Dnes turecké pečivo: simit a další tradiční speciality

Turecká kuchyně patří k nejvyhlášenějším na světě. Z velké části je dědictvím kuchyně Osmanské říše, která vstřebala i vlivy středozemské, balkánské, blízkovýchodní, středoasijské a východoevropské kuchyně.

Turecká kuchyně naopak ovlivnila gastronomii mnoha dalších zemí, v největší míře to platí o Balkánu. Místní kuchaři používají čerstvé sezónní ingredience, pro jejichž pěstování je v Turecku příznivé klima.

V Turecku patří domácí pečivo mezi každodenní součást jídelníčku. Na stolech nechybí během snídaně, podává se ke kávě i jako rychlé občerstvení během dne.

Simit: tradiční turecké pečivo

Simit je tradiční turecké pečivo posypané sezamovými semínky ve tvaru kruhu s dírou uprostřed. Je charakteristické svou křupavou kůrkou a měkkou střídkou.

Simit je nedílnou součástí turecké kuchyně a kultury, podobně jako bagely v Severní Americe (které ale původně pochází z Polska) nebo preclíky v Německu. Běžně se konzumuje jako snídaně nebo svačina během celého dne.

Simit je pravděpodobně nejznámějším tureckým pečivem ve světě. Simit je jedním z nejvýraznějších symbolů turecké kuchyně.

Původ a historie simitu

Simit je historicky velmi staré pečivo rozšířené již v dobách Osmanské říše. Simit se v oblasti dnešního Turecka pekl již od 16. století.

Nejstarší známá písemná zmínka o simitu pochází z roku 1525, kdy je zaznamenán ve sbírkách istanbulské městské správy.

Výraz "simit" pochází z arabského slova "samīd", což znamená jemná mouka.

Obliba simitu rychle rostla zejména v průběhu 17. a 18. století v Istanbulu, kde se prodával na ulicích mobilními prodavači, zvanými "simitçi“, kteří jej nabízeli přímo z velkých košů nebo vozíků.

Tradiční prodej simitu pouličními prodavači je v Turecku dosud živý a je považován za kulturní tradici.

Simit prodávají pouliční prodejci, kteří ho buď vozí na vozíku, nebo nosí na tácu na hlavě.

Jak se simit připravuje

Tradiční simit se připravuje z jednoduchého těsta, které obsahuje pšeničnou mouku, vodu, droždí, cukr a sůl.

Po důkladném prohnětení se těsto nechá kynout a následně se z něj ručně tvarují dlouhé prameny, které se stáčejí do kruhového tvaru.

Specifickou chuť a strukturu simitu dodává proces přípravy těsně před pečením.

Vytvarované kruhy těsta se nejprve ponoří do směsi vody a melasy (hroznové nebo méně často fíkové).

Díky tomu získá simit svou typickou tmavě zlatavou až hnědou barvu a jemně nasládlou chuť.

Poté se povrch bohatě posype sezamovými semínky a peče se v peci.

Tradiční simity se původně pekly v kamenných pecích vytápěných dřevem.

Simit - křupavý preclík ve tvaru kroužku sypaný sezamovými semínky, případně mákem, lněnými nebo slunečnicovými semínky.

Domácí postup pro přípravu sezamových věnečků

Ve velké míse promíchejte mouku s droždím a solí.

Postupně vlévejte vodu a rukama promíchávejte.

Nakonec těsto hněťte tak dlouho, až bude hladké, pružné a nebude se lepit.

Přikryté těsto nechte nejméně 1 hodinu kynout, až zdvojnásobí objem.

Zatímco těsto kyne, připravte si nátěr.

Vykynuté těsto vybouchejte, abyste z něj vypudili vzduch.

Vytvarujte ho do válečku a ten rozdělte na 6 stejných kousků, které pak ještě rozkrojte na 2 kusy.

Každý rozválejte na asi 50 cm dlouhý provázek a vždy po 2 je na jednom konci spojte tak, že je zmáčknete k sobě.

Troubu předehřejte na 220 °C a plechy vyložte papírem na pečení.

Stočené pečivo nejprve namočte do melasové směsi a pak posypte sezamovými semínky.

Jak se simit jí a kde se prodává

Simit je v Turecku jednou z nejběžnějších potravin.

Typicky se jí k snídani společně s čajem nebo ayranem.

Místní často kombinují simit s různými přísadami, jako je sýr, olivy, rajčata nebo máslo.

V Istanbulu a dalších tureckých městech lze simit zakoupit téměř všude, na ulicích, tržištích, trajektech i na autobusových nádražích.

Pouliční prodavači simitu a jejich volání "Simit! Taze simit!"("Simit! Čerstvý simit!") patří mezi charakteristické zvuky tureckých měst.

Simit představuje cenově dostupné a syté jídlo pro všechny společenské vrstvy.

Prodej simitu byl a je důležitým zdrojem příjmů pro mnoho lidí.

Simit se skvěle hodí k čaji, takže jej často najdete i v nabídce tureckých čajoven.

Varianty simitu

Základní receptura simitu je po celém Turecku podobná, nicméně existují i jeho varianty.

V pekárnách můžete narazit i na Ankara simit nebo na simit tereyağlı, do jehož těsta se před pečením přidává extra máslo.

Kolik stojí simit

Turecko bohužel sužuje vysoká inflace a zdražování se nevyhnulo ani simitu.

Při mé zatím poslední návštěvě Turecka šel koupit v městě Konya jeden klasický simit za 13 TRY (8 Kč), jeden Ankara simit vyšel na 15 TRY (9 Kč) a simit tereyağlı stál 18 TRY (11 Kč).

Další turecké pečivo

Ekmek

Běžné bílé bochníky (ekmek) jsou dobré, dokud jsou čerstvé, po pár hodinách však mohou být gumové.

Pide

Pide - kulatý plochý chléb z pšeničné mouky a kvasnic, obdoba pita chleba známého z Blízkého východu.

Peče se při vysoké teplotě, což změní vodu obsaženou v těstě v páru a chléb se tím nafoukne a vytvoří kapsu.

Pide se používá na nabírání omáček a dipů nebo se do něj vkládají různé druhy kebabu.

Pide je jedním z nejrozšířenějších a nejoblíbenějších pokrmů v Turecku.

Jde o typ plochého chleba, plněného různými náplněmi.

Základem je velmi jednoduché kynuté těsto, plněné např. ochuceným mletým masem, ale také sýrem, zeleninou nebo obojím.

Do vlažné vody rozdrobíme droždí, přidáme cukr a necháme droždí zaktivovat.

Do mísy prosejeme mouku, osolíme, přidáme vodu s droždím, olej a vypracujeme měkké těsto, které se nechytá mísy ani vařečky.

Přendáme ho na pomoučený vál a rukama ještě propracujeme, to dělá těstu dobře.

Poté ho vrátíme do mísy, povrch poprášíme moukou, přikryjeme ubrouskem a na teplém místě necháme kynout.

Jakmile těsto zdvojnásobí objem, opět ho proděláme a znovu necháme nakynout.

Potom ho rozdělíme na 6 - 8 stejných dílů.

Z každého vytvarujeme bochánek.

Bochánky rozválíme nebo vymačkáme na oválné placky, dlouhé cca 18 - 20 cm, široké 10 - 12 cm.

Vymačkáním vytvoříme silnější okraje.

Střed podélně naplníme sýrovou nádivkou a na užší straně těsto zmáčkneme a vytvoříme tvar lodičky.

Přendáme na plech vyložený pečícím papírem a necháme chvíli kynout.

Okraje můžeme potřít vodou, ale není to nutné.

Před dopečením můžeme do středu náplně vyklepnout syrové vejce a dopečeme.

Hotové vejce musí být měkké, neokoralé.

Lavaš

Lavaš (lavaş) - druh chleba, který je známý v Turecku i v Arménii, Gruzii, Ázerbájdžánu, Íránu a dalších zemích.

Jde o tenký plochý chléb tradičně pečený na stěnách rozpálené hliněné pece zvané tandúr (turecky tondir) nebo na kovové pánvi.

Chléb může být kvašený i nekvašený, před pečením se někdy těsto posype sezamovými nebo makovými semínky.

Čerstvý chléb je pružný, ale relativně rychle ztvrdne.

Takto je skladován, později ho stačí pokropit trochou vody a chléb opět změkne.

V Turecku se do lavaše balí různé druhy kebabu, vzniká tak dürüm, který odpovídá anglickému slovu wrap.

Dále se chléb servíruje také k některým sladkým dezertům.

Yufka

Yufka (saj) - velmi tenký chléb z pšeničné mouky široký až 60 cm.

Je podobný lavaši, ale vždy nekvašený.

Börek

Börek (böreği) - pečivo z tenkého odlupujícího se filo těsta (nekvašené těsto tvořené moukou, vodou a olejem) plněné nejrůznějšími náplněmi, zejména mletým masem, špenátem, sýrem apod.

Gözleme

Gözleme - rychlé jídlo podobné palačince připravované na rozpálené kulaté plotýnce a plněné nejrůznějšími náplněmi.

Těsto je nekvašené a tvořené pouze moukou, vodou a olejem a potřené máslem.

Měkké turecké kynuté placky s jogurtem

Lahodné, měkké turecké kynuté placky s jogurtem a petrželovou natí jsou výtečná svačinka, která se skvěle hodí k hummusu.

Placky můžeš ale využít také jako wrapy pro obalované kuře s čerstvou zeleninou nebo v bezmasé verzi k salátu tabouleh.

Recept je nesmírně jednoduchý - k přípravě tohoto pokrmu nepotřebuješ ani troubu, ani mixér.

Stačí pánev, dřevěná stěrka a nezbytné suroviny!

Do velké mísy vsyp droždí a cukr a přidej vlažnou vodu (o teplotě cca 30°C) - vše dobře promíchej dřevěnou stěrkou a odstav na 10 minut, aby se droždí aktivovalo.

Poté do mísy přidej řecký jogurt, olivový olej, sůl, mouku a najemno nasekanou petrželovou nať.

Těsto znovu promíchej, dokud se suroviny rovnoměrně nespojí.

Vyklop na moukou poprášený vál a hněť 3-4 minuty, dokud těsto nepřestane lepit (můžeš ho při tom podsypávat moukou).

Rozděl těsto na 10 stejných dílů, každý díl lehce popraší moukou, přikryj utěrkou a nech 15 minut odpočívat.

Rozpal pánev a z první části těsta vyválej kruh o průměru cca 17 cm.

Lehce ho potři olivovým olejem a potřenou stranou polož na rozpálenou pánev.

Smaž cca 1-1,5 minuty, dokud se horní povrch nepokryje bublinkami a spodek i okraje nezezlátnou, poté potři vrch placky olivovým olejem, obrať ji a smaž další 1-1,5 minuty.

Když se na těstě objeví zlaté skvrnky, je to znamení, že placka je hotová.

Postup opakuj se zbývajícími díly těsta.

Hotové, osmažené chlebové placky můžeš posypat trochou petrželky.

Placky uchovávej v sáčku se zipem, aby si zachovaly měkkost a čerstvost.

Turecké sýrové bochánky

Turecká kuchyně je rájem pro všechny, kdo milují čerstvé pečivo.

Nadýchané, vláčné a plněné sýrem - přesně takové jsou tyto turecké bochánky, které si získají každého už po prvním soustu.

Tajemství jejich chuti spočívá v jediné ingredienci, která jim dodá nezaměnitelný šmrnc.

Jejich výjimečnost spočívá v kombinaci droždí a prášku do pečiva.

Díky tomu těsto krásně vyběhne, zůstane nadýchané a vláčné i druhý den.

Základ náplně tvoří feta sýr, který dodá slanou a krémovou chuť.

Do větší mísy nasypte sušené droždí, zalijte vlažnou vodou a přidejte cukr.

Přidejte vlažné mléko, zbytek vody, olej, jogurt pokojové teploty a sůl.

Postupně zapracujte mouku smíchanou s práškem do pečiva.

Vypracujte hladké, pružné těsto.

V misce rozdrobte fetu a smíchejte ji s paprikou, petrželí, solí a pepřem.

Vykynuté těsto rozdělte na menší části.

Na jedné straně vytvořte několik podélných zářezů směrem ke středu.

Na neproříznutou část naneste náplň.

Poté začněte rolovat směrem k naříznuté části.

Pečivo skládejte na plech vyložený pečicím papírem.

Domácí pečení má jedinečné kouzlo.

Vůně másla, těsta a sýra naplní celý byt a vytvoří atmosféru, kterou si zamilujete.

A počítejte s tím, že zmizí rychleji, než čekáte.

Sezam, len a černucha v tureckém pečivu

Na kysnutém ceste nikdy nechýba sezam, ľan a černucha - semienka.

Tradiční simit se připravuje především se sezamovými semínky, ale v některých variantách se používají také mák, len nebo slunečnicová semínka.

Pečivo jako součást tureckého stolování

Z příloh jsou kromě chleba nejpopulárnější rýže (a z ní tvořený rýžový pilaf) a bulgur (předvařená rozdrcená celozrnná pšenice).

Základní ingrediencí místních kuchařů je jogurt, ostatně toto slovo se do dalších jazyků dostalo z turečtiny (yoğurt).

Každodenní záležitostí jsou proslulé meze, malé pokrmy na talířkách nebo v miskách, kterých jsou stovky druhů.

Je to obdoba španělských tapas.

Číšníci v restauracích často nosí obrovské tácy plné studených meze, z nichž si host může vybrat.

Teplé meze se objednávají z jídelního lístku.

Populární je např. Beyaz peynir - sýr ve slaném nálevu vyrobený z nepasterizovaného ovčího, kravského nebo kozího mléka podobný řecké fetě či bulharskému sirenje.

Jí se jak samotný jako tradiční součást turecké snídaně, tak i jako přísada do salátů, gözleme, böreku či menemenu.

Turci jedí kajmak k snídani, k baklavě a jiným dezertům nebo ho používají jako náplň např.

Menemen - jídlo konzumované k snídani tvořené vejci, rajčaty, paprikami a pepřem, které se vaří v olivovém oleji.

Přílohou je chléb.

Co ochutnat k tureckému pečivu

V různých obměnách mohou kuchaři přidat např. pastirmu, sudžuk či sýr kaşar.

Pastirma - kořeněné stlačené a na vzduchu sušené hovězí maso, známé kromě Turecka mj. i z Arménie, Ázerbájdžánu, Řecka, Egypta či Libanonu.

Sudžuk - suchá klobása z hovězího masa, tuku a koření (kmín, sumach, česnek, sůl, paprika), která je částečně fermentovaná.

Çoban salatasi (pastýřský salát) - salát z nakrájených rajčat, okurek, paprik, cibule a petržele.

Cacik [džadžik] - studený pokrm z jogurtu a okurek.

Je to obdoba řeckých tzatziků, ale méně hustá.

Jogurt bývá z ovčího či kozího mléka, přidává se do něj voda, okurky, česnek, olivový olej a bylinky jako máta, kopr či sumach.

Haydari - jogurtový pokrm, který na rozdíl od caciku neobsahuje okurky a používá se na něj hustší a tučnější jogurt cezený skrz tkaninu, známý v některých zemích jako „řecký jogurt“ a v Turecku jako labne.

Sladké turecké pečivo a dezerty

Lokum (Turkish delight) - lepivá cukrovinka ze škrobu a cukru podobná želé.

Dražší varianty této turecké speciality obsahují velké množství datlí, pistácií, lískových nebo vlašských ořechů, k sehnání je i lokum s příchutí růžové vody, mastichy, citrónu nebo bergamotu.

Cukrovinka může být posypaná práškovým cukrem, koprou (rozemleté jádro kokosu), skořicí nebo mátou.

Baklava - sladkost, která vznikla a byla velmi oblíbená už v době Osmanské říše a dnes je známá v mnoha zemích bývalého osmanského impéria.

Tvoří ji několik vrstev filo těsta s oříšky a medem nebo sirupem.

tags: #today #turecke #pecivo