Poslední večeře je monumentální nástěnná malba zachycující dramatický okamžik, kdy Ježíš oznamuje svým učedníkům, že jeden z nich ho zradí. Leonardo revolucionalizoval zobrazení této scény psychologickým vhledem a mistrovskou kompozicí.
Poslední večeře je nástěnná malba z 15. století, jejímž autorem je Leonardo da Vinci. Nachází se v refektáři dominikánského kláštera u milánského kostela Santa Maria delle Grazie.
Kde se Poslední večeře nachází
- Místo: Klášter Santa Maria delle Grazie, Milán, Itálie
- Autor: Leonardo da Vinci
- Typ díla: monumentální nástěnná malba
- Období: vrcholná renesance
Dílo bylo vytvořeno na zakázku vévody Lodovica Sforzy pro refektář dominikánského kláštera v Miláně během vrcholné renesance.
Nachází se v refektáři dominikánského kláštera u milánského kostela Santa Maria delle Grazie. Leonardo Da Vinci malbu vytvořil pro své patrony Ludovica Sforza a Beatrici d’Este.
Leonardo da Vinci
Leonardo da Vinci patří k nejvýznamnějším představitelům italské renesance a k osobnostem, které spojovaly umění, vědu i technické uvažování.
| Oblast | Informace |
|---|---|
| Leonardo da Vinci | Narozen: 1452-1519 |
| Umělecké zaměření | Všestranný génius renesance |
| Anatomie | Studoval lidskou anatomii pitvou více než 30 těl |
| Perspektiva | Mistr perspektivy a matematických proporcí |
| Písmo | Psal zrcadlovým písmem zprava doleva |
Leonardo da Vinci byl renesanční mistr perspektivy a lidské anatomie s revolučním psychologickým přístupem.
Co obraz zachycuje
Malba zachycuje Ježíše a dvanáct apoštolů při poslední večeři.
Obraz Poslední večeře zachycuje okamžik oznámení zrady v dramatických reakcích všech apoštolů.
Ježíš sedí uprostřed stolu a je dominantní figurou na obraze. Ve smířlivém a odevzdaném gestu ukazuje na sklenici vína a bochník chleba.
Kolem něj vidíme čtyři skupinky po třech apoštolech, kteří jsou nahnuti k sobě a debatují o zprávě, kterou jim právě Ježíš pověděl.
Každý z dvanácti apoštolů má jedinečnou psychologickou reakci.
Rozmístění apoštolů
Postavy jsou rozděleny do čtyř skupin po třech. Toto uspořádání umožňuje Leonardovi zachytit rozdílné reakce jednotlivých apoštolů a současně udržet kompozici přehlednou.
Levá strana obrazu
Z levé strany obrazu nejdál od Ježíše to jsou Bartoloměj, Jakub menší a Ondřej.
Blíže k Ježíši sedí tři nejdůležitější apoštolové.
Pravá strana obrazu
Z pravé strany obrazu sedí nejdál od Ježíše Matouš, Juda Tadeáš a Šimon.
Jidáš
Jidáš drží v ruce váček s penězi, které dostal za zradu. Je v mírném záklonu a překvapení, neboť mu je jasné, že se Ježíš o jeho zradě dozvěděl.
Kompozice a perspektiva
Ježíš je umístěn v geometrickém středu kompozice s trojúhelníkovou siluetou.
V obraze je použita trojúhelníková kompozice, konkrétně v pozadí za Kristem a v uspořádání skupinek.
Perspektiva směřuje k Ježíšově hlavě jako mizícímu bodu.
Lineární perspektiva má mizící bod za Kristovou hlavou.
Ježíš sedí uprostřed stolu a je dominantní figurou na obraze.
Geometrické uspořádání kompozice vede pozornost diváka ke Kristu. Současně vytváří kontrast mezi jeho klidem a neklidem apoštolů, kteří na oznámení zrady reagují pohybem, gesty a vzájemnou debatou.
Technika a poškození malby
Leonardo experimentoval s novou technikou místo tradiční fresky, což vedlo k pozdějšímu poškození.
Rozhodnutí nepoužít tradiční freskovou techniku umožnilo Leonardovi pracovat způsobem, který lépe odpovídal jeho uměleckému záměru. Zároveň však přispělo k tomu, že se malba začala po dokončení poměrně rychle poškozovat.
Styl a atmosféra
| Prvek | Charakteristika |
|---|---|
| Styl | Renesanční mistr perspektivy a lidské anatomie s revolučním psychologickým přístupem |
| Perspektiva | Lineární perspektiva s mizícím bodem za Kristovou hlavou |
| Inspirace | Biblický příběh Poslední večeře, Leonardovy anatomické studie |
| Nálada | Dramatické napětí a psychologická intenzita |
Hlavním tématem obrazu není pouze samotná večeře, ale především okamžik, kdy se mezi přítomnými objeví podezření, nejistota a strach.
Dramatické napětí vzniká prostřednictvím rozdílných gest a výrazů. Každý apoštol reaguje vlastním způsobem, takže scéna působí jako soubor individuálních psychologických okamžiků.
Význam scény
Poslední večeře představuje biblický příběh, v němž Ježíš oznamuje učedníkům, že jeden z nich ho zradí.
Leonardo tuto scénu nezobrazuje jako statický náboženský výjev. Zobrazuje okamžik bezprostředně po oznámení, kdy se zpráva šíří mezi apoštoly a každý z nich na ni reaguje odlišně.
Kristus zůstává středem kompozice. Jeho klidná, geometricky vyvážená postava kontrastuje s pohybem a neklidem ostatních postav.
Ve smířlivém a odevzdaném gestu ukazuje na sklenici vína a bochník chleba.
Domněnky o Máří Magdaléně
Obraz Poslední večeře byl také použit v dobrodružně-fantastickém románu Dana Browna Šifra mistra Leonarda.
Obraz je v díle brán jako šifra, vedoucí k odhalení stovky let hledaného objektu, nebo osoby, Svatého Grálu.
V díle se poukazuje na to, že da Vinci chtěl poukázat na vztah mezi Ježíšem Nazaretským a Máří Magdalenou.
Ve filmu je uvedeno, že osoba po Ježíšově pravici, tedy nejblíže Pána, by mohla být žena.
Po důkladném prozkoumání si můžeme povšimnout náznaku ňader, ženských rysů ve tváři, ženských vlasů, dále pak to, že osoba po Ježíšově pravici je téměř v identickém oblečení jako sám Ježíš.
Pokud bychom tuto osobu vystřihli a položili ji na Ježíšovu levici, bude velmi záhadně, možná až milenecky, ležet na Ježíšově levém rameni.
To vše v literární fikci od Dana Browna vede k tomu, že by osoba po Ježíšově pravici nemusela být jeden z apoštolů, ale Máří Magdaléna.
Tyto domněnky patří k populární interpretaci obrazu v moderní literatuře a filmu.
Kopie obrazu ve Vídni
Ve Vídni, na počátku 19. století byla v letech 1845-1847 vytvořena v minoritském kostele Panny Marie Sněžné, na severní zdi interiéru kostela, mozaiková kopie obrazu Poslední večeře Páně od Leonarda da Vinci.
Mozaiková kopie představuje další významné zpracování Leonardovy kompozice mimo původní milánský refektář.
Proč je dílo významné
- zachycuje dramatický okamžik oznámení zrady;
- každý z dvanácti apoštolů má jedinečnou psychologickou reakci;
- Kristus je umístěn v geometrickém středu kompozice;
- trojúhelníková kompozice posiluje stabilitu hlavní postavy;
- lineární perspektiva směřuje pozornost k Ježíšově hlavě;
- Leonardo spojil biblický příběh s hlubokým psychologickým pozorováním;
- experimentální technika vedla k pozdějšímu poškození malby;
- dílo se stalo jedním z nejznámějších obrazů evropského umění.