Z jakého jazyka pochází slovo knedlíky?

Slovo knedlík pochází z německého výrazu Knödel, který se do češtiny začal rozšiřovat zejména díky německým kolonistům žijícím na našem území. Přestože je knedlík považován za jeden ze symbolů české kuchyně, jeho název i historický vývoj jsou úzce spojeny s německým a širším středoevropským prostředím.

Český knedlík tedy není ryze českým vynálezem. Tak jako je propojena historie střední Evropy, je propojena i její kuchyně. Nezřídka se proto vedou bitvy o prapůvod té či oné lahůdky. A u knedlíků tomu není jinak - existují jich na stovky variant.

Původ slova knedlík

Název pochází z německého „knödel“.

Slovo knedlík, které původem pochází z německého Knödel, se začalo rozšiřovat zejména díky německým kolonistům žijícím na našem území. Poprvé je v němčině doloženo ve 14. století, ale přejato muselo být již na začátku 15.

Ono trošku ten název pochází z němčiny, to znamená z německého slova knödel a přichází vlastně z Bavor.

Slovo „knedlík“ tedy označuje pokrm, který se v českém prostředí postupně udomácnil, přestože jeho pojmenování přišlo z němčiny. Dílem dělat nárok nejen Češi, ale i Němci.

Proč se dříve říkalo knedlíkům šišky

Knedlíkům se ve středověku v českém prostředí říkalo šišky a stejně jako dnes měly mnoho podob.

Já jsem i někde slyšela, že dříve se neříkalo knedlíky, ale šišky, že vlastně tak to začalo možná.

A dokonce i pan mistr Jan Hus, se mu vůbec nelíbilo, že se užívá výraz knedlíky, který teda považoval za poněmčelý právě díky tomu vlastně původu původnímu a právě ty knedlíky nazýval šišky.

Výraz šišky odpovídal tehdejšímu vzhledu a způsobu přípravy. Knedlíky nebyly vždy kulaté ani válečkovité jako dnes a často měly podobu různě tvarovaných šišek.

Jak se knedlík měnil v průběhu dějin

Český knedlík byl původně z masa. Tak jako mají Italové pizzu a Španělé gazpacho, my máme svůj milovaný knedlík. Ale ten mají i Rakušané a stejně tak Němci.

Knedlíková historie je předmětem složitých dohadů už nějaký ten pátek. Knedlík totiž dříve na talíři nefiguroval jako příloha, nýbrž se jednalo o hlavní chod.

Původnímu knedlíku je tedy přes 300 let!

V dobách dřívějších nebyl knedlík rozhodně řazen mezi přílohy, ale na talíři figuroval jako hlavní jídlo. Stále se ale jednalo o hlavní jídlo; jako příloha se knedlíky začaly servírovat až v 19.

Masové šišky a první recepty

Kynuté knedlíky, jaké jíme asi nejčastěji dnes, tehdy ještě Češi neznali. Zato se připravovaly masové šišky z najemno nasekaného masa, které se potom smažily na sádle. Připomínaly tak spíše novodobé švédské masové kuličky.

V kuchařské knize Jana Severina Mladšího z počátku 16. století, která je první tištěnou kuchařkou u nás, najdeme kromě šišek z hub i recept, pod kterým si můžeme představit novodobé šišky, tak jak je známe dnes.

Je na ně zapotřebí pouze mouka, smetana, vejce a koření. Stejně jako jejich masová varianta se také smažily na másle.

První zmínku o tom, že by se knedlíky či šišky měly vařit ve vodě, nalezneme ve stejné knize u receptu na Knedlíky z jakéhokoliv masa.

Knedlíky v německé kuchyni

V sousedním Německu byly knedlíky také velice oblíbenou pochoutkou. První dochovaný recept, podle kterého se připravovaly z drštěk, pochází z první poloviny 15. století.

O sto let později, roku 1553, zaznamenala jistá Sabina Welserová ve své kuchařce recept na masové knedlíky ze slepičího masa, které se nesmažily, ale pekly.

Uvedla i jejich sladkou variantu z rýže, roztlučených mandlí, vajec a cukru, stejně jako první recepty, podle nichž se knedlíky měly vařit pouze ve vodě.

Od poloviny 17. století také začaly převažovat recepty, které se více blíží dnešním přílohovým knedlíkům, na ústupu se naopak ocitly ty masové.

Knedlíky mohly být připravovány také z vodních živočichů - recept obsahující račí a vyzí maso nalezneme třeba v kuchařce Kateřiny Koniášové z roku 1712.

V kuchařské knize vydané v roce 1763 zase nalezneme recept na špekové knedlíky, který už je prakticky identický s tím dnešním.

Proč se knedlíky začaly vařit

Až v 19. století se ustálil do podoby, ve které se běžně využívá mouka. V té době se knedlíky připravovaly pečené v troubě, podobně jako buchty.

Podle legendy jednomu vojenskému kuchaři prý zbořili za války pec. On měl zrovna zadělané těsto na chléb, takže měl jedinou možnost, a to těsto zkusit uvařit ve vodě.

Později své kouzlo zkusil i s bramborovým těstem. Když chyběla mouka, musel si vojenský kuchař pomoci jiným způsobem - strouhaným bramborem. I tentokrát to vyšlo a zrodil se knedlík bramborový.

Péct se nedalo, ale v kotli ještě byla vroucí voda. Tedy místo pečení knedlíky uvařil ve slané vodě.

Vaření knedlíků ve vodě se osvědčilo, a proto se z něj stal jeden z typických způsobů přípravy.

Samozřejmě je třeba brát tyto příběhy s rezervou, historici se spíše shodují, že šlo o postupný vývoj, kdy se různé formy pečených a smažených šišek přizpůsobovaly dostupným podmínkám a surovinám. Ale kdoví...

Vojenské legendy spojené s knedlíky

Legenda o Deggendorfu

Jedna z veselejších pověstí se pojí s německým Deggendorfem, jehož přízvisko zní „Město knedlíků“.

Když v dávných dobách táhl na město Přemysl Otakar II., zachránila hladovějící občany žena, která po zvědovi hodila z hradeb knedlík vytvořený z posledních zbytků.

Po týdnech vyčkávání se vydal na průzkum jeden z obléhatelů. K jeho smůle přesně v té chvíli, kdy nahlédl přes hradbu, aby zjistil, co udělal hlad s obránci, ho spatřila žena, která z posledních zbytků jídla připravila pro manžela knedlíky.

Trefila se a zasažený nešťastník spadl nazpátek do příkopu pod hradbami.

Po návratu referoval, že obyvatelé Deggendorfu mají ještě tolik jídla, že si mohou dovolit jím házet.

Zvěd poté předal informaci, že je město stále v dobré kondici a lidé mají zásob jídla tolik, že s nimi mohou házet!

Přemysl Otakar II. s vojskem odtáhl.

Je to sice jenom legenda, ale Deggendorf se dnes může pochlubit nejen titulem „knedlíkového města“, ale i bronzovou sochou statečné ženy.

Knedlíky během napoleonských válek

Další příběh se odehrává na bitevním poli, konkrétně za napoleonských válek.

Do období napoleonských válek se traduje historka, podle které chtěl vojenský kuchař Franz Trawniczek připravit vdolky s povidly, jenže neměl dostatek mouky.

Inspirací mu poskytla selka, která před ním právě v tu chvíli krmila prasata směsí nastrouhaných vařených brambor s otrubami.

„Když to můžou žrát prasata, proč ne vojáci?“, řekl si údajně Trawniczek a chybějící mouku nahradil právě výše zmíněnou ingrediencí (otruby, budiž mu ke cti, vynechal).

Přidal sůl a vejce, vzniklé těsto uvařil ve vodě a vida!

Nedostávalo mouky na knedlíky s povidly. Trawniczek - se rozhodl nahradit mouku strouhaným bramborem.

Je však třeba vnímat tento příběh jako tradovanou historku, podobně jako ostatní legendy o vzniku jednotlivých druhů knedlíků.

Knedlík jako jídlo, které využívá dostupné suroviny

Společným jmenovatelem všech těchto jídel je jednoduchý princip - využití dostupných surovin, které se spojí do tvarově nenápadného, ale sytého pokrmu.

V minulosti hrála dostupnost surovin zásadní roli. Když nebyla mouka, použily se brambory. Když zůstalo pečivo, stalo se základem těsta. Když nebylo možné péct, knedlík se uvařil ve vodě.

V té době ale komodity jako mouka i pečivo postupně zlevňovaly, zatímco maso se stávalo hlavní ingrediencí, kolem které se vše točilo.

Zároveň se začala rozvíjet kuchyně využívající omáčky, která potřebuje něco, co omáčku nasaje. Knedlík se tak stal výbornou volbou pro přílohu.

Ovšem nejen k omáčkám.

Od hlavního chodu k příloze

Knedlík totiž dříve na talíři nefiguroval jako příloha, nýbrž se jednalo o hlavní chod.

Od poloviny 17. století začaly převažovat recepty, které se více blížily dnešním přílohovým knedlíkům, zatímco masové varianty ustupovaly.

Jako příloha se knedlíky začaly servírovat až v 19. století. Klasický vídeňský houskový knedlík vznikl až v polovině 19. století a recept na jeho přípravu se záhy rozšířil i v Čechách, kde dostal řadu místních variací.

Oblíbená česká trojkombinace vepřo-knedlo-zelo pochází také z této doby. Jejím autorem je dle tradičního podání neznámý český restauratér, který jako první začal tuto lahůdku nabízet ve svém podniku.

Typicky českým vynálezem je knedlo-zelo-vepřo. To má údajně na svědomí pražský restauratér žijící v 19. století. Ovšem o tom, zda tenkrát skutečně objevil Ameriku, by se dalo polemizovat.

České druhy knedlíků

Dnes má knedlík tisíce podob a chutí.

Houskový knedlík

Za ryze českou specialitu lze považovat knedlík houskový, kyprý, s kousky opečené housky, který je dokonalou přílohou k našim omáčkám.

Kdo by neznal legendární scénku z filmu Pelíšky. Málokterý ze svátečních stolovníků ji nepřehrával u nedělního oběda s noky.

Moravský knedlík

Speciální je také knedlík moravský, což je šiška opravdu nadýchaného, měkkého knedlíku, který je jako houba a krásně nasaje omáčku nebo šťávu z masa.

Karlovarský knedlík

Pokud ale preferujete tužší knedlíky, které se jen tak nerozmáčí, vsaďte na knedlík karlovarský, který je připravený z kostiček staršího pečiva.

Navíc je díky přidání čerstvých bylinek i efektní a na talíři dělá parádu.

Pokud podáváte karlovarský knedlík ke svíčkové nebo ke zvěřině, můžete do těsta přidat nasekané sušené brusinky.

Knedlíky v české, německé a rakouské kuchyni

Přestože je knedlík považován za jeden ze symbolů české kuchyně, rozhodně ho nemáme jenom my.

Různé podoby knedlíků se po staletí objevují napříč střední Evropou.

Zatímco v Česku vede knedlík ve tvaru válce, u německých a rakouských kolegů vítězí kulaté knedlíky či noky.

V podniku v Horní Falci nesmí chybět Kloss mit Soss.

V restauraci, kde by na jídelním lístku nebylo knedlo-vepřo-zelo.

Těch místních názvů je ovšem víc. Také Gless, Kliess nebo Knöpfe.

Český knedlík tak není výjimkou, ale součástí širší evropské tradice, která se v jednotlivých regionech vyvíjela po svém.

Podoby názvu v okolních zemích

Knedlíku se v různých regionech říkalo odlišně.

• V českém prostředí se knedlíkům ve středověku říkalo šišky.
• V německém prostředí se používá výraz Knödel.
• V některých oblastech se objevují názvy Gless, Kliess nebo Knöpfe.
• Knedlíkům říkají buchty, což dodnes přetrvalo v Kladsku.
• Na Slovensku je knedlík knedľa.

Říkali po česku šiška.

Knedlíkům říkají buchty, což dodnes přetrvalo v Kladsku.

Ony „Husovy“ šišky a ještě dál na východ, na Slovensku, je knedlík knedľa.

Knedlíky jako součást české identity

Asi největším fenoménem naší národní kuchyně je knedlík. Co by byla svíčková bez knedlíku anebo vepřová se zelím?

Tak jako mají Italové pizzu a Španělé gazpacho, my máme svůj milovaný knedlík.

Ono to jakoby vypadá, že knedlík nerozlučně patří k naší kuchyni, tudíž že si na něj můžeme dělat stoprocentní právo.

To ale neznamená, že je nutné knedlík chápat jako výhradně český pokrm. Jeho dějiny jsou stejně jako dějiny střední Evropy propojené.

A přestože se mnozí snaží knedlík nahradit zdravějšími variantami, z české kuchyně jistě nevymizí. Zkuste si dát ke svíčkové omáčce rýži.

Současné a odlehčené varianty

Staré známé pravidlo zní: nic se nemá přehánět. Ve všem by měla být míra, to znamená i v konzumaci takových těch klasických, těch houskových a bramborových knedlíků.

Já teda ve své knize mám v nabídce řadu zdravých knedlíků, například zeleninových, zelných, z květáku, z cukety, dokonce ze žervé, takový velmi lehký knedlík, brynzové knedlíky nebo vařené v hrnečkách.

Takže, ten výběr je opravdu veliký a záleží opravdu na fantazii ty kuchařky, který knedlík vybere.

Český knedlík byl původně z masa, později se připravoval z mouky, pečiva, brambor, zeleniny i dalších surovin. Právě tato proměnlivost pomohla knedlíku přežít změny kuchyně a udržet si pevné místo na českém stole.

Rychlý recept na mramorované houskové knedlíky

Praktickou ukázkou současné podoby knedlíku jsou mramorované houskové knedlíky.

Potřebujeme 5 rohlíků, které pokrájíme na kostičky a přilijeme 200 mililitrů mléka, ve kterém jsme rozšlehali jedno vajíčko.

Necháme chvilku odpočinout a když se mléko vsákne, přidáme pokrájené bylinky, je to spíše takový jarní knedlík, ale dají se použít i bylinky sušené, například petrželka, pažitka, celerová nať, můžeme použít trošku bazalky, přidáme špetku muškátového květu, sůl, zahustíme moukou, stačí asi 2 lžíce a z této hmoty tvarujeme kulaté knedlíky, které obalíme ve škrobové moučce a podle velikosti vaříme asi 10 minut.

• 5 rohlíků
• 200 mililitrů mléka
• jedno vajíčko
• petrželka, pažitka nebo celerová nať
• trošku bazalky
• špetka muškátového květu
• sůl
• asi 2 lžíce mouky
• škrobová moučka na obalení

Tak vzniká rychlý knedlík, který využívá starší pečivo a nevyžaduje dlouhou přípravu.

Dějiny, ale i taková zdánlivě obyčejná věc, jako je knedlík na talíři.

tags: #z #jakeho #jazyka #pochazi #slovo #knedliky