Podkrušnohorská pánev: geologická stavba, vývoj a dnešní reliéf

Podkrušnohorská pánev patří k významným geologickým a geomorfologickým oblastem severozápadních Čech. Její současná podoba vznikla kombinací třetihorní sedimentace, tektonických pohybů, vulkanismu, vývoje jezerního prostředí a rozsáhlé povrchové těžby hnědého uhlí.

Modelové území Mostecka leží v geomorfologickém celku IIIB-3 Mostecká pánev, podcelku IIIB-3B Chomutovsko-teplická pánev, okrscích IIIB-3B-4 Jirkovská pánev a IIIB-3B-5 Komořanská kotlina.

Vymezení a poloha Podkrušnohorské pánve

Podkrušnohorská pánev je v.-z. orientovaná pánev vnitrosudetské pánve nebo je od něj oddělelena zlomově.

Na jihu se noří pod sedimenty křídy.

Na východě do něj zasahuje svými nejzápadnějšími vulkanickými elevacemi geomorfologický celek IIIB-5 České středohoří, podcelek IIIB-5B Milešovské středohoří a okrsek IIIB-5B-3 Bořeňské středohoří.

Východní okraj modelového území u Mostu tvoří vulkanické suky Resl, Hněvín, Široký vrch a Špičák.

Geologické podloží a sedimentární výplň

Geologické podloží Mostecké pánve tvoří třetihorní, převážně miocénní písky a jíly se slojemi hnědého uhlí.

Neogénní sedimenty včetně uhelných slojí, původně skryté v hloubce desítek metrů, jsou dnes obnažené na dně dosud aktivních nebo ještě nerekultivovaných dolů.

Mladší kvartérní akumulační pokryvy pánve, říční terasy, náplavy a jezerní sedimenty byly odstraněny a přemístěny těžební činností.

V důsledku toho je dnešní povrch značně odlišný od původního geologického a geomorfologického uspořádání.

Vznik pánví a tektonické struktury

7. masivu spjaté často s výraznými laterálními přesuny jednotek.

kůry (příp. sedimentární pokryv na variské zonální stavbě již jen minimálně, resp. nezávislý.

Druhou skupinu jednotek můžeme povaovat za typicky platformní, tj.

oblasti systém variských pohoří.

nárůstu mocnosti kůry variského orogénu (obr. 7.1).

spodních partiích a následný gravitační kolaps - extenze.

které byly následně vyplňovány většími mocnostmi kontinentálních sedimentů.

Jsou obvykle omezeny synsedimentárními nebo mladšími zlomy.

Permokarbonské pánve jsou často členěny případně dílčími hráš 구조?

Vzniká oživením pohybů na sz. - jv. a ssv. - jjz. reakcí na šikmý směrný pohyb armorických mikrokontinentů vůči Laurussii.

Tyto procesy vytvářely sníženiny, které se následně stávaly místem akumulace sedimentů.

Permokarbonské pánve jako starší geologický základ

Permokarbonské sedimenty zastupují se sedimenty průtočných nebo neprůtočných jezer.

V jezerním prostředí se ukládaly sedimenty bohaté nálezy fauny - ryb a obojživelníků.

Významnou součást výplně tvořily také eolické sedimenty.

Sedimentace byla ovlivňována změnami klimatu, protože sedimenty i jejich složení často odráží klimatické změny.

Perm se během svého vývoje postupně aridizoval.

V humidnějších obdobích převládaly sedimenty období vlhčího klimatu, zatímco jiné vrstvy odpovídají aridnímu období klimatických cyklů.

V pánvích se střídala fluviální, bažinná či jezerní sedimentace.

V členitém reliéfu byly sedimenty laterálně velmi proměnlivé a nestálé.

Materiál byl přinášen převážně z JV, z prostoru středočeského plutonu a moldanubika.

Výplň těchto pánví tvořily prachovce a jílovce s vložkami tufitů.

V některých oblastech se objevují také pískovce, jezerní prachovce či jílovce s uhelnými slojemi.

Uhelné sloje jsou v některých souvrstvích nevýznamné, zatímco jiné části pánví obsahují sloje, které byly průmyslově těženy.

Vývoj sedimentace

Nejstarší samostatný sedimentační cyklus je zastoupen v plzeňské pánvi a kladensko-rakovnické pánvi.

Nejkompletnější sled má vnitrosudetská pánev, protažená sz. - jv. směrem.

Větší část však leží na území Polska.

Podkrkonošská pánev představuje jeden z významných příkladů sedimentárních pánví, jejichž vývoj souvisel s pozdními fázemi variské stavby a následným poklesem bloků zemské kůry.

V pánvích docházelo k ukládání kontinentálních uloženin, jejichž mocnost může dosahovat řádově stovek metrů.

Podkrkonošské dosahují řádově stovek metru.

Podkrkonošská pánev v širším geologickém kontextu

Podkrkonošská pánev je v.-z. pánve vnitrosudetské.

Na jihu se noří pod sedimenty křídy.

Většina plochy je skryta pod uloženinami křídy.

Její osa je protažena severojižním směrem.

Prokázaná mocnost sedimentů a vulkanitů dosahuje až 1,4 km.

V podkrkonošské pánvi jsou zastoupeny sedimenty nejvyššího westphalu až spodního permu (autunu).

Vývoj pánve spadá až do spodního permu a zahrnuje vrchlabské souvrství.

V podkrkonošské pánvi se vyskytují jak bazaltoidy a andezitoidy, tedy melafyry, tak i tělesa kyselých vulkanitů a ignimbritů.

Patří tedy k nejmladším projevům permokarbonského vulkanismu v Českém masivu.

Vulkanické horniny se vyskytují ještě v podhůří Orlických hor.

Vulkanismus a vulkanoklastické horniny

Na značných plochách pánve se vulkanismus uplatnil ve dvou fázích.

V okolí se vyskytují výlevy bazaltoidů a andezitoidů, případně jejich vulkanoklastické ekvivalenty.

Objevují se také kyselé vulkanity a jejich tufy.

Vulkanickou činnost doprovázely exploze ignimbritů.

Mocnost ryolitových vulkanitů a pyroklastik například v javořích a Vraních horách na pomezí Čech a Polska dosahuje až 300-600 m.

Vulkanické horniny se střídají se sedimenty občasných toků.

Pro podkrkonošskou pánev jsou typické mandlovcové melafyry.

V některých částech pánve se nacházejí také subvulkanická tělesa.

V závěru vývoje byly pánve proniknuty subvulkanickými tělesy permských granitů.

Vulkanická činnost tak významně ovlivnila nejen geologickou stavbu, ale také dnešní podobu některých okrajových oblastí Podkrušnohorské pánve.

Mostecká pánev a miocénní hnědé uhlí

Mostecká pánev tvoří nejvýraznější část Podkrušnohorské pánve z hlediska miocénní sedimentace a výskytu hnědého uhlí.

Geologické podloží Mostecké pánve tvoří třetihorní, převážně miocénní písky a jíly se slojemi hnědého uhlí.

Uhelné sloje vznikaly v rozsáhlém jezerním a bažinném prostředí, kde se hromadila organická hmota a byla následně překryta jílovitými, písčitými a dalšími sedimenty.

Neogénní sedimenty včetně uhelných slojí, původně skryté v hloubce desítek metrů, jsou dnes obnažené na dně dosud aktivních nebo ještě nerekultivovaných dolů.

Rozsáhlá těžba odkryla hlubší části sedimentární výplně a odstranila původní povrchové vrstvy.

Proměna geologického povrchu těžbou

Převážnou část povrchu Mostecké pánve dnes tvoří přemístěné skrývkové sedimenty na výsypkách a rekultivovaných povrchových dolech.

Mladší kvartérní akumulační pokryvy pánve, říční terasy, náplavy a jezerní sedimenty byly odstraněny a přemístěny těžební činností.

V současné krajině se proto vedle původních miocénních sedimentů uplatňují také antropogenní uloženiny vzniklé při skrývce, těžbě, přesunu a ukládání horninového materiálu.

Těžební činnost změnila původní vztah mezi geologickým podložím, půdami, vodním režimem a reliéfem.

Geomorfologická podoba pánve

V Mostecké pánvi převládá antropogenní, člověkem přemodelovaný reliéf povrchových dolů a výsypek.

Reliéf je převážně plochý v nadmořské výšce 230 - 300 m, typologicky odpovídá rovině nebo ploché pahorkatině.

Dna povrchových dolů jsou zahloubena 30 - 60 m pod okolní povrch.

Svahy těžebních jam jsou zpravidla terasované, jak skrývka nebo i těžba probíhala či probíhá na několika etážích.

Dno povrchových dolů zasahuje hluboko pod 200 m nad mořem.

Vulkanické suky u Mostu

Nejvyšší body reliéfu představují vulkanické suky Resl (413 m), Hněvín (399 m), Široký vrch (396 m) a Špičák (399 m) na východě modelového území v okolí Mostu.

Tyto izolované vulkanické elevace vystupují nad plochou pánevní krajinu a představují výrazné zbytky neovulkanické činnosti.

Větší lesní celek co do trvání staršího a stabilnějšího lesa pokrývá neovulkanický masiv Resl.

Klima a půdy

Mostecko leží v teplé a suché klimatické oblasti ve srážkovém stínu Krušných hor.

Průměrná roční teplota se pohybuje kolem 9°C.

Průměrný roční úhrn srážek dosahuje pouze 400 - 450 mm a patří k absolutně nejnižším v Česku.

Podzim a zima bývají mírné a mlhavé, s četnými inverzemi.

Sněhová pokrývka v zimě bývá nízká a velmi nestálá.

Suché a teplé klima ovlivňuje vývoj půd, vegetace i rychlost některých geomorfologických procesů na výsypkách a rekultivovaných plochách.

Antropogenní půdy

Převládajícím půdním typem Mostecké pánve jsou antroposoly (antropozemě, technosoly, tj. úplně nové půdy bez kontinuity vývoje vytvořené na antropických substrátech nebo antropogenně obnaženém podloží.

Tyto půdy vznikají na materiálech přemístěných těžbou, na výsypkách, rekultivovaných površích a dalších člověkem vytvořených substrátech.

Jejich vlastnosti se mohou výrazně lišit podle původu uloženého materiálu, zrnitosti, obsahu živin, vodního režimu a způsobu rekultivace.

Vegetace a krajinný pokryv

Mostecko leží ve fytogeografickém obvodu Českého termofytika, fytogeografický okres 3 Podkrušnohorská pánev.

Vulkanické kopce u Mostu jsou zahrnuty do fytogeografického podokresu 4a Lounské středohoří.

Potenciální přirozenou vegetaci Mostecké pánve tvořila původně černýšová dubohabřina.

Ve sníženinách podél vodních toků a bývalého Komořanského jezera ji střídala střemchová doubrava a podmáčená olšina.

V současném využití krajiny a krajinném pokryvu převládá devastovaná odlesněná krajina povrchových dolů s obnaženým sedimentárním podložím bez vegetačního krytu.

Na rekultivovaných výsypkách vzhledem k převládajícímu typu lesnické rekultivace převládají mladé, převážně listnaté lesní porosty s převahou břízy, dubu a příměsí dalších listnatých stromů a keřů.

Z jehličnanů se nejvíce uplatňuje vysázený nepůvodní modřín.

Větší lesní celek co do trvání staršího a stabilnějšího lesa pokrývá neovulkanický masiv Resl.

V samotné Mostecké pánvi se největší lesní plocha rozkládá na Kopistské výsypce, která byla lesnicky rekultivovaná již od 60. let 20. století.

Vyskytují se zde i sekundární travinobylinné prosty.

Na rekultivovaných plochách v okolí Mostu je rovněž lesoparková úprava.

Vodní plochy v posttěžební krajině

Významným krajinným prvkem současné nově vytvořené posttěžební krajiny se staly vodní plochy antropogenních jezer.

Největší je jezero Most (cca 300 ha), dále jezero Matylda (38 ha) a malé Labutí jezírko (necelé 2 ha) přímo v Mostě před přemístěným děkanským kostelem.

Antropogenní jezera vznikla jako součást přeměny povrchových dolů a dnes představují výrazné prvky nově vytvořeného reliéfu.

Ochrana přírody a ekologická stabilita

Z hlediska ochrany přírody má zájmové území velmi malý význam, protože původní přírodní prvky byly zničeny a vymazány z krajiny.

Proto tu není žádné zvláště chráněné území, které by chránilo zbytky původní přírody.

I v této maximálně devastované a potom uměle vytvořené nové krajině je však vymezen územní systém ekologické stability, dosud převážně nefunkční.

Významnou pozici v něm zaujímá Kopistská výsypka, na níž bylo vymezeno regionální biocentrum reprezentující současné biogeografické poměry Mostecké pánve.

Vzhledem k zalesnění, částečnému zatravnění a existenci malých vodních ploch na výsypce je toto biocentrum hodnocené jako částečně již funkční.

Kopistská výsypka jako prostor sukcese

Kopistská výsypka a další části Mostecké pánve současně slouží jako jedinečná laboratoř sledování přírodních procesů sukcese, migrace organismů, biodiverzity v nově vytvořené krajině.

Na těchto plochách lze sledovat postupné osidlování antropogenních substrátů rostlinami a živočichy, šíření dřevin, vývoj travinobylinných společenstev i vznik nových vazeb mezi lesními porosty, otevřenými stanovišti a vodními plochami.

Rekultivované výsypky proto nejsou pouze technicky upravenými povrchy, ale také místy, kde vznikají nové ekologické procesy a nové krajinné vztahy.

Geologický význam Podkrušnohorské pánve

Podkrušnohorská pánev představuje území, kde lze sledovat vztah mezi hlubinnou geologickou stavbou, tektonikou, sedimentací, vulkanismem a působením člověka.

Její geologické podloží zahrnuje sedimentární horniny s písčitými a jílovitými polohami, uhelné sloje, vulkanické horniny a antropogenní sedimenty uložené v průběhu těžby a rekultivací.

V prostoru Mostecké pánve jsou původní třetihorní sedimenty významně odkryty a současně překryty materiálem z výsypek.

V podkrkonošské pánvi se naproti tomu uplatňuje především starší permokarbonská sedimentace a rozsáhlý vulkanismus, jehož pozůstatky představují melafyry, bazaltoidy, andezitoidy, ryolitové vulkanity, tufy a ignimb­rity.

Obě oblasti tak dokládají dlouhodobý vývoj pánevních struktur, v nichž se střídaly fáze poklesu, sedimentace, vulkanické aktivity, eroze a pozdějšího přetváření reliéfu.

Podkrušnohorská pánev jako krajina po těžbě

Současná krajina Mostecka je výsledkem zásadní přeměny původního geologického povrchu.

Převážnou část povrchu Mostecké pánve dnes tvoří přemístěné skrývkové sedimenty na výsypkách a rekultivovaných povrchových dolech.

V reliéfu se střídají ploché rekultivované povrchy, terasované svahy těžebních jam, hluboká dna dolů, vulkanické suky a vodní plochy antropogenních jezer.

Na geologické podloží navazuje specifická půdní pokrývka tvořená převážně antroposoly a mozaika mladých lesních, travinobylinných a vodních stanovišť.

Podkrušnohorská pánev tak představuje nejen významnou geologickou oblast, ale také rozsáhlé území, na němž lze pozorovat přímý přechod od přirozené sedimentární pánve k člověkem vytvořené posttěžební krajině.

tags: #podkrusnohorska #panev #geologie