Jedno sídlo Evropského parlamentu: proč se mezi Bruselem a Štrasburkem stále cestuje

Evropský parlament je takzvanou cestující institucí, která sídlí současně na třech místech. Ve francouzském Štrasburku většinou jednou měsíčně probíhají plenární zasedání, kde se hlasuje o zákonech, v Bruselu jednají politické skupiny a dvacet jednotlivých výborů, každý z nich se zabývá určitou oblastí politiky. Sekretariát instituce pak sídlí v Lucemburku.

Mezi těmito místy se pak europoslanci i úředníci velmi složitě a nákladně přesouvají. Právě tento model chce změnit kampaň „Jedno sídlo“, která požaduje, aby Evropský parlament působil pouze na jednom místě.

Kampaň za jedno sídlo Evropského parlamentu

Na Den Evropy, tedy 9. května, odstartovala kampaň „Jedno sídlo" peticí na webové stránce change.org. Cílem je získat podporu evropských občanů k tomu, aby Evropský parlament měl pouze jedno sídlo.

Řídící skupina za Jedno sídlo organizuje proevropskou kampaň, která je podpořena více než stem poslanců různých národností. Skupina pracuje napříč všemi frakcemi v Evropském parlamentu.

„Musíme se zodpovědně ptát, zda má toto archaické rozdělení práce mezi Brusel a Štrasburk smysl ještě v této době či zda jde o rigidní smýšlení některých členských států. Ano, v minulosti šlo o symboliku a jasný signál rozdělení moci členských států, dnes jsme už ale zcela jinde. Jedno sídlo Evropského parlamentu by přineslo výhody, ať už by šlo o snížení nákladů, udržitelnost, či zvýšenou efektivnost instituce.“

„Evropští občané chtějí, abychom pracovali efektivněji a to nenákladným a udržitelným způsobem," říká Anna Maria Corazza Bildt, předsedkyně kampaně za Jedno sídlo z Evropské lidové strany.

Kolik stojí přesuny mezi sídly

„Evropský účetní dvůr odhadl, že náklady na toto cestování se ročně vyšplhají až na 114 milionů eur a mají za následek vypouštění 19 000 tun oxidu uhličitého do atmosféry,“ upozorňuje Zdechovský.

Navíc to také znamená ztrátu zhruba 12 pracovních dní ročně na jednoho zaměstnance způsobenou cestováním; celkově jde o 60 000 pracovních dní za rok.

V Bruselu probíhá práce ve výborech nebo jednání jednotlivých poslaneckých klubů (frakcí). Hlavní jednání, podobné plenárnímu jednání české Sněmovny, pak probíhá ve Štrasburku.

Celý administrativní kolos se tak zpravidla jednou měsíčně sbalí a přestěhuje 400 km daleko. Nákladné přesuny lidí i listin, v unijním slangu označované za "létající cirkus", jsou podle ní snadným terčem kritiky ze strany hnutí, která evropskou integraci odmítají jako takovou.

Budova ve Štrasburku je jinak 317 dní v roce prázdná, například parlamentní výbory jednají v bruselském sídle instituce.

Jak jsou rozdělena tři pracoviště parlamentu

Štrasburk

Ve francouzském Štrasburku většinou jednou měsíčně probíhají plenární zasedání, kde se hlasuje o zákonech.

Hlavní jednání, podobné plenárnímu jednání české Sněmovny, pak probíhá ve Štrasburku.

Brusel

V Bruselu jednají politické skupiny a dvacet jednotlivých výborů, každý z nich se zabývá určitou oblastí politiky.

V Bruselu probíhá práce ve výborech nebo jednání jednotlivých poslaneckých klubů (frakcí).

Lucemburk

Sekretariát instituce pak sídlí v Lucemburku.

Třetím částečným sídlem je pak ještě Lucemburk, kde sídlí hlavní sekretariát.

Proč má Evropský parlament více sídel

Historicky zasedá Evropský parlament jak v belgickém Bruselu, tak ve francouzském Štrasburku.

Uspořádání mělo symbolizovat sbližování členských zemí, připomíná důvody historického rozhodnutí europoslankyně Judith Merkiesová z nizozemské Strany práce.

„Musíme se zodpovědně ptát, zda má toto archaické rozdělení práce mezi Brusel a Štrasburk smysl ještě v této době či zda jde o rigidní smýšlení některých členských států. Ano, v minulosti šlo o symboliku a jasný signál rozdělení moci členských států, dnes jsme už ale zcela jinde.“

Problémem jsou ale i praktickým. Evropské volby se konají příští rok na jaře.

Kdo může rozhodnout o změně sídla

Poslanci Evropského parlamentu již léta velkou většinou hlasují za jedno sídlo a za to, aby se mohli sami rozhodnout, kdy a kde se budou scházet.

Parlament samotný přitom o redukci počtu svých sídel paradoxně rozhodnout nemůže, poslanci u Soudního dvora EU narazili loni už jen se snahou sloučit dvě říjnové schůze do jedné.

Snahy se situací něco dělat se objevují už roky. Problematika je součástí základních smluv unie, které mohou změnit jen členské země jednohlasným rozhodnutím.

Aby mohlo dojít ke změně, bude potřeba změnit zakládající smlouvu o Evropské unii. Takováto revize nicméně musí být schválena všemi 28 členskými státy jednotně.

Příslušný dokument schválil tento týden výraznou většinou výbor pro ústavní záležitosti, podobná vyjádření už daly i jiné orgány EP.

Podle zastánců jednoho sídla je nyní pro tuto variantu přibližně 80 procent z nynějších 766 evropských zákonodárců.

Slováci se ani po 228 dnech, které na odpověď potřebovali, jednoznačně nevyjádřili. Proti byli kromě Francouzů a Lucemburčanů také Estonci.

„Potřebujeme podporu občanů, abychom mohli vyvinout nátlak na vlády jednotlivých států.“

Co je Evropský parlament

Evropský parlament (EP) je přímo volenou institucí Evropské unie, která reprezentuje zájmy občanů jednotlivých členských států.

Evropský parlament jako jediný přímo volený zákonodárný orgán EU reprezentuje zájmy občanů členských zemí.

Každých pět let voliči ze sedmadvaceti členských států vyberou více než sedm set poslanců na základě kandidátů národních stran.

V Česku se netěší příliš dobré pověsti, přestože nebo možná právě proto, že málokdo přesně ví, jak Evropský parlament funguje.

Jde přitom o jedinou instituci EU volenou přímo občany jednotlivých zemí.

Historie Evropského parlamentu

Předchůdce dnešního Evropského parlamentu, tehdy Parlamentní shromáždění, bylo zavedeno již v Pařížské smlouvě z roku 1951 ustavující Evropské společenství uhlí a oceli.

Po vzniku Evropského hospodářského společenství a Euratomu v roce 1957 se pravomoci tohoto shromáždění rozšířily i na oblast působnosti těchto dvou předchůdců Evropské Unie, přičemž bylo tvořeno zástupci národních parlamentů.

V roce 1976 došlo ke změně smluv a od roku 1979 byli poslanci voleni přímou volbou občany jednotlivých členských zemí.

V prvních přímých volbách bylo zvoleno 518 poslanců.

Počet poslanců a zastoupení členských zemí

Rozdělení křesel Evropského parlamentu mezi jednotlivé země je založeno na principu takzvané degresivní proporcionality; počet zástupců každého státu je zhruba úměrný počtu obyvatel, s tím, že žádná země nemůže mít méně než šest a více než 96 poslanců.

Celkový počet volených zástupců se mění, nesmí ale překročit 750. Nedílnou součástí EP je pak ještě jeho předseda či předsedkyně.

Aktuálně má EP 705 poslanců, po letošních volbách jich patnáct přibude.

Nejvíce mandátů má Německo a nejméně, po šesti, mají Kypr, Lucembursko a Malta.

Česko zastupuje 21 poslanců.

Europoslanců má Česko 21.

České zastoupení tak patří mezi země, jejichž počet poslanců odpovídá jejich podílu na celkovém počtu obyvatel Evropské unie podle principu degresivní proporcionality.

Jak se europoslanci sdružují do frakcí

Zvoleným politickým zástupcům jednotlivých států jsou na základě proporčního systému rozdělena křesla, která jsou učena pro danou zemi.

Následně se začlení do takzvaných frakcí, tedy obdob politických stran.

Poslanci Evropského parlamentu tedy zasedají ve skupinách podle politické, nikoli podle státní příslušnosti.

Poslanci, kterých je celkem 705, do nich vstupují nikoliv podle státní příslušnosti, ale podle politického smýšlení.

Poslanci mohou být členy maximálně jedné z frakcí, nemusí však vstoupit do žádné.

Těch je v EP v současnosti sedm, zasedání se ale účastní i nezařazení poslanci.

Evropská lidová strana

EPP - křesťanští demokraté (aktuálně 176 členů): Jde o největší a také nejstarší frakci (poslanecký klub) v europarlamentu, charakterizovat ji lze jako konzervativní.

Z posledních evropských voleb v roce 2019 vzešla jako nejsilnější Evropská lidová strana (EPP - European Peoples Party), která sdružuje konzervativní, pravicové a středopravicové politiky.

Získala téměř dvě stě mandátů.

Pokrokové spojenectví socialistů a demokratů

S&D - sociální demokraté (144 členů): Jde o hlavní středo-levicovou frakci.

Aktuálně je druhá největší.

V této skupině zasedají sociálně demokratické a levicové strany, které chtějí prohlubovat evropskou integraci.

Obnova Evropy

Obnova Evropy (102 členů): Dříve Aliance liberálů a demokratů.

Ve frakci Obnova Evropy zasedají středové a pravicové strany podporující prohlubování evropské spolupráce.

Její součástí je například hnutí ANO.

Zelení

Greens/EFA - Zelení (71 členů): Se zaměřením na ekologii a rozvoj sociálních služeb je frakce Greens/EFA čtvrtou největší.

Napříč zeměmi do ní patří kromě Zelených, kteří v Česku nemají silnou podporu veřejnosti, především strany Pirátů.

Identita a demokracie

Identita a demokracie (64 členů): Nová frakce je aktuálně pátou největší v europarlamentu.

Hlavními stranami v ní jsou italská Lega a německá AfD.

Evropští konzervativci a reformisté

ECR - evropští konzervativci (64 členů): Dělat méně, ale lépe.

To je hlavní heslo středo-pravé frakce ECR, jejímž členem je z českých stran ODS.

Členem této frakce je dlouhodobě ODS.

Z jejích europoslanců vlaje česká vlaječka u Evžena Tošenovského, Alexandra Vondry, Veroniky Vrecionové a Jana Zahradila.

Levice

Levice (38 členů): EU tu podle této frakce musí být pro všechny lidi, nejen pro elity.

Tahounem skupiny je řecká komunistická Syriza nebo německá levicová Die Linke.

Za ČR je členem KSČM.

Nezařazení poslanci

Kromě těchto frakcí sedí v Evropském parlamentu ještě 46 nezařazených poslanců.

Pravomoci Evropského parlamentu

Hlavní funkcí Evropského parlamentu (EP) je schvalování právních předpisů.

Pravomoci Evropského parlamentu lze rozdělit do tří kategorií.

Legislativní funkce

První je legislativní funkce.

Spolu s Radou EU na základě návrhu Komise schvaluje „zákony“, které mají podobu nařízení, směrnice nebo rozhodnutí.

Europoslanci mohou k právním předpisům předkládat pozměňovací návrhy a také je odmítnout.

EP dále rozhoduje například o mezinárodních smlouvách, o rozšíření Unie o nové členy nebo vyzývá Komisi k navržení nové legislativy.

Na rozdíl od české Sněmovny ale europoslanci sami návrhy legislativy předkládat až na výjimky, například týkající se vlastního složení EP, nemohou.

Návrh pak Komise předkládá europoslancům a zároveň Radě EU a také národním parlamentům (těm ke konzultaci, popř. vypracování tzv. odůvodněného stanoviska).

Na směrnici, návrhu či nařízení se musí parlament a Rada shodnout.

Po schválení je návrh uveřejněn ve věstníku a následně vstupuje v platnost.

V rámci usnadnění legislativního procesu se u složitých témat svolává tzv. trialog.

Jde o neformální zasedání zástupců Parlamentu, Rady a Komise.

Kontrolní funkce

Další důležitou funkcí, kterou EP plní, je kontrola.

Dohlíží na činnost dalších orgánů a institucí EU, zejména na Evropskou komisi.

Poslanci mohou například zamítnout nominaci na člena Komise, kterou jako celek schvalují.

A právě to bude prvním zásadním úkolem nově zvoleného europarlamentu - potvrdit nebo odmítnout sedmadvacet členů nejvyššího výkonného orgánu EU.

Komisi může parlament během funkčního období také vyslovit nedůvěru, podobně jako je tomu na národní úrovni.

Pro takový krok musí hlasovat dvě třetiny přítomných europoslanců, nejméně však polovina všech zvolených, poté musí Komise odstoupit.

EP má dále funkci dozorčí.

Volí předsedu Komise (laicky ho lze chápat jako premiéra/prezidenta EU) a schvaluje složení Komise (jakousi unijní vládu).

Parlament schvaluje také předsedu nebo předsedkyni Komise, kterou je aktuálně Ursula von der Leyenová, která chce svůj mandát obhájit.

Šéf Evropské komise by měl pocházet z politického uskupení, které ve volbách získá nejvíce křesel.

Rozpočtová funkce

Do pravomocí EP patří také ta rozpočtová.

Spolu s Radou EU na návrh Komise schvaluje rozpočet EU.

Může ho také upravit a má tedy vliv na to, na co Unie peníze vynaloží.

Dokud ho nepodepíše předseda europarlamentu, nemůže rozpočet vejít v platnost.

Během rozpočtového období pak kontroluje výdaje, aby Komise a další instituce a orgány řádně nakládaly s evropskými prostředky.

Další funkce

Parlament má ale i další funkce, zabývá se například peticemi, tedy návrhy občanů na témata, kterými by se EU měla zabývat, zahajuje vyšetřování nebo projednává měnovou politiku s Evropskou centrální bankou.

Co Evropský parlament ovlivňuje a co nikoli

Zatímco povědomí o většině práce poslanců Evropského parlamentu je obvykle mlhavá, některá hlasování se těší velké pozornosti.

Například v červenci roku 2022 jsme i v České republice pozorně sledovali rozhodování o dočasném zařazení jádra a plynu mezi tzv. To nakonec europoslanci posvětili.

Díky tomu ČR může plyn a jádro využívat při odklonu od uhlí a při plnění klimatických cílů EU.

Mezi tyto cíle patří i konec používání fosilních paliv.

V každém případě jde o příklad oblasti, ve které se v zásadě rozhoduje na úrovni Evropské unie.

Kromě hlasování o naprosto zásadních dopadech na životy obyvatel, jako v případě energetiky, se pozornosti těší také rozhodování ve sporných záležitostech.

Od roku 2024 tak budou muset výrobci pro své produkty na unijním trhu používat jen konektory USB-C.

V oblasti daní, práva hospodářské soutěže či společné zahraniční a bezpečnostní politiky je Evropský parlament pouze „konzultován“.

Naopak kompetence v oblasti zdraví či zdravotnictví jsou až na výjimky ponechány na úrovni členských států.

To se projevilo během pandemie COVID-19, kdy byla Unie místy neoprávněně kritizována za nečinnost.

Práce ve výborech

Podobně jako v české Sněmovně se skutečná práce europoslanců neodehrává na mediálně viditelných zasedání pléna, ale v parlamentních výborech.

Nejdůležitější jsou takzvané stálé výbory.

Patří mezi ně například výbor pro zemědělství, zaměstnanost a sociální věci, energetiku, dopravu nebo vnitřní trh.

V Bruselu jednají politické skupiny a dvacet jednotlivých výborů, každý z nich se zabývá určitou oblastí politiky.

Právě soustředění výborů, politických jednání a administrativní práce v Bruselu je jedním z důvodů, proč zastánci jednoho sídla považují pravidelné přesuny do Štrasburku za neefektivní.

Volby do Evropského parlamentu

Každých pět let voliči ze sedmadvaceti členských států vyberou více než sedm set poslanců na základě kandidátů národních stran.

Poslední volby do Evropského parlamentu byly v roce 2019.

Konají se ve stejném termínu vždy ve všech unijních státech.

Z rozpětí několika dnů si země může vybrat nejvhodnější datum dle místních zvyklostí.

Volby se zpravidla odehrávají kolem přelomu května a června, ty příští budou v roce 2024.

Do parlamentu se volí poměrným systémem, v České republice platí stejně jako pro sněmovní volby nutnost překonat 5% hranici, aby strana či hnutí mohly získat mandát.

V roce 2019 bylo nejúspěšnější hnutí ANO, které získalo přes 21 % hlasů, ODS volilo 14,5 % voličů a Piráty necelých 14 %.

O všech 720 poslancích rozhodnou volby, které se v členských státech konají od 6. do 9. června.

V Česku budou volební místnosti otevřeny v pátek 7. a v sobotu 8. června.

Europoslanci Evropského parlamentu tedy získávají mandát v přímých volbách, ale po zvolení působí v nadnárodních politických frakcích.

Čeští europoslanci a jejich vliv

Čeští europoslanci mají hlasovací právo stejné jako jejich kolegové z jiných zemí.

Svou příslušností k jednotlivým frakcím či působením ve výborech, mohou ovlivňovat názory a rozhodnutí svých kolegů.

Česko má v europarlamentu 21 křesel.

V roce 2019 bylo nejúspěšnější hnutí ANO, které získalo přes 21 % hlasů, ODS volilo 14,5 % voličů a Piráty necelých 14 %.

Zvoleným politickým zástupcům jednotlivých států jsou na základě proporčního systému rozdělena křesla, která jsou učena pro danou zemi.

Následně se začlení do takzvaných frakcí, tedy obdob politických stran.

Poslanci Evropského parlamentu tedy zasedají ve skupinách podle politické, nikoli podle státní příslušnosti.

Kdo vede Evropský parlament

Předsedkyní EP je v současnosti Roberta Metsolaová z Malty.

Nedílnou součástí EP je pak ještě jeho předseda či předsedkyně.

Parlament schvaluje také předsedu nebo předsedkyni Komise, kterou je aktuálně Ursula von der Leyenová, která chce svůj mandát obhájit.

Jedno sídlo a budoucnost fungování parlamentu

Jedno sídlo Evropského parlamentu by přineslo výhody, ať už by šlo o snížení nákladů, udržitelnost, či zvýšenou efektivnost instituce.

„Evropští občané chtějí, abychom pracovali efektivněji a to nenákladným a udržitelným způsobem."

Poslanci Evropského parlamentu již léta velkou většinou hlasují za jedno sídlo a za to, aby se mohli sami rozhodnout, kdy a kde se budou scházet.

Parlament samotný přitom o redukci počtu svých sídel paradoxně rozhodnout nemůže.

Problematika je součástí základních smluv unie, které mohou změnit jen členské země jednohlasným rozhodnutím.

„Potřebujeme podporu občanů, abychom mohli vyvinout nátlak na vlády jednotlivých států.“

tags: #sadlo #evropskeho #parlamentu