Hlasná trouba Kužílek: význam pojmu a Oldřich Kužílek

Výraz hlásná trouba může mít několik významů. V běžném jazyce označuje kovový předmět kuželoidního tvaru bez podstavce a špičky, zpravidla opatřený madlem, madlou či madletem. Z užší strany se do toho huláká, z širší strany se ozývá kravál. Jde o simplifikovanou verzi vuvuzely.

V přeneseném významu se označení hlásná trouba používá pro člověka nebo médium, které nekriticky šíří názory určitého představitele, instituce či politického vedení. V médiích bývá tento výraz obvykle blahosklonně nahrazován termínem mluvčí.

Co znamená „hlásná trouba“

• Hlásná trouba je kovový předmět kuželoidního tvaru bez podstavce a špičky, zpravidla opatřený madlem, madlou či madletem.
• Z užší strany se do ní mluví nebo huláká a z širší strany se ozývá zesílený zvuk.
• V přeneseném smyslu jde o označení pro mluvčího nebo prostředníka, který šíří cizí názory.
• Typickým představitelem cechu hlásných trub byl Jiří Ovčáček, než prozřel, dal se na pokání a oženil se.

Slovo trouba může označovat také dechový nástroj. Z jedné strany foukáte, z druhé Folk Metal.

Oldřich Kužílek

Bývalý divadelní režisér, rozhlasový moderátor, politik a poslanec Oldřich Kužílek se narodil 4. ledna 1956 v Praze. Vyrůstal v pražské Liboci.

Otec byl důstojníkem Československé lidové armády, matka vyučovala na vysoké škole obor Dějiny Sovětského svazu. Matka byla po roce 1968 vyloučena z KSČ, otec ve straně zůstal.

Oldřich Kužílek se po maturitě hlásil ke studiu architektury na ČVUT. Úspěšně složil přijímací zkoušky, ale z kádrových důvodů byl rozhodnutím tehdejšího děkana přeřazen na obor pozemní stavitelství.

Už v průběhu studia na stavební fakultě se velmi intenzivně věnoval amatérskému divadlu. Spolupracoval také například s Jaroslavem Duškem a Divadlem Vizita.

Po absolvování ČVUT vystudoval obor divadelní režie na DAMU. Krátce působil jako učitel dramatické výchovy na LŠU a roku 1986 nastoupil do divadla v Hradci Králové jako režisér.

Oldřich Kužílek během revolučního dění

Od listopadu 1989 patřil k hlavním představitelům revolučního dění v Hradci Králové. Podílel se na založení místního Občanského fóra (OF) a stanul v jeho vedení.

Stávku na své ubytovně vyhlásili či provedli rozhodnutí „jdeme do stávky“ a „ustavujeme stávkový výbor“ v neděli k večeru. Důsledkem toho bylo, že už v pondělí ráno byli přichystaní.

Přišla škola na představení, ale dveře divadla zůstaly zamčené. Šli před dveře divadla a tam vysvětlili učitelkám, že je stávka a že se nehraje.

Samozřejmě to vyvolalo debaty i v rámci divadla - „Jak je to možné? Jak to můžeme udělat dětem? Ony přišly na pohádku.“ To se muselo samozřejmě vyjasnit, že dynamika věci a úrovně jsou úplně jiné a že se to jinak nedá.

Pak v pondělí k večeru byl mítink před divadlem. Technika vynosila bedny před divadlo.

To byl takový paradox, který někde popisuje, že se v tu chvíli trošku chovali opatrně. Protože ten majetek - dům, divadlo - to samozřejmě patřilo nějakému městskému nebo krajskému národnímu výboru.

Jakási komunistická moc to vlastnila majetkoprávně. Říkali si, že když to tady otevřou, nastoupí sem policie, tedy Veřejná bezpečnost, a čistě jen s tím důvodem, že zneužívají cizí majetek, začne dělat takové běžné obstrukce.

A vůbec v tu chvíli nebylo jisté, že převrat vyjde. To vůbec nikdo netušil. Bylo to rozhodnutí jít do toho.

Z tohoto důvodu také mítink, tedy setkání lidí nad politickou situací, organizovali na schodech divadla, před barákem, aby nebyli obviněni z toho - ze zpětného pohledu se to jeví velmi komicky -, že zneužívají cizí majetek.

„Pamatuji si, jak tam byly ty schody, my jsme tam měli reproduktory, mikrofony, řečníci se střídali a to náměstíčko před divadlem bylo plné lidí.“

Odsun sovětských vojsk

V lednu 1990 zasedl do Sněmovny lidu v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění. Působil v rámci komise pro dohled nad odsunem sovětských vojsk z Československa.

„Už na jaře, nevím přesně kdy, s tím Michael Kocáb přišel poprvé. Samozřejmě, on s tím nepřišel jako výstřel znenadání. Měl to předjednané jako spoluporadce prezidenta Havla.“

„Takže to předložil ve Federálním shromáždění, námět o odsunu ruských vojsk. Začalo se to postupně posouvat.“

„Byla tam, myslím, nějaká deklarace Federálního shromáždění - nějaké usnesení, požadavek, aby byla vojska odsunuta. Ale pak byly volby a pak v novém volebním období se na tom začalo pracovat.“

„Já už jsem byl v České národní radě a ve Federálním shromáždění vznikla komise pro odsun sovětských vojsk. S Michalem jsme se už celkem předtím v tom federálním dali dohromady a byli jsme v kontaktech, tak chtěl, abych byl místopředsedou komise, jako zástupce ČNR [České národní rady].“

„Teď si nevybavím, kdo byl ze Slovenské národní rady. Pak byla poskládána tato komise a bylo to velmi zajímavé.“

„Jezdili jsme velmi často na jednání a byť jednání o odsunu byla samozřejmě vedena celou geopolitickou situací, v podstatě tím, že ještě před převratem se na Maltě Gorbačov s Reaganem domluvili na složení zbraní a svým způsobem na vyklizení prostoru.“

„Ale konkretizace nebyla zřejmá. To nebylo jasné, jak to proběhne. Tak ten proces odchodu ruské armády bylo potřeba pořád honit jako káču.“

Vzpomínka na tanky a obrněnce

„Z Mariánské jsme šli pěšky do Jáchymova, protože autobusy nejezdily. Hromadná doprava byla zastavena v těch několika dnech, takže jsme šli pěšky.“

„A pamatuji si tam stát ty tanky, obrněnce a já jsem tam v podstatě byl jako holobrádek, mládeneček dvanáctiletý.“

„Protože jsme jako turisté chodili s holemi - bez ohledu na Rusy bych je měl stejně v ruce - tak si pamatuji, jak tam na ně hrozím.“

„To byl takový zvláštní vnitřní zážitek, kdy jsem si to jako troufl. Samozřejmě to žádný další vývoj nemělo. Možná mně rodiče říkali z obavy, abych to nedělal.“

Politická a veřejná činnost

V roce 1991 vstoupil do Občanské demokratické aliance (ODA) a v parlamentu působil až do roku 1998.

Spolu s Michaelem Žantovským je autorem zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím.

Od roku 1997 je poradcem a školitelem pro oblast přístupu k informacím a otevřenost veřejné správy.

Od roku 2000 koordinuje projekt Otevřete.cz, web pro otevřenost veřejné správy organizace Otevřená společnost o. p. s.

Svoboda projevu a postup policie

Ve skutečnosti byl postup policisty od počátku neoprávněný a v rozporu se zákony. Zneužil svou pravomoc, jež ukládá každému uposlechnout příkazu zakročujícího policisty.

Všichni věří, že bez zlého úmyslu. Z hlediska shromažďovacího práva ale zřetelně nešlo o shromáždění. Jeho pojmovým znakem podle shromažďovacího zákona je řešení veřejných a jiných společných záležitostí vyjádřením postojů a stanovisek.

Stejně tak není možné omezovat svobodný pohyb a projevy občanů na základě jakéhosi návštěvního řádu Hradu. To by policista také měl vědět, že takový právně nezávazný dokument nemůže omezovat kohokoliv v běžných činnostech, které nijak neohrožují veřejný pořádek.

Tvrzení, že policista postupoval podle zákona, ale měl být empatičtější, je děsivé a rozežírá právní vědomí.

Máme si to vysvětlit tak, že zákon platí pouze potud, pokud policista empaticky neusoudí jinak? A jeho empatii bude dirigovat z okna Hradu Ovčáček?

Hymna na Hradě a policejní selhání

Hymnu dnes na Hradě zpívali jen čtyři lidé, přidal se i Ovčáček.

Policie by měla přiznat dvojí významné selhání: jednak policisty neumí naučit skutečný obsah práva, jednak je neumí učit základ jejich řemesla: nejen právně, ale i intuitivně pochopit, zda je určitá situace hrozbou nebo není.

I truhlář, opravář ledničky, taxikář nebo číšník denně řeší spoustu věcí díky svému citu pro řemeslo.

V poslední době se ale setkáváme s nebezpečně vysokým počtem případů, kdy tato schopnost schází právě policii.

Není těžké usoudit, že důvodem je plíživý tlak na policisty, aby tak nějak důrazněji chránili stát a tak nějak více dávali bacha na nespolehlivé občany.

A co je nejděsivější - aby při tom tak nějak hlavně dali na nejvyššího papaláše. Ten je taky za cokoliv pochválí ještě dřív, než se nad tím zamyslí, natož to někdo vyšetří.

Ve spojení s nedostatečným a formálně bezduchým vzděláváním a instrukcemi se tak rodí přešlapy, které pak policie usilovně žehlí, že prý zákon nebyl překročen.

Nemá pravdu. Byl porušen.

Jak s tibetskými vlajkami, tak s hymnou na Hradě se policie prostě ocitla mimo zákon.

Signifikantní pak je, že jde o případy svobody projevu. I když to nemusí být úmysl žádného policisty, jde o jasný trend jejího omezování.

Příklady vyváženosti místních periodik

tags: #hlasna #trouba #kuzilek