Locika setá a salát: pěstování, odrůdy, sklizeň i využití

Locikou zde není myšlena známá pohádka od Walta Disneyho, ale rod rostlin zahrnující cca 120 druhů čeledi hvězdnicovité (Astaraceae).

Tato listová zelenina pochází pravděpodobně z Asie. Locika byla známa již v starověkém Egyptě, nejstarší zobrazení salátu je v rytinách chrámu Senusreta I. v egyptském Karnaku, Senusret I. zde obětuje mléko bohu Minovi, jemuž byl salát zasvěcen. Lociku znali v Persii i v Řecku a Římě. Do střední Evropy se salát dostal ve středověku ze Středozemí. V Americe ho poprvé ochutnali díky Kryštofu Kolumbovi.

Původ a rozšíření lociky

Syn.: Lactuca scariola var.

Rozšíření: Kulturní plodina v přírodě se nevyskytující (ojediněle může zplaňovat), jejíž původ lze snad hledat v plané locice kompasové (Lactuca serriola).

Byla známá již ve starověku, na začátku novověku už byla běžně pěstovaná i ve střední Evropě. V současnosti se pěstuje v mnoha oblastech celého světa, v kultuře je řada variet i forem.

Dnes je salát oblíbenou listovou zeleninou. Kdo by neznal jeho křehké lístky. Tato listová zelenina se vyskytuje v mnoha odrůdách různých barev i tvarů listů.

Konzumují se ale i další druhy lociky, např. Locika indická (Lactuca indica) je pěstovaná v Číně, jižním Japonsku a v Indonésii. Varieta Lactuca indica var.

Botanický popis

Locika je letnička i dvouletka s hladkými i zkadeřenými listy zbarvenými v různých odstínech zelené, někdy i načervenalými či tmavočervenými.

Popis: Jednoletá až dvouletá bylina, 30-100 cm vysoká, lysá.

Lodyha je přímá, hustě olistěná, přízemní listy vyrůstají v husté růžici, jsou podlouhlé nebo široce vejčité až okrouhlé, lodyžní listy jsou přisedlé, vejčité, zelené nebo i načervenalé až červené.

Květenství je terminální, latnaté, úbory jsou 7-15(-35)květé; zákrovní listeny jsou kopinaté, hnědozelené, bledě lemované, květy jsou žluté, ligula až 15 mm dlouhá.

Nejznámější druhy a skupiny salátu

Ke zcela nejznámějším patří L. s. var. longifolia - tedy salát římský, což je patrně nejstarší kulturní forma salátu.

Nejznámější a rozšířený snad po celém světě je salát hlávkový (Lactuca sativa var. capitata), za zmínku stojí také salát listový (Lactuca sativa var. crispa) a salát římský (Lactuca sativa var.

Salát hlávkový je snadno pěstovatelný, nenáročný, jeho vegetační doba je krátká.

Salát listový netvoří hlávku, ale jen hladké nebo zkadeřené listy, které lze sklízet postupně.

Římský salát je charakteristický dlouhými listy svinutými do hlávky.

Kultivary salátu můžeme rozdělit do šesti skupin, které mají různě formované hlávky.

Existují stovky různých odrůd lišících se nejen tvary a barvou listů, ale také způsobem pěstování či raností.

Stanoviště a nároky na pěstování

Ekologie: Pěstuje se v zahradách i polní kultuře, nároky na pěstování se liší podle variet a odrůd.

Objevuje se i na rumištích a skládkách zahradního odpadu.

Pěstování zvládnou i úplní začátečníci.

Salát vyžaduje lehké, písčité, na humus bohaté a vlhké půdy.

Vhodné je jej pěstovat ve II.

Při letošní teplé zimě může být i v našich sklenících, fóliovnících a pařeništích velmi brzy.

Klasická „salátová sezona“ začíná brzy na jaře a přesahuje do léta.

Výsev, předpěstování a výsadba

Sadba se většinou předpěstuje, semena vyseta mělce do truhlíků rychle klíčí.

V době tvorby pravých listů se rostlinky přesadí do sponu 4×4 cm nebo do malých kořenáčků.

Na záhon se vysazuje v době 4-6 pravých listů.

Při přesazování se nesmí zahrnout srdéčko rostlinek.

Zálivka, vybíhání do květu a sklizeň

Zavlažujeme pravidelně menšími dávkami vody, protože při nedostatku vláhy rád vybíhá do květu.

Pokud možno sklízíme dříve, než začne vybíhat do květu.

Salát je nejlépe ihned ze záhonku použít.

V lednici lze skladovat salát v závislosti na jeho čerstvosti i několik dní.

Salát, resp.

Salát se vyznačuje krátkou vegetační dobou, a proto patří k plodinám, které lze sklízet poměrně brzy. U listového salátu je výhodou postupná sklizeň jednotlivých listů.

Jak poznat čerstvý salát

Lociku (salát) je třeba vždy důkladně prohlédnout, zda nenese známky kažení či plísně.

Čerstvost salátu lze poznat dle barvy košťálu.

Je-li košťál světlé barvy, salát je čerstvý.

Naopak narezlá či hnědá barva koštálu napoví, že byl salát sklizen před několika dny.

Salát se nedá skladovat.

Výživová hodnota

Je to především voda (95,1 g/100 g), dále malé množství bílkovin, cukrů a vlákniny.

Salát má nízkou kalorickou hodnotu, co se týče obsahu významných látek, nenajdeme tu téměř žádné špičkové hodnoty.

Výjimkou je vitamin K, který je zastoupen v množství až 200 mikrogramů na 100 gramů.

Salát je také významným zdrojem kyseliny listové - ve vodě rozpustného vitaminu ze skupiny B-komplexu.

Z minerálů obsahuje salát draslík (280 mg) a železo (0,8 mg), vápník (43 mg), ale také zinek.

Obsah selenu je závislý na tom, jak a kde byl salát pěstovaný.

Vitamín K je nezbytný v procesu mineralizace kostí, ukládání vápníku do kostí i v průběhu embryonálního vývoje, ovlivňuje buněčný růst.

Obsah selenu má vliv na činnost reprodukčních orgánů.

Draslík je důležitý pro produkci enzymů i vaječného bílku. Spolu s jinými minerály udržuje osmotický tlak, působí na činnost srdce i nervů.

Zinek podporuje hojení ran a obranyschopnost organismu.

Relativně nízký obsah kyseliny šťavelové nebrání využitelnosti minerálů.

Některé saláty (zejména ledový) byly speciálně šlechtěny pro odstranění nahořklé chuti.

Tyto saláty mají vysoký obsah vody a menší nutriční hodnotu.

Saláty s nahořklou chutí a barevnými listy obsahují více cenných látek.

Kuchyňské využití

Využití: Známá listová zelenina.

Většinou se konzumuje v syrovém stavu v salátech, hamburgerech nebo toustech, přidává se do mnoha dalších pokrmů.

Úprava lociky se často liší v závislosti na podnebí.

Ve Velké Británii můžete ochutnat dušený salát na másle a muškátovém oříšku, v Čechách je však známa spíše studená úprava salátu.

Salát je vysoce stravitelný.

Locika ve staré kuchyni a medicíně

Zahradní lociku velmi dobře znala nejen dávná kuchyně, ale i stará medicína.

Odvar se používal na obklady nohou i hlavy, ale také ke kloktání.

Využití pro drůbež

Drůbež ale vnímá hořkou chuť jinak než my a zkrmovat je možné i vybíhající salát.

Salát je vhodné podávat drůbeži zejména v době, kdy sbíráme vejce do líhně, je i vhodným doplňkem pro kuřata.

Největší hlávku salátu vypěstoval Colin Bowcock z Willastonu v Anglii v roce 1974.

Fotografováno ve dnech 23. 7. 2018 (Česko, Čechy, zahrada zámku Kačina) s 12. 6.

tags: #locika #salat #kratkodenni