Vejce kosa černého se líhnou přibližně po 11 až 14 dnech sezení samice na snůšce. Jiné údaje uvádějí nejčastěji 13 až 14 dnů, případně přibližně 14 dní. Délka inkubace se proto může mírně lišit podle konkrétního hnízda a podmínek.
Na vejcích sedí většinou pouze samice, zatímco po vylíhnutí mláďat se o potomstvo starají oba rodiče. Kos černý hnízdí v České republice od dubna do července, přičemž může mít dvě až čtyři hnízdění za rok.
Jak dlouho kos sedí na vejcích
Samice snáší nejčastěji 4-6 modrozelených vajec s rezavými nebo hnědými skvrnami. V hnízdě se však uvádí také počet 3-6 vajec. Samice pevně nasedá přibližně na třetí vejce, takže mláďata z posledních dvou vajec se mohou vylíhnout o něco později.
Na vajíčkách sedí přibližně 11-14 dní. Podle jiných údajů trvá sezení 13-14 dnů. Samec samici při zahřívání vajec střídá jen zřídka nebo ji střídá pouze výjimečně.
| Fáze hnízdění | Doba |
|---|---|
| Sezení samice na vejcích | přibližně 11-14 dní |
| Nejčastěji uváděná doba inkubace | 13-14 dní |
| Pobyt mláďat v hnízdě | asi 12-15 dní |
| Závislost na rodičovské potravě po opuštění hnízda | přibližně dalších 14 dní |
Jak vypadá hnízdo kosa černého
Hnízdo je hluboká, polokulovitá miska vybudovaná ze suchých stébel a kořínků slepených hlínou. Hnízdo tvoří miska o průměru cca 15cm, je spleteno ze stébel trav a bylin.
Hnízdo je hluboká miska vymazaná uvnitř vrstvičkou hlíny a zevně krytá stébly. Nejedna hospodyně může být svědkem, jak kos, budující si hnízdo, odnáší vlhkou zem z denně zalévaných květináčů.
Kosi žijící v lese je umísťují do vidlic stromů a keřů. Ve městě a na venkově hnízdí kosi i na budovách, například na balkónech a verandách, a v přístupných zahradních stavbách a konstrukcích.
Kosí hnízdo je obvykle nízko a často bez jakékoli opatrnosti postavené kdekoli, jednou v malém smrčku, jindy na verandě, mezi předokenními truhlíky nebo pod střechou ve skleníku či kůlně.
Hnízdo nebývá výš než 1,5m nad zemí.
Co se děje po vylíhnutí
Po vylíhnutí se mláďata zdržují v hlubokém hnízdě z větviček a hlíny asi 12-13 dní. Jiný údaj uvádí, že o mláďata v hnízdě se starají oba rodiče po dobu 12-15 dnů.
Po 18 dnech sezení se vylíhnou slepá a hluchá holátka s řídkým hnědavým chmýřím.
Ve věku 5 - 6 dnů se mláďatům otevřou oči a postupně jim začne rašit peří. Rodiče je krmí nejprve drobným měkkým hmyzem, později i žížalami, slimáčky a dalšími bezobratlými tvory, starším mláďatům občas přidají i kousek sladkého ovoce.
O mláďata v hnízdě se starají oba rodiče po dobu 12-15 dnů. U kosa černého krmí svá mláďata oba rodiče.
Kdy mláďata opouštějí hnízdo
Hnízdo opouštějí v pouhých 15 dnech. Podle jiných údajů zůstávají mláďata na hnízdě přibližně 12-13 dní. Rozdíl odpovídá tomu, že doba vývoje se může mezi jednotlivými hnízdy lišit.
V tu dobu mají tělo a hlavu pokryté hnědým, světle kropenatým peřím, dlouhá péra v křídlech měří zatím jen asi 5cm, ocásek je stěží centimetrový. Nápadné jsou dlouhé nohy.
Kosíci zatím nelétají, pouze hopkají a pobíhají, zdržují se v trávě a nízkých keřích. Létat začnou kosata až 4. nebo 5. den po opuštění hnízda. Nejprve neobratně a třepetavě, jak jim dorůstá peří na křídlech a v ocase, tak stále směleji a šikovněji.
Poté vylezou z hnízda, protože ovšem stále neumí létat, jsou přibližně dalších 14 dní závislá na potravě, kterou jim rodiče přinesou. Samostatní jsou mladí kosi asi 2 týdny po opuštění hnízda.
Postupně se i s rodiči vzdalují od hnízda a učí se všechny potřebné dovednosti. Péči o ně přebírá otec, protože matka se připravuje na další hnízdění.
Kdo krmí mláďata kosa
O mláďata se po vylíhnutí starají oba rodiče. Samec i samice přinášejí potravu do hnízda a později také mláďatům, která už hnízdo opustila, ale ještě neumějí dobře létat ani si sama hledat potravu.
Rodiče je krmí nejprve drobným měkkým hmyzem, později i žížalami, slimáčky a dalšími bezobratlými tvory, starším mláďatům občas přidají i kousek sladkého ovoce.
Kos černý, stejně jako jiní drozdovití, je specialistou na lov žížal, které hledá v trávníku a tak šikovně vytahuje z děr, že je nepřetrhne.
Pokud jsou mláďata v trávě nebo v nízkých keřích, rodiče je dále krmí a učí je hledat potravu, vodu i bezpečný úkryt. Rodiče je také učí, kde a jak bezpečně přečkat prudké letní deště, jak se ukrýt před místními predátory a kde hledat napajedlo s vodou.
Rodiče krmí mláďata marabu (Pavel Kovařík)
Jak poznat zdravé mládě mimo hnízdo
Lidé se často ptají, zda není lepší odnést vyletující kosy někam do lesa, aby je mezi domy nepochytaly kočky, nebo žádají z téhož důvodu přijetí mláďat do záchranné stanice. Obojí je chyba.
Odnést mladé mimo dosah rodičů znamená je zahubit. Teprve týden po opuštění hnízda jsou schopni sami přijímat potravu a vodu a také si obojí sami najít.
Že opravdu vypadlo, poznáme snadno - neumí chodit a poskakovat, neudrží se na bidélku a nedokáže ani pořádně stát - hned si sedá. Pohyby nohou se naučí koordinovat právě až po opuštění hnízda.
Pokud mládě poskakuje, běhá a udrží se na nohách, pravděpodobně jde o přirozenou fázi po opuštění hnízda. Takové mládě obvykle nepotřebuje odnášet do lesa ani do záchranné stanice.
Do záchranné stanice patří pouze mládě zraněné, promoklé či vypadlé z hnízda.
Co udělat při skutečném vypadnutí z hnízda
Pokud najdete prokazatelně vypadlé mládě, zkuste najít hnízdo a vrátit ho tam.
Pokud ho rodiče krmí i na zemi, dejte ho do nějakého košíku do bezpečí, aby mu neškodilo slunce a nenašly ho kočky, ale aby o ně rodiče mohli dál pečovat.
V době, kdy malí kosíci poskakují v trávě a nelétají, odložte sekání trávníku.
Jak tedy kosům usnadnit start do života? Snadno. V době hnízdění pouštějte svou kočku ven až po setmění, to malí kosi bezpečně spí v křoví.
Nechte v zahradě pár hustých keřů a míst s vyšší trávou, aby se měli ptáci kde schovat. Nejraději mají různé druhy thújí a jalovců.
Hnízdění kosa černého v průběhu roku
V České republice hnízdí kos černý v dubnu až červenci dvakrát až čtyřikrát ročně, přičemž městští kosi hnízdí v průměru o 10 dnů dříve než lesní.
Samice snáší 4-6 vajec, a to až čtyřikrát ročně v období od dubna do července. Celkem vyvedou mláďata 3 - 4x do roka.
Hnízdní revír je obsazen jediným párem, který na svém území nestrpí jiného kosa. Párek kosů obsazuje v době hnízdění svůj okrsek, kde netrpí žádné jiné kosy.
Kdo neuteče, toho ohrožují zobákem i drápy. Bojující kosí samečkové často natolik zapomenou na okolní svět, že je můžeme chytit do ruky.
Kde kos černý žije
Kos černý (Turdus merula) je pěvec z čeledi drozdovití.
Kos černý je středně velký pták, o něco menší než hrdlička zahradní. Dospělý samec je matně černý s oranžově žlutým zobákem a žlutým kroužkem okolo očí. Samice je hnědavá s bělavějším hrdlem a nezřetelně skvrnitou hrudí, nohy má téměř černé, zobák má tmavý, jen částečně oranžový.
Mláďata jsou podobná samici, jsou ale světlejší a mohou mít hnědě tečkovanou hruď a světlé podélné proužky na zádech. Samice ani mláďata nemají oční kroužek.
Kos černý měří 23-29 cm, váží 75-135 g a rozpětí jeho křídel je 34-39 cm.
Původní areál kosa černého zahrnoval celou Evropu, severní Afriku a jižní Asii.
Kos černý je pták, který před přistěhováním do blízkosti člověka žil a hnízdil hlavně v přízemním patru lesa. Ve městech a vesnicích vyhledává podobné prostředí - zahrady, sady, parky, vinice, hřbitovy.
Lesní kosi černí jsou plaší ptáci, kteří obývají přízemní patro lesa. Městští kosi se přizpůsobili životu v intravilánech obcí a v současnosti početně převyšují lesní populaci.
Ve městě a na venkově hnízdí kosi i na budovách, například na balkónech, verandách, mezi předokenními truhlíky nebo v zahradních stavbách.
Potrava a přizpůsobení městskému prostředí
Potravu si hledají na zemi a živí se bezobratlými živočichy, hlavně hmyzem, žížalami nebo plži, včetně plzáka španělského, a drobnými plody.
Patří mezi ně jahody, borůvky, bezinky, dřínky, jeřabiny, hložinky, třešně, plody vinné révy a další drobné plody.
Ptáci jsou v porovnání s lesními příbuznými méně plaší a přestože jsou stále opatrní, dobře snášejí ruch civilizace.
Do jejich jídelníčku kromě bezobratlých živočichů a výše uvedených plodů patří také to, co najdou na ulici, na dvorcích a na dalších místech. Kos v městské populaci se stává všežravcem a díky široké potravní nabídce je jeho populační hustota vyšší než populační hustota ptáků žijících v lese.
Protože ve městě pokračuje nabídka potravy i v zimě a mikroklima města je příznivější, mohou zde kosi přezimovat.
Vzhled a zajímavosti
Vyskytují se i jedinci s větším či menším podílem bílého peří (leucismus). Někteří jedinci mohou být dokonce celí bílí.
V divoké přírodě by se bílý kos stal velmi nápadným a velmi pravděpodobně by jej ulovil některý z predátorů. V blízkosti člověka se to tak často nestane, protože je zde predátorů méně. Kos s bílým peřím se tak mnohem pravděpodobněji rozmnoží a předá své geny další generaci.
Vábení je „dukdukduk“ nebo „srííí“, varování pak rámusivé „tikstikstikstiks“.
Samec kosa začíná zpívat na začátku jara, obvykle po rozednění a za večerního soumraku, a to z vyvýšeného místa. Zpěv je hlasitý, flétnový a melodický.
Kos ovládá více melodií a harmonií než slavík. Zajímavé na zpěvu je, že se skládá z jednotlivých skladeb, které kos po dohrání celého svého repertoáru opakuje dokola.
Kos černý zpívá nejčastěji velmi brzy ráno a večer před setměním. Městští kosi se přizpůsobili i světelnému režimu v obcích a velmi často si prozpěvují také v blízkosti pouličního osvětlení.
Je kos černý tažný pták?
Kos černý je částečně tažný pták. Na zimu odlétají lesní kosi a část kosů městských.
Ptáci z Čech a severní Moravy zimují u Atlantiku, jihomoravští kosi odlétají do Středomoří.
Kosy černé jsou častí návštěvníci krmítek pro ptáky. A tak jej mnoho z nás automaticky považuje za stálého ptáka. Málokdo ví, že jde o částečně tažného ptáka.
Někteří kosi odlétají trávit zimu k Atlantiku nebo ke Středozemnímu moři. Týká se to hlavně lesní populace kosů. Z městských kosů odlétají jen někteří, bývají to nejčastěji mladí jedinci nebo samice.