Pšeničná mouka má všestranné využití a je základem celé řady druhů pečiva, jako je například chleba, housky, těstoviny, štrúdl a kynuté pečivo.
A samozřejmě nesmí chybět pšeničná mouka celozrnná jemná, která má jiné vlastnosti než bílá hladká mouka. Získává se drcením celého zrna nebo rozemíláním jeho jednotlivých složek. Její součástí jsou i obalové části zrna - otruby a klíček. Tato zdravá mouka má výraznější nahořklou chuť a využívá se hlavně pro pečení např. cereálního pečiva.
Složení: potravinářská pšenice, pitná voda. z toho nasyc.
Různé typy pšeničné mouky se hodí na různé druhy pečiva. Velmi světlý a jemný typ 405 se obzvlášť doporučuje na jemné pečivo, jako jsou koláče a sušenky. O něco hrubší typ 550 se dá nejlépe použít na chleba, housku nebo těsto na pizzu či listové těsto. Světlá pšeničná mouka 405 se příliš nehodí na pečení chleba, používá se spíše na pečení koláčů a pečiva. O něco tmavší typ 550 se dá použít na housky, bagety nebo světlejší chleby. Na pečení chleba se často používají i jiné druhy mouky, jako například žitná nebo špaldová mouka.
| Typ mouky | Vhodné použití |
|---|---|
| 405 | koláče, sušenky, jemné pečivo |
| 550 | chleba, houska, těsto na pizzu, listové těsto |
| celozrnná jemná | cereální pečivo |
Jestli by se měla pšeničná mouka prosít, nebo ne, závisí na receptu, respektive na požadovaném výsledku. Protože se dříve mouka ještě nemlela tak najemno nebo mohla obsahovat i nežádoucí škůdce a zbytky slupek, před použitím se prosívala. Dnes to sice už není nutné, ale v některých případech může i tak dávat smysl pšeničnou mouku prosít. Když byla mouka například delší dobu pevně zabalená v obalu, může se prosetím opět nakypřit. U těst na koláče nebo sušenky se prosetím mohou rozpadnout případné hrudky, a textura těsta tak bude rovnoměrně jemná.
Ale pozor: mouka je náchylná k navlhnutí. Proto by se měla skladovat na tmavém, suchém a chladném místě, ideálně při teplotě do 20 stupňů Celsia. Pokud je navíc uložena ve vzduchotěsné nádobě, lze ji skladovat dlouho. Celozrnná mouka může kvůli obsaženým tukům žluknout. U pšeničné mouky k tomu nedochází.
Pokud si chcete obilí namlít sami, můžete si vybrat z několika možností. Obzvlášť oblíbený je domácí mlýnek na obilí. Existuje i v elektrické podobě, jako ruční mlýnek nebo jako rozšíření běžného kuchyňského robota. Přitom je třeba mít na paměti, že tato mouka bude celozrnná, protože v ní budou ještě obsaženy všechny součásti celých zrn. Tak jemná jako kupovaná pšeničná mouka typu 405 nebo 550 také nebude. Celozrnná pšeničná mouka se dá vyrobit i v Thermomixu. Aby byla mouka obzvlášť jemná, dají se obilná zrna zmrazit. Pšeničná zrna se dají namlít i ve výkonném mixéru, ale neměli byste to praktikovat často.
Pokud chcete, můžete pšeničnou mouku typu 405 nebo 550 jednoduše nahradit v poměru 1:1 špaldovou moukou typu 630. Protože jsou spolu oba druhy mouky úzce příbuzné, nemusí se potřebné množství mouky zpravidla nijak upravovat. Pšeničná mouka, tedy mouka obsahující lepek, by se v receptech neměla jednoduše nahrazovat 1:1 bezlepkovou moukou. Výsledkem by totiž byly problémy s konzistencí a strukturou pečiva, protože bezlepková mouka neobsahuje přírodní lepek. Lepek se postará o to, že je těsto pružné a pečivo je na konci pěkně vzdušné, a ne příliš suché. Proto je v případě bezlepkové mouky ještě třeba přidat vhodné pojivo, které by lepek nahradilo. Může to být například tapioková mouka či karubin nebo lněná nebo chia semínka. Kromě toho je třeba mít na paměti, že bezlepková mouka obvykle pohlcuje více tekutiny než mouka obsahující lepek. Existuje celá řada bezlepkových moučných alternativ.
Celozrnný suchar je variantou běžného sucharu s vyšším obsahem vlákniny. Chuťově se spíše hodí k vydatné obloze než ke sladké. Suchar se nejprve vyrábí jako sladké pečivo podobné bílému chlebu z lehkého kynutého těsta, tzv. buchta, která se pak v dalších krocích stále více suší a peče. Pro výrobu celozrnných sucharů se používá pšeničná mouka s vysokým typovým číslem. To znamená, že v těstě je obsažen větší podíl zrn.
Německý výraz pro suchar „zwieback“ - dvakrát pečený chléb - používaný od 17. století, pochází ze středohornoněmeckého zwi pro dva a ze slova péct , které je výpůjčkou z italského biscotto. Cílem dvoustupňového procesu pečení bylo vyrobit trvanlivý chléb se sníženým obsahem vody, který by bylo možné vzít s sebou na dlouhé cesty, aniž by se zkazil. Dvakrát pečený chléb zvaný dipyritai byl známý již ve starém Řecku. V Římské říši byl znám jako panis frixus.
Celozrnný suchar se výborně hodí k salátům a některým druhům zeleniny jako jsou rajčata, okurky nebo ředkvičky. Hodí se také pro diety, protože na dlouho zasytí a hodí se ke zdravým pomazánkám a přílohám. Díky své konzistenci nevyvolává pocit plnosti a díky vláknině podporuje trávení. Suchar je chleba se sníženým obsahem vody, takže je díky tomu velice dlouho trvanlivý. Měl by se uchovávat na suchém a chladném místě.
Suchar je lékem při zkaženém žaludku nebo slabosti během nemoci. Pokud potřebujete znovu nabrat sílu a zklidnit žaludek, suchar je obvykle první věc, kterou opět snesete. Zejména děti, které v takových případech odmítají pevnou stravu, obvykle rády užívají suchary.