Žlutá voda z kohoutku: příčiny, rizika a co s tím dělat

Žlutá voda z kohoutku je problém, který může vyvolávat obavy mezi uživateli. Voda, která by měla být křišťálově čistá, někdy nabývá nežádoucích odstínů, což může mít různé příčiny.

V případě žluto-červeného odstínu vody je nejběžnější příčinou nadbytek usazenin z trubek, které se dostaly do vody v důsledku náhlé změny intenzity jejího průtoku. Taková situace se velmi často vyskytuje, když dojde k poruše vodovodní sítě, a nahromaděné usazeniny se uvolňují odstarších trub.

Dalším případem je žlutá voda z kohoutku způsobená vysokou koncentrací železa. Taková tekutina, kromě změny barvy, může také zapáchat a mít sliz v podobě biologického filmu. A zda žlutý odstín zcela diskvalifikuje vodu pro konzumaci? Ne nutně!

Voda s vysokým obsahem železa může být velmi často pitná a používaná v domácnosti, nicméněJe třeba zdůraznit, že to nepatří k nejpříjemnějším věcem na světě. Za prvé, má průměrný zápach, za druhé zanechává neestetické skvrny na sanitárních zařízeních.

Abychom se zbavili žluté vody z kohoutku, stojí za to investovat do výkonného filtru. Je také dobré pravidelně kontrolovat stav vodovodního systému ve vaší domácnosti, abyste se vyhnuli problémům s kvalitou vody.

Co je pitná voda a odkud pochází

Zákonem je pitná voda definována jako »veškerá voda v původním stavu nebo po úpravě, která je určena k pití, vaření, přípravě jídel a nápojů, voda používaná v potravinářství, voda, která je určena k péči o tělo, k čištění předmětů, které svým určením přicházejí do styku s potravinami nebo lidským tělem, a k dalším účelům lidské spotřeby, a to bez ohledu na její původ, skupenství a způsob jejího dodávání«.

Z celkové spotřeby pitné vody z kohoutku přitom použijeme k pití nebo vaření pouze necelé 1 %.

Pitná voda pochází z kombinovaných zdrojů povrchových a podzemních vod. Aby bylo možné používat ji k přímé konzumaci, musí vyhovovat náročným legislativním limitům a kritériím zdravotní nezávadnosti. Proto je nezbytná její technologická úprava, zpravidla chemicky. Nakonec bývá ještě dezinfikována chlorem, který inaktivuje mikrobiální znečištění.

Původ a kvalitu pitné kohoutkové vody je obvykle možné zjistit na webových stránkách výrobců. Kvalitu vody však může ovlivnit kvalita rozvodů, městských i domovních. Pozor na zastaralé vodovody, odkud se mohou do vody uvolňovat nebezpečné látky (například olovo, vanad, baryum nebo fenoly).

Proč je voda pro tělo zásadní

Voda tvoří naprostý základ našeho života a těžko bychom bez ní vydrželi jen pár dnů. Voda je substance, ve které vznikl samotný život a jelikož tvoří kolem 60% hmotnosti lidského těla, je naprosto zřejmé, že bez ní nedokážeme fungovat.

Voda pomáhá udržovat v chodu životně důležité orgány, podílí se na trávení, reguluje tělesnou teplotu, odstraňuje odpadní látky z těla a mnoho dalšího. A jak jsme zmiňovali v našem samostatném článku nazvaném Zaostřeno na pitný režim, dokonce i velmi lehká dehydratace může způsobovat únavu a bolesti hlavy i zhoršovat soustředění.

Základem pitného režimu člověka zůstává od nepaměti voda. V závislosti na věku člověka, jeho pohlaví, zdravotním stavu a stravovacích zvycích se procentuální poměr vody v těle pohybuje v rozmezí 50-70 %.

Doporučovaný denní příjem je minimálně dva litry tekutin, což kromě vody zahrnuje i ostatní nápoje s obsahem vody, jako jsou džus, limonády, vývary, polévky, čaje... a také čerstvé potraviny - obzvláště ovoce a zeleninu.

Samozřejmě, že i zde platí rčení „všeho s mírou“ - nekontrolované pití vody má negativní dopady na lidský organismus.

Chlor, těžké kovy a další látky ve vodě

Samozřejmě, že voda z kohoutku je chlorovaná. Jenže je to dobře? Na jednu stranu určitě, protože chlor velmi efektivně zabíjí bakterie, viry i měňavky a jeho přidávání do vody tak mimo jiné zastavilo šíření řady infekčních nemocí.

Na stranu druhou je však chlor potenciálně karcinogenní látkou, která navíc může reagovat s organickými látkami nacházejícími se ve vodě a vytvářet další potenciální karcinogeny. No a v neposlední řadě si část lidí stěžuje na chuť a zápach chlorované vody.

I když tato substance bývá mnohými lidmi velmi démonizovaná, ve skutečnosti podle WHO přináší chlor jen extrémně nízká rizika ve srovnání s tím, co by se dělo, kdyby voda nebyla chlorovaná. Zároveň existují i vědecké studie, které ukazují, že chlorovaná voda nijak nenarušuje složení mikrobiomu u dětí.

Kromě chloru se ve vodě může nacházet i řada jiných látek, z nichž za zmínku stojí primárně těžké kovy jako olovo, hliník, nikl, kadmium a mnoho dalších.

Těžké kovy mají jednu zásadní nevýhodu - sami je nedokážete odhalit, protože jsou bez barvy i bez zápachu a ani po chuťové stránce vodu nijak neovlivňují.

Do vody se tyto kovy většinou dostávají prostřednictvím průmyslového odpadu - olovo například může pocházet z akumulátorů a rtuť ze starých teploměrů či tonometrů.

Zvláštní pozornost bychom pak měli věnovat železu, které se do vody může také uvolňovat. V přírodě se může do vody dostat mnoha cestami, nejčastějším problémem však je, pokud bydlíte v domě se staršími železnými trubkami.

Estrogeny, dusitany, dusičnany a pesticidy

Mnoho článků se samozřejmě zmiňuje o tom, že ve vodě najdete třeba zbytky estrogenu nebo dalších léků, které čističky odpadních vod nejsou schopné odstranit. V tomto případě ale aktuálně není důvod k panice - jak ukazují odborné články, zvýšené koncentrace estrogenu jsou vyloženě otázkou povrchových vod, vody z hlubinných vrtů jsou zatím zcela bezpečné.

Nehledě na to, že i ty čističky, které nejsou schopné estrogen odstranit úplně, stále eliminují většinu z nich. Při tomto zbytkovém obsahu estrogenů zatím neexistuje relevantní vědecké studie, které by naznačovaly nějaké nebezpečí. To ale samozřejmě neznamená, že výhledově nebude otázka estrogenu ve vodě mnohem závažnější.

Poslední kapitola, které bychom se v souvislosti s pitnou vodou rádi věnovali, jsou dusitany, dusičnany a pesticidy, což jsou látky související zpravidla se zemědělskou produkcí.

První dvě zmiňované látky se ve vodě vyskytují poměrně hojně, ačkoliv jejich hodnoty mohou sezónně dost kolísat. Stále se ale obsah dusitanů a dusičnanů ani nepřibližuje stanoveným limitům - v souvislosti s tím se hodí zmínit stránku Pražských vodovodů a kanalizací, kde si můžete v interaktivní mapě zjistit přímo množství jednotlivých látek ve vašem městě či ulici.

Zatímco limit pro dusičnany představuje 50 mg na litr a pro dusitany 0,5 mg na litr, třeba v pražské Korunní bylo naměřeno 22 mg dusičnanů na litr vody a v případě druhé ze zmiňovaných látek to bylo dokonce množství menší než 0,01 mg.

Stejně tak je i množství pesticidů ve vodě aktuálně malé a nemusí vás nijak znepokojovat. Zemědělská hnojiva mohou být zdrojem dusitanů a dusičnanů v pitné vodě.

Je balená voda skutečně lepší

Takže voda z kohoutku, kterou mnoho z nás považovalo za pomyslný svatý grál pitného režimu, ve skutečnosti obsahuje kromě chlóru také těžké kovy, železo, zbytky různých léků i nejrůznější odpadní látky z hnojiv a pesticidů.

Někdo by si proto mohl říkat, zda není lepší kupovat vodu z plastu tak, jako to dělají třeba na řeckých ostrovních státech. Bohužel ale PET lahve mohou pro změnu propouštět ionty těžkých kovů i ftalátů a BPA, které se při výrobě řady plastových výrobků používá, je poměrně kontroverzní látka s mnoha dalšími negativními dopady na naše zdraví.

Nehledě na to, že kupování vody v jednorázových plastech není šetrné ani k životnímu prostředí - jakmile byste kohoutkovou vodu přestali používat na pití a vaření (protože řady látek z vody se nezbavíte ani převařením), pravděpodobně byste každý den vyhazovali klidně i pět až deset plastových lahví.

Na začátku roku 2024 vznikl spolek, který se snaží mapovat Českou republiku a Slovensko a prostřednictvím rozborů vody zjišťovat její kvalitu v jednotlivých krajích. Zkoumají nejen vodu kohoutkovou, ale i dešťovou nebo studniční a hledají v nich přítomnost těžkých kovů, jako je baryum, titan, nikl, hliník, chrom, rtuť nebo stroncium.

„Kohoutková voda sice splňuje hygienické standardy, ale dle dostupných rozborů obsahuje látky, které nikdo z nás v těle mít nechce. Kromě těžkých kovů může voda obsahovat i antibiotika, mikroplasty, hormony, analgetika, bakterie, viry, nebo dokonce drogy. Ve vodě dnes běžně najdeme pesticidy, ohledně kterých sice neexistují žádné studie, jež by potvrzovaly škodlivé účinky, ty se ale jistě dají předpokládat.“

„Nedá se obecně říct, která by byla lepší, nebo horší. Po tom, co jste si mohli přečíst rozbory vody a začali se bát toho, co teče z kohoutku, jste se možná zařekli, že bez balené vody už ani ránu. Nechceme vás zklamat, ale ani ta není úplně bez chyby.“

Jak řešit problém se žlutou vodou

Nemůžete řešit problémovou kvalitu vody bez toho, aniž byste věděli, jaké problémy vaše voda má. Základem všeho by tak měl být spolehlivý rozbor vody.

Pokud odebíráte vodu od nějakého městského dodavatele, jistě víte, že ten pravidelně rozbory vody zveřejňuje. Problém ale je v tom, že jím testovaná vody do vašeho kohoutku ještě urazí pořádný kus cesty - rez nebo další látky se tak mohou objevit i u kvalitní vody v důsledku vašeho nedostatečného vybavení.

V případě městské vody ale obecně řečeno stačí klidně levnější varianty rozborů vody, protože třeba u dobře vybavených novostaveb se očekává minimum problémů.

Jakmile odhalíte problém, můžete přijít s řešením. Někdy pomůže vyměnit bojler, někdy je efektivní si koupit třeba filtr na vodu. I ty nejlevnější filtry jsou účinné a uvidíte, že zásadně mohou zlepšit i chuť vody.

Stojí přitom kolem tisíce korun a vydrží vám většinou 2 až 3 měsíce, po kterých je potřeba vyměnit jen vložku, která stojí kolem 250 Kč.

Jakmile budete mít s vodou větší problémy, možná bude potřeba výměna trubek nebo nákup výkonnějších filtrů.

Na závěr bychom ještě jednou rádi připomněli, že není třeba panikařit, protože kvalita pitné vody u nás v Česku určitě není tak špatná, abychom se museli bát ji pít.

tags: #voda #z #kohoutku #kase