Žena smažící vejce: barokní obraz Diega Velázqueze

Žena smažící vejce, známá také jako Stará žena při vaření vajec, patří k raným dílům španělského barokního malíře Diega Velázqueze. Obraz vznikl v roce 1618 a zachycuje prostý výjev z každodenního života: starou ženu při přípravě jídla v interiéru.

Velazquez namaloval obraz Stará žena při vaření vajec v roce 1618. Převládající barvy tohoto obrazu jsou do hněda a jeho formát je na šířku. Rozměr originálu je 100,5 x 119,5 cm. Umístěním originálu obrazu je Scottish National Gallery.

Základní údaje o obrazu

Výjev z každodenního života

Velazquezovo rané dílo, které zahrnuje období od mistrovské zkoušky po první cestu do Madridu obsahuje hlavně žánrové obrazy zachycující život prostých lidí.

Základním tématem obrazu je obyčejná domácí činnost. Starší žena se soustředí na vaření vajec, zatímco kolem ní jsou uspořádány předměty spojené s přípravou jídla. Prostředí nepůsobí jako slavnostní nebo výjimečné místo, ale jako skromný interiér, v němž se odehrává běžný okamžik.

Právě tato volba námětu byla v rané tvorbě Diega Velázqueze významná. Malíř se nezaměřoval pouze na královské osobnosti, náboženské výjevy nebo mytologii, ale také na lidi z každodenního života. Prosté postavy a předměty dokázal zachytit s mimořádnou vážností a pozorností.

Barokní charakter obrazu

Obraz vznikl v období baroka, jehož umění se vyznačuje výraznou emocionalitou, působivou atmosférou, dramatickým světlem a důrazem na smyslový účinek.

Na rozdíl od renesance, která převáděla prostor do plochy, rozvíjel barok prostor do hloubky: odtud pramení jeho dynamičnost, jež nutí zrak, aby postupoval vpřed a zase se vracel ve snaze postihnout tvar.

Proto také se barok zřekl čtvercové sítě z vertikál a horizontál, patřící k principům renesance, a kladl důraz na šikmé a zakřivené linie a pokroucené plochy. Proto si oblíbil nápadné skruty, dynamické a kypivé tvary, světelné účinky a obrysy nejjasněji se rýsující v polostínu.

Žena smažící vejce nevyužívá okázalost velkých náboženských scén ani monumentální pohyb typický pro některá barokní díla. Barokní působivost se zde projevuje především v práci se světlem, kontrastu světla a tmy, hmotnosti předmětů a soustředění na okamžik činnosti.

Světlo, barva a prostor

Převládající barevnost obrazu je do hněda. Základní barevné tóny jsou tvořeny černou a hnědou s přidáním žluté a bílé.

Tmavé barevné tóny vytvářejí komorní atmosféru a zároveň umožňují, aby světlejší části obrazu vystoupily do popředí. Světlo se soustředí na ruce, nádobí, vejce a další předměty, které souvisejí s připravovaným pokrmem.

Výjev tak získává výraznou hmatovost. Povrch nádoby, kovové nebo keramické předměty, skořápky vajec, zelenina i látka působí jako skutečné materiály. Malířská pozornost věnovaná detailům interiéru proměňuje obyčejnou kuchyňskou scénu v promyšlenou kompozici.

Velazquez používal barev v nezvyklé šíři, pečlivě vybíral vedlejší postavy na obrazech a neméně pečlivě prokresloval detaily interiérů. Významným prvkem jeho díla je atmosféra obrazů.

Vztah k zátiší

Žena smažící vejce spojuje žánrový výjev s prvky zátiší. Lidská postava je zde stejně důležitá jako předměty, které ji obklopují. Nádoby, náčiní a potraviny nejsou pouze doplňky, ale tvoří významnou část celkové obrazové skladby.

Realismus motivů zátiší je v tomto raném období výrazně zdůrazněn. Předměty jsou uspořádány tak, aby divák mohl vnímat jejich tvar, objem, povrch i vzájemnou blízkost.

Právě soustředění na věci každodenní potřeby je jedním z charakteristických rysů Velázquezových raných obrazů. Malíř ukazuje, že i jednoduchý kuchyňský předmět může mít v obraze výraznou vizuální hodnotu.

Velázquezova raná tvorba

Diego Velázquez se narodil roku 1599 a zemřel roku 1660. Byl španělským barokním malířem, který svým dílem výrazně ovlivnil dějiny umění.

Již ve svých deseti letech vstoupil do malířské dílny Herrery st. v Seville, brzy však přešel k Francescu Pachecovi. U něj zůstal až do roku 1617, kdy složil mistrovské zkoušky. Následující rok se oženil s Pachecovou dcerou. O dva roky později si otevřel svou vlastní dílnu.

V letech 1622-23 navštívil Madrid a poté, co byl povolán jako malíř do královských služeb, se zde usadil.

Velazquezovo rané dílo obsahuje hlavně žánrové obrazy zachycující život prostých lidí. Tematicky byly ovlivněny Nizozemím, stylistický projev obsahuje vliv způsobu malby Caravaggia.

Výrazově se tato díla orientují na pozdější Velazquezův vzor - Tiziana, je zde však ještě zdůrazněna plastičnost a realismus motivů zátiší.

Z tohoto jeho raného období pocházejí například obrazy Žena smažící vejce z roku 1618 a Roznášeč vody ze Sevilly z roku 1620.

Postupně se vzdaluje Caravaggiově stylu díky ubírání na plastičnosti pozadí.

Souvislosti s dalšími Velázquezovými díly

Výjev staré ženy při vaření vajec patří k obrazům, v nichž Velázquez věnoval pozornost běžnému životu a materiálnímu světu. Později se jeho tvorba rozšířila o portréty královské rodiny, mytologické a náboženské obrazy i další žánrové scény.

Jeho dílo nebylo početně příliš velké. Bylo tvořeno především z portrétů královské rodiny, několika obrazů s mytologickou a náboženskou tematikou a žánrových výjevů.

Do konce dvacátých let 17. století vznikly v Madridu četné portréty krále, například Filip IV., Filip IV. se skupinou, Hrabě Olivares a Dvorní šašek Calabacillas.

V obraze Bakchův triumf z roku 1628 spojil Velazquez mytologii s lidovostí. Nejvýznačnějšími obrazy před jeho druhou cestou do Itálie jsou však portréty. Pomocí barevnosti se mu podařilo vystihnout individuální charakter postav.

Mezi další díla patří Jezdecký portrét vévody Olivarese z roku 1633, Dáma s vějířem, Jezdecká podobizna Filipa IV. z roku 1635 a Dvorní trpaslík Diego de Acedo, zvaný El Primo z roku 1644.

Diego Velázquez a evropské umění

Diego Velázquez se ve své tvorbě setkával s různými uměleckými tradicemi. V letech 1629-31 poprvé strávil čas v Itálii, kde se seznámil s Guercinem a Jusepem de Riberou a kde studoval obrazy Tiziana a Tintoretta.

Druhou cestu do Itálie uskutečnil v letech 1649-51, na které poznal Berniniho, Poussina a Rosu.

Po návratu do Španělska, kam ho zpět povolal král, působil dále v jeho službách. Dokonce byl povýšen do šlechtického stavu a roku 1659 přijat do svatojakubského rytířského řádu.

V roce 1660 dostal za úkol organizaci velkolepé slavnosti, konané v Irúnu, spojené se svatbou Ludvíka XIV.

Reprodukce obrazu

Reprodukci tohoto obrazu tiskneme na přání - můžete si zvolit rozměr i provedení reprodukce.

Obraz vytiskneme na matný fotopapír HP o gramáži 270 g/m². Tiskneme na špičkovém 9inkoustovém plotru HP Z9+. K motivu přidáváme 5 cm široký bílý okraj. Fotografie tiskneme na lesklý fotopapír.

Vybrat si můžete libovolný rozměr a volit jej s přesností 1 cm.

Proč obraz vyniká

• zachycuje prostý výjev z každodenního života;
• spojuje žánrovou scénu s prvky zátiší;
• využívá tmavou hnědou, černou, žlutou a bílou barevnost;
• zdůrazňuje plastičnost a realismus předmětů;
• pracuje s kontrastem světla a stínu;
• patří k raným dílům Diega Velázqueze z roku 1618;
• představuje důležitý příklad španělského barokního malířství.

Obraz Žena smažící vejce ukazuje, jak může barokní malířská kultura proměnit obyčejnou domácí činnost v působivý obrazový okamžik. Velázquezova pozornost k lidem, předmětům, světlu a atmosféře dává scéně výraznou vizuální i historickou hodnotu.

tags: #zena #smazici #vejce #barokni #obraz