatelsky vyspělých zemích jako je Německo, Francie, Španělsko atd.
Dále je potřeba přidat informaci, že maso z vykrmených kanečků se běžně dostává na naše pulty například v rámci importu ze Španělska.
V rámci programu našeho partnera, firmy Nucleus, se vykrmuje 18 mil. kanečků ročně.
Otvírá se tedy nová cesta - genetická selekce, která by byla vhodná jak pro zvířata, tak pro chovatele.
Je však výzvou, abychom tuto cestu mohli následovat, změna v postoji veterinárního dohledu na jatkách. Je potřeba nahradit pouhé vizuální posouzení, tedy přítomnost varlat, odbornou organoleptickou klasifikací.
V současné době se v některých zemích průmysl rozhodl pokračovat ve fyzické kastraci, zatímco jiné státy se od kastrace úplně odklonily.
Ekonomické a praktické otázky
Mezi další faktory, které se fyzické kastrace týkají a které mají ekonomické dopady, patří nutnost manipulace se zvířaty, výskyt komplikací a následně úhynů, pracnost celé operace a mnohdy požadavek na provádění jednotlivých úkonů veterinárním lékařem.
I při imunokastraci je nutná manipulace se zvířaty. Chovatelé však nejsou omezeni krátkým časovým obdobím, pro které je doporučována fyzická kastrace.
Imunokastraci lze rovněž provádět spolu s dalšími rutinními zákroky ve stádě.
Nevýhodou je podání v období jednoho měsíce před porážkou, kdy je třeba vakcinovat vykrmená prasata a dále možnost sebeaplikace.
Po sebeaplikaci u člověka nastupuje podobný účinek jako u kance, protože GnRH je druhově nespecifický.
U prasniček je ekonomický výsledek závislý na ceně krmiva, délce výkrmu, načasování druhé dávky, porážkové hmotnosti a systému zatřídění jatečně upravených těl.
U kanců zůstává návratnost investic podle uvedených údajů stále velmi pozitivní, zatímco u prasniček se použití přípravku Improvac stává atraktivnějším zejména tehdy, když ceny krmiva klesají.
Význam přepravy a předporážkového zacházení
Současný masný průmysl vyžaduje vedle standardních rozměrů a složení také standardní hygienický a zdravotní stav a standardní jakost suroviny.
Nejeden zdravotní problém a stres před porážkou může ovlivnit nejen welfare zvířete, ale také výslednou kvalitu masa.
Jak bude maso údržné a tedy zdravotně nezávadné, závisí i na kondici zvířat.
Prasata musí být totiž dopravena na jatky v optimální fyzické i psychické kondici, v dobré pohodě.
Přichází-li zvíře na jatky ve špatné kondici, unavené, vyhladovělé, po prodělaných chorobách, deprimované špatným klimatem nebo vystresované nevhodným zacházením, lze očekávat anomální reakce již při samotné přepravě, při porážce i během posmrtných biochemických změn.
Důsledkem je často méně kvalitní maso s charakterem PSE nebo DFD, které vedle špatných technologických vlastností má i sníženou údržnost a znamená tedy potenciální riziko ohrožení konzumenta patogenními mikroorganismy, které se v takovém mase mohou snadno množit.
Vedle genetiky, pohlaví a způsobu kastrace proto výslednou kvalitu masa ovlivňuje také zdravotní stav, výživa, přeprava, délka předporážkového ustájení a zacházení se zvířaty.
Pro přepravu zvířat jsou předepsané maximální rychlosti. Avšak stejně jako maximální rychlosti v běžném silničním provozu jsou to jen orientační čísla, která platí pro „normální běžné situace“.
Více by se měl řidič řídit zásadou, že má rychlost a způsob jízdy přizpůsobit nákladu, stavu vozovky, momentální situaci, stavu vozidla a v neposlední řadě i svým schopnostem.
Zejména náhlé změny rychlosti nebo směru, prudké brždění a „střihání“ zatáček vedou k neklidu zvířat, jejich psychickému, ale i fyzickému zatížení, zraněním s dalekosáhlými důsledky na maso.
Jestliže v zimě povrch těla příliš prochladne, může se toto snížení teploty povrchových vrstev dokonce odrazit ve špatném paření a odštětinování.
Obecně se za vhodnou dobu předporážkového ustájení považuje 1-4 hodiny. Jde o to, aby se zvíře mohlo po transportu uklidnit a zregenerovat své síly, při dalším pobytu dochází k zbytečnému vyčerpávání a stresování a kvalita masa se opět zhoršuje.
Krátce řečeno: zvířata určená k přepravě na jatky by měla být čistá.
