Gruzínská kuchyně: recepty, tradiční jídla a suroviny

Gruzínská kuchyně je různorodá, nápaditá a originální. Je založená na bohaté zemědělské produkci v úrodných částech země, ale také ovlivněná skutečností, že země ležela na Hedvábné stezce, což Gruzínům přineslo znalost mnoha druhů exotického koření.

Místní kuchyně vstřebala vlivy turecké, íránské i ruské kuchyně. Gruzínské způsoby přípravy pokrmu se utvářely po staletí a vyznačují se rozmanitým použitím rozličných přísad a koření, které dodávají pokrmům zvláštní, neopakovatelnou chuť.

Gruzínská kuchyně je známá sýrovými chleby, masem grilovaným nad ohněm, šťavnatými knedlíčky, fazolemi, lilkem, ořechovými omáčkami, pikantními polévkami, čerstvými bylinkami a vínem. Jídlo a pití je velmi důležitou součástí gruzínské kultury a místní lidé jsou neuvěřitelně pohostinní.

Typické suroviny gruzínské kuchyně

Jedním z těchto společných rysů je bohaté využívání ořechů, především vlašských ořechů, které se melou do omáček a past.

Často se používají koření a bylinky, nejvíce česnek, koriandr (přidává se dokonce i do sodovky, aby vydržela čerstvá, a jí se i syrový), římský kmín, kopr, pískavice modrá (rostoucí v horských oblastech Kavkazu), pelyněk estragon či listy měsíčku.

Široké využití v kuchyni mají granátová jablka. Na pobřeží Černého moře se daří citrusovým plodům, běžné jsou i fíky. Nedaleko moře, ale ve vyšších polohách leží čajové plantáže.

Z netradičních druhů ovoce se můžete v Gruzii setkat s mišpulí (velké hnědé nakyslé bobule neobvyklé tím, že jsou k dispozici v zimě a chutné až po namrznutí a změknutí) nebo s tomelem obecným (příbuzný tomelu japonskému, jehož plody jsou známé jako kaki či churma).

Hory Kavkazu poskytují bohaté pastviny a skot, ovce a kozy tvoří základ bohaté masité stravy Gruzínů. Maso se nejčastěji griluje, velmi oblíbené jsou také dušené pokrmy.

Z ryb konzumují Gruzíni hlavně pstruhy, sumce, kapry nebo jesetery. Vedle masa jsou hojné i mléčné výrobky, zejména sýry, jogurtu podobný maconi a také kvašený mléčný nápoj kefír, který má zřejmě svůj původ na severním Kavkaze.

Na sušším východě země, v Kachetii, se pěstuje spousta vinné révy používané k výrobě vína, brandy, omáček i sladkých dezertů.

Velkou roli hraje v kuchyni také zelenina, např. rajčata, okurky, hlávkový salát, červená řepa či listy pelyňku estragonu.

Gruzínský chléb a pečivo

Základní potravinou je chléb (puri), který konzumují Gruzíni ve velkém a téměř ke všemu.

Gruzínský chleb ლავაში Lavaši se peče ve zvláštních pecích, které se podobají obrácené velké hliněné kádi, na jejímž dne hoří dřevěné uhlí. Pekař vrhá kousky těsta dolů a ty se přilepí na rozpálenou stěnu nad ohništěm. Po určitě době se hotové placky vytahují dlouhým bidlem z pece.

Šotis puri - tradiční gruzínský typ chleba z bílé pšeničné mouky, který je podlouhlý a má tvar podobný kánoi.

Lavaš - arménský druh chleba, který se peče i v Gruzii, stejně jako v Turecku, Ázerbájdžánu či Íránu.

Mčadi - tradiční gruzínský kukuřičný chléb ve formě kruhových placek, které se obvykle smaží v oleji.

მჭადი mčadi - placky z polo-hladké kukuřičné mouky.

Ghomi - kukuřičná kaše, obdoba polenty.

ღომი Gomi mamaliga - zahuštěná kukuřičná kaše (polenta), podává se zvláště smaženým pokrmům. Do horké kaše se vkládá sýr Suluguni.

Chačapuri: gruzínský sýrový chléb

Chačapuri - gruzínské národní jídlo, které je dokonce oficiálně zapsané na listině nedotknutelného kulturního dědictví země.

Chlebové placky se sýrovou náplní slouží jako výborné rychlé občerstvení a prodávají se po celé zemi v pouličních stáncích, pekařstvích, kavárnách i restauracích.

Chléb je kynutý a různě tvarovaný, často s křupavou kůrkou, která se někdy ještě namáčí do sýra. Jako náplň se používá nejčastěji sýr sulguni, ať už čerstvý nebo zralý.

Žádné jiné jídlo tak nereprezentuje Gruzii jako Khachapuri, což je v podstatě sýrový chléb.

Existuje několik druhů:

• Chačapuri adžaruli - původem z regionu Adžárie, má chlebová placka tvar člunu a navrch se přidává lehce osmažené polosyrové vejce s rozpuštěným máslem.
• Chačapuri imeruli - z regionu Imereti, má tvar kruhové placky trochu připomínající pizzu a slaný imeretský sýr je pouze uvnitř.
• Chačapuri megruli - z regionu Samegrelo čili Mingrelie, je podobné imeruli, ale sýr je navíc ještě navrchu.
• Chačapuri penovani - nadýchaný čtvercový šáteček z listového těsta plněný sýrem.

V podstatě každý region v Gruzii má svou vlastní verzi chačapuri, přičemž nejzajímavějším je ten adžarský. Syrové vejce se často přidává doprostřed koláče až v samotném závěru pečení, kdy už se jen lehce uvaří naměkko.

Gruzínská kuchyně oplývá především velkým množstvím příloh a doplňků, které se podávají k pokrmům z masa, ryb a ovoce a které se skládají z aromatické zeleniny, sýrů, ostrých přísad ( ტყემალი tkemali, საწებელი sacebeli).

Lobiani a kubdari

Lobiani - chlebové placky plněné fazolemi.

Další gruzínský koláč se plní fazolovou směsí a nazývá se lobiani. Náplň obvykle tvoří fazole v kombinaci s např. Kmín, kopr, koriandr, pískavice, červená paprika, cibule, česnek a sůl.

Kubdari - svanetské národní jídlo, v podstatě svanská obdoba chačapuri. Jedná se o chléb plněný masem s cibulí a kořením.

Chléb je kvašený, maso uvnitř může být jehněčí, kozí nebo vepřové.

Chinkali: plněné gruzínské knedlíčky

Chinkali - pravděpodobně nejoblíbenější pokrm v Gruzii, který lze označit za národní jídlo.

Jedná se o knedlíčky ve tvaru malého měšce na peníze plněné zpravidla mletým masem, které bývá ochucené petrželí, koriandrem, cibulí, kmínem a solí.

Maso se do těsta balí ještě zasyrova, takže během vaření pustí šťávu, která tak zůstane uvnitř. Navíc se k masu přidává ještě vývar nebo horká voda, aby byl knedlíček ještě šťavnatější.

To má za následek i speciální způsob konzumace chinkali. Knedlíček je třeba chytit za horní tvrdý spoj a hned pod ním vykousnout malou dírku, kterou se nejprve vysaje (obvykle vynikající) šťáva.

Následně se knedlíček sní celý, kromě tvrdého vršku, který se odloží na talíř. Jí se tedy zásadně rukama, při použití vidličky by se šťáva rozlila po talíři.

Knedlíčků dostanete na talíř minimálně pět a mnozí Gruzíni si je ještě sypou pepřem.

Chinkali - plněné knedlíčky či taštičky s mletým masem s různým kořením, případně se sýrem či houbami, neopakovatelné!

Vegetariáni si je mohou dopřát s houbami či rozmačkanými bramborami.

Grilované a dušené maso

Mcvadi - je gruzínský název pro šašlik, tedy marinované maso na špízu grilované nad ohněm (za nejušlechtilejší se považuje oheň ze dřeva vinné révy).

Maso bývá vepřové, případně skopové či hovězí, někdy se po ugrilování ještě namočí do cibule a šťávy z granátových jablek.

Oblíbené jsou šašliky - připravují se ze skopového, vepřového nebo telecího masa.

Vrcholkem supry je mcvadi neboli šašlik (kousky masa grilované na špízu). Ten může být z vepřového, skopového, kuřecího či telecího masa a kavkazské národy se dodnes přou o to, který z nich ho připravuje nejlepší.

Ostri - kořeněný hovězí guláš s rajčaty a cibulí.

Obdobou ostri je čašušuli - dušené hovězí maso s rajčaty, cibulí a spoustou koření.

Čachochbili - dušené kuřecí maso s rajčaty, cibulí, česnekem a čerstvými bylinkami.

Čakapuli - jehněčí maso dušené ve vlastní šťávě s cibulí, listovou zeleninou, estragonem a případně bílým vínem.

Přidávají se i další bylinky a slívy (případně omáčka tkemali ze slív).

Čanachi - dušené jehněčí maso připravované v hliněné nádobě společně s vrstvami lilku, brambor, rajčat, listové zeleniny a cibule.

ჩანახი Čanachi - pokrm ze skopového masa, baklažánů, brambor, rajských jablíček s kořením, který se podává a připravuje v hliněných šálcích. Podobné je ჩანახი თიხის ქოთანში čanachi Thichis khotanši.

Kuře tabaka - celé kuře stlačené naplocho a takto osmažené ve speciální pánvi.

Ochucuje se česnekem a některou z klasických gruzínských omáček jako tkemali (ze slív), sacivi či baže (obě z vlašských ořechů).

Škmeruli - šťavnaté pečené kuře v česnekové omáčce.

Recept je velmi jednoduchý, kromě česneku je omáčka tvořena zpravidla už jen mlékem.

Basturma - kořeněné jehněčí maso sušené na slunci.

Kupati - klobása z vepřového masa a vnitřností s cibulí a kořením jako např. pepř, koriandr, česnek a skořice.

კუპატი Kupati - klobása opečena do podkovy a naplněná drobně nakrájeným vepřovým, hovězím a skopovým masem, přísady a granátovými zrny kořením.

Fazole, zelenina a bezmasá jídla

Lobio - fazole dušené s bylinkami a kořením.

Nejčastěji je v tomto pokrmu obsažen koriandr, vlašské ořechy, česnek a cibule. Existuje ale celá řada variant s různými druhy fazolí, rozmačkanými i vcelku, podávané zatepla i zastudena.

Pálivější lobio obsahuje chilli papričky nebo pepř. Pokrm se podává v keramické nádobě a s chlebovou plackou.

Pchali (mchali) - pokrm z nakrájené či namleté zeleniny s pastou z mletých vlašských ořechů připomínající malý nákyp.

Pchali se vyskytuje v mnoha obměnách, může obsahovat např. hlávkové zelí, špenát, červenou řepu, lilek, fazole, samozřejmě vlašské ořechy, semena granátových jablek, k tomu cibuli, ocet, česnek a různé bylinky.

V gruzínských restauracích se obvykle nabízí ve třech základních variantách - špenátové, řepné a fazolové.

Adžapsandali - bezmasý pokrm populární ve všech zakavkazských zemích. Dušená zeleninová směs obsahuje lilek, brambory, rajčata a papriky, petržel a koření jako např.

Badridžani nigvzit - smažené lilkové závitky plněné pastou z vlašských ořechů s česnekem, koriandrem a dalším kořením.

Badrinžis chizilala - dip z nasekaných lilků s granátovým jablkem a bylinkami. Název v překladu znamená „lilkový kaviár“.

Tradiční gruzínské polévky

Charčo - tradiční pikantní polévka z hovězího (případně skopového nebo i jiného) masa, rýže a slív (např. v podobě omáčky tkemali ze zakavkazské slivoně myrobalán).

Do polévky se přidávají nakrájené vlašské ořechy.

Čichirtma - kuřecí vývar s vajíčky. Tato tradiční polévka zcela postrádá zeleninový základ.

I nejvybíravějšího labužníka uvedou v nadšení gruzínské polévky:

• Čichirtma - polévka ze slepice nebo skopového masa se šlehanými vejci, octem, zeleninou a skořicí.
• Charčo - polévka z masa a třené rýže, s černým a červeným vonným pepřem.

Gruzínské omáčky a kořenicí směsi

Tkemali

Tkemali - sladkokyselá omáčka ze slív, konkrétně ze zakavkazského stromu slivoň myrobalán, případně lze použít i jiné druhy švestek.

Omáčka bývá pikantní, obsahuje nejčastěji česnek, koření zvané ombalo (máta polej), kmín, koriandr, kopr, chilli papričky a sůl.

Tkemali se vyrábí podomácku i průmyslově, přidává se na maso a k bramborovým pokrmům.

Adžika

Adžika - karmínově červená omáčka z pálivých červených papriček s česnekem, koriandrem, koprem, pískavicí modrou, solí a vlašskými ořechy.

Existuje i méně častá zelená varianta ze zelených paprik. Adžika se z Gruzie rozšířila i do dalších zemí bývalého Sovětského svazu.

Chmeli suneli

Chmeli suneli - směs koření, která je v gruzínské kuchyni takřka všudypřítomná.

K základním ingrediencím patří semena a listy pískavice modré, koriandr, saturejka a černý pepř, dále může být obsažen např. kopr, bobkový list, bazalka, petržel, máta, celer, tymián, šafrán či okvětní lístky aksamitníku.

Svanetská sůl

Svanetská sůl - dochucovací směs koření, která zahrnuje obvykle koriandr, česnek, pískavici modrou, červenou papriku, kmín, měsíček či kopr.

Gruzínsky se nazývá Svanuri marili. Hodí se do masových a zeleninových pokrmů, polévek i salátů.

Baže a sacivi

Baže (baža) - omáčka z mletých vlašských ořechů s česnekem a kořením jako např. koriandr, šafrán, fenykl a další. Často se podává k rybám.

Sacivi - studené kuřecí nebo krůtí maso v omáčce z vlašských ořechů.

Pikantní chuti pokrmu napomáhá koření jako česnek, chilli paprička, sůl a tradiční gruzínský mix bylinek chmeli suneli („sušené koření“) zahrnující pískavici modrou, saturejku, bazalku, kopr, mátu a další druhy.

Gruzínské sýry a mléčné výrobky

Sulguni - nejznámější gruzínský sýr pocházející z regionu Mingrelie (Samegrelo).

Připravuje se nejčastěji z kravského mléka, zraje velmi rychle (jeden až dva dny) a nakládá se do slaného nálevu.

Jeho chuť je kyselá, smetanová a mírně slaná, má pružnou konzistenci a je aromatický. Někdy bývá podáván smažený, což má zmírňovat jeho aroma.

Využití sýra sulguni v gruzínské kuchyně je široké, dává se např. do chačapuri.

Imeruli kveli - imeretský slaný sýr vyráběný z kravského mléka.

Čečili - sýr z kravského mléka pocházející z regionu Adžárie.

Maconi - fermentovaný mléčný výrobek arménského původu podobný jogurtu.

Vyrábí se většinou z kravského mléka, méně často i z kozího, ovčho či buvolího mléka.

Gruzínské dezerty a sladkosti

Čurčchela - typická gruzínská specialita, která svým tvarem připomíná hnědou svíčku.

Vlašské ořechy poprášené moukou se navléknou na provázek, opakovaně se namáčí do horké zahuštěné hroznové šťávy a poté se pět až šest dní suší na slunci.

Tato pochoutka se vyrábí vždy na podzim, v sezóně vinobraní i sklizně ořechů. Nejvíce je z pochopitelných důvodů spojována s vinařským regionem Kachetie.

V jiných gruzínských regionech se ale čurčchely vyrábějí také, přičemž místo vlašských ořechů mohou být použity i lískové ořechy nebo mandle.

Říká se, že gruzínské ženy posílaly čurčchely svým mužům za války na frontu, protože byly syté, hodně vydržely a měly i praktický tvar.

Podobná sladkost je oblíbená i v řadě dalších zemí, v Arménii, Ázerbájdžánu, Turecku, Řecku, Rusku i jinde.

Tklapi - jedinečný dezert, který vypadá trochu jako kůže.

Jedná se o ovocné pyré rozetřené do tenké vrstvy a několik dní sušené na slunci. Kyselejší verze se připravuje ze slív myrobalán, sladší např. z meruněk, broskví, moruší, fíků či jablek.

Muraba - sladkost trochu podobná džemu připravovaná z ovoce, cukru a koření.

Je známá nejen na Zakavkazsku, ale také ve střední Asii i na Blízkém východě. Základem mohou být např. kdoule, vodní meloun, fíky, lesní plody, vlašské ořechy či květiny (např. divoké růže).

Speciálním produktem je kaklis muraba z vlašských ořechů. Nezralé ořechy jsou naložené v hašeném vápně a vodě a poté vařené i se slupkou.

Gozinaki gozinaki - typická národní sladká pochoutka z jader lískových oříšku a medu.

Gruzínské víno a nápoje

Víno - je velkou národní vášní a součástí národní identity, a to nejen proto, že se zde pije už zhruba 8 000 let, díky čemuž bývá Gruzie označovaná za kolébku vína.

Gruzie, považují vědci za kolébku pěstování vinné révy a výroby vína.

Při vykopávkách v oblasti dnešní Gruzie archeologové objevili pecičky kulturní vinné révy pocházející ze 7. tisíciletí před naším letopočtem.

Symbolika vinné révy se objevuje ve výzdobě nejstarších gruzínských kostelů, folkloru, na ikonách, v lidových písních.

Víno se pěstuje v celé zemi, více než polovina produkce však pochází z Kachetie, regionu na východě Gruzie.

Většinu spotřeby pokrývají domácí stáčená vína. Mnozí vinaři i lidé vyrábějící si víno podomácku používají stále stejnou metodou jako před mnoha staletími - rozmačkané hrozny kvasí i se slupkami a semeny pod zemí ve velké hliněné nádobě zvané kvevri.

Vína kvevri mají dost odlišnou chuť, jsou přírodní a neobsahují přídavky jako cukr nebo kvasinky.

Tato metoda výroby vína byla organizací UNESCO zařazena na Seznam světového nehmotného kulturního dědictví.

Nám známější způsob kvašení samotné hroznové šťávy se však v Gruzii už od 19. století používá také.

V zemi existuje na 500 odrůd vína, nejznámější jsou červené Saperavi a bílé Rkaciteli, Mcvane a Kisi.

Čača

Čača - nejoblíbenější gruzínský destilát.

Jedná se o čirou silnou vinnou brandy. Průmyslově vyráběná obsahuje 40 % alkoholu, podomácku vyráběná může mít až 65 %.

Dělá se z matoliny, tedy pevných zbytků po vylisování vína (třapiny, stopky či slupky).

Většina gruzínských producentů vína má dnes ve své nabídce i čaču.

Gruzíni často věří v léčivé účinky tohoto nápoje, zejména na špatné trávení.

Kromě vinné révy mohou být pro výrobu pálenky použity i jiné druhy ovoce, např. fíky, pomeranče, mandarinky nebo moruše, či dokonce estragon.

Další nápoje

Pivo - je v Gruzii také vcelku rozšířené, s oblibou se s ním zahání žízeň.

Bordžomi - slavná značka sycené minerální vody z pramene ve stejnojmenné soutěsce Bordžomi, kterou protéká řeka Kura.

Tzv. artéská voda v tomto údolí tryská z podzemí a je odváděná do dvou továren ve městě Bodžomi.

Minerály obsažené ve vodě souvisí se sopečnou činností, na povrch je vytlačována z hloubky 1 500 m pod zemí díky přirozenému tlaku oxidu uhličitého.

Prameny byly objeveny v roce 1829 ruskými carskými vojáky.

Minerálka se brzy stala populární v celé ruské říši, a dokonce byla spojená s carskou dynastii Romanovců, protože továrna na její zpracování ležela na gruzínských statcích velkoknížete Michaila Nikolajeviče.

Také po bolševické revoluci a znárodnění byla úspěšným exportním artiklem SSSR a milovala ji i většina čelních sovětských představitelů včetně Lenina a Stalina.

Dnes patří ruské firmě a vyváží se do několika desítek zemí.

Minerální voda je mírně slaná a názory na její chuť se různí.

Nabeghlavi - minerální voda, která tvoří méně slanou alternativu k Bordžomi.

Tarchun - gruzínská limonáda zelené barvy sycená oxidem uhličitým a ochucená bylinkou zvanou pelyněk estragon.

Supra: gruzínská hostina a pravidla stolování

Tradiční jsou zde bohaté hostiny zvané supra (doslova „ubrus“), při nichž se po dobu celého večera podává několik chodů, pije se víno (většinou z malých decilitrových skleniček, ale zato do dna) a pronášejí přípitky.

Legendární gruzínská supra je víc než jen hostina. Je to posvátný obřad, v němž má každý svou roli - většina účastníků jako strávníci, někteří jako hostitelé či řečníci.

Supra se může plánovat dlouho dopředu, například při příležitosti vzácné návštěvy, svatby či narození potomka, ale může vzniknout také zcela spontánně.

A nakonec k ní není ani potřeba stůl, stačí plátěný ubrus či utěrka, na nichž si v přírodě uděláte piknik.

Může proběhnout v několika málo lidech, ale výjimkou nejsou ani hostiny o několika desítkách stolovníků.

Na stole by měl ležet obyčejný chléb, čerstvá i nakládaná zelenina, různé saláty, čerstvé bylinky (kopr, pažitka a především koriandr).

Jako předkrm nesmí chybět ani nakrájený domácí sýr sulguni, nigvziani badridžani (smažený lilek nadívaný ořechovou pastou a utřeným česnekem), pchali (špenátový, řepný, fazolový, příp.

Gruzínskou specialitou je chačapuri, chlebová placka plněná sýrem (popřípadě trochou rozmačkaných brambor), v Megrelii ji dostanete i se sýrem navrchu (placka je velmi tučná a sytá).

Pokud je plněná masem, nazývá se kupdari, pokud fazolovou pastou, jde o lobiani.

V Adžárii dostanete ačaruli chačapuri, bílý chléb s rozpečeným sýrem, máslem a volským okem.

Smažená placka z kukuřičné mouky, někdy plněná sýrem, je mčadi.

Mezi dalšími chody se bezpochyby objeví odžachuri (smažené brambory s kousky vepřového masa), sacivi (krůtí, popř. kuřecí maso v ořechové omáčce), čachochbili (kousky kuřete na cibulce s rajčaty), případně charčo (ostrá, nakyslá polévka z hovězího masa s rýží a dalšími ingrediencemi) či ostri (kousky hovězího v rajčatové omáčce).

Asi nejtypičtějším jídlem pro Gruzii jsou chinkali - vařené knedlíčky z nudlového těsta plněné vývarem a kořeněným masem.

Šašlik se často jí s okořeněnou zelenou či červenou omáčkou z plodů slivoně myrobalánu, jíž se říká tkemali.

Není divu, že se v té chvíli stoly již doslova prohýbají - jídlo není od toho, aby ho strávníci v rychlosti zhltli. Na stole by mělo vydržet několik hodin.

O jeho neustálé doplňování se stará hostitel, resp. U žádné supry nesmí chybět tamada - průvodce celou hostinou či lehce nadneseně její „dirigent“.

Úloha tamady

Pronášení přípitků, které mohou být překvapivě dlouhé a vážné, má na starosti speciálně určená osoba, tzv. tamada.

Hlavní postavou u stolu je tzv. tamada, jímž se může stát buď nejstarší, nebo nejduchaplnější a nejvtipnější stolovník.

Jde-li o velkou hostinu s mnoha účastníky, zvolí si tamada své pomocníky tzv. tolumbaše nebo tramadis moadgile (zástupce tamady).

Tamada je skutečně hlavou a organizátorem hostiny, jeho přípitky následují jeden za druhým v přesném a neměnném pořadí a každý je třeba pozorně vyslechnout, ocenit krásu stylu a hloubku vyřčeného.

Nikdy jím nebude nezkušený mladík. Být tamadou je čest, jíž se dostává především postarším moudrým mužům, kteří mají co sdělit a zároveň umějí řečnit a improvizovat na dané téma.

Tamada se stará o to, aby se všichni přítomní u stolu cítili dobře, aby všichni mohli vyjevit to, co mají na srdci.

Důležitým pravidlem je, že tamadovi se nikdy nesmí skákat do řeči.

Když tamada pronáší přípitek, stolovníci mají pozvednuté skleničky, ale napít se z nich, jíst, smát se anebo snad si něco šuškat by bylo společenským faux pas.

Během jeho proslovu všichni soustředěně poslouchají. A čím zkušenější řečník, tím může být jeho proslov, často s morálním či filozofickým přesahem, delší.

Chcete-li sami pronést přípitek, vyžádejte si souhlas tamady, abyste se nedostali do trapné situace.

Jakmile tamada domluví, všichni pozvednou číše a po hromadném zvolání Gaumardžos! („Na zdraví!“) se napijí.

Pokud nejde o bolomde (přípitek do dna), při němž se většinou pije ze zvířecího rohu, který nelze odložit, můžete pouze smočit rty.

Po každém přípitku hostitelé nápoj (většinou domácí víno či čaču, již méně pivo, které je u supry na většině území Gruzie zapovězeno) doplní a stolovníci čekají na další tamadův přípitek.

Pokud si tamada potřebuje trochu odpočinout, může předat slovo někomu jinému. To se nazývá alaverdi.

Přípitky jsou kapitolou samy pro sebe a mají pevně stanovená pravidla a pořadí.

Jako cizince vás však jistě nemine přípitek na společné, v našem případě tedy česko-gruzínské přátelství.

Neměly by chybět přípitky všem přítomným u stolu (o každém je slušné se zmínit), určitě nesmí chybět přípitek všem ženám (tamadové bývají galantní muži).

S pokročilejší hodinou zpravidla zazní i přípitek gruzínským velikánům či svaté Nino - patronce křesťanství.

Pohostinnost u gruzínského stolu

Kavkazské národy jsou proslulé svou pohostinností a ani Gruzínci nezůstávají pozadu.

Uctít hosta jídlem a vínem či vinnou pálenkou čača je základní slušnost a samozřejmost - stejně jako to, že je Země kulatá.

Gruzínci mají přísloví: “სტუმარი ღვთისაა” - “host do domu bůh do domu” jestliže host přišel, je to jakoby slunce vyšlo. Odešel-li, slunce s ním pro hostitele zapadlo…

Hostinu zpravidla provázejí žerty, hudba, soutěže v tanci a gruzínské hodovní písně.

Při gruzínské hostině se vypije mnoho vína. Pije se většinou z malých decových skleniček, ale většinou do dna.

Nezapomeňte na to a dobře odhadněte své síly - kdybyste se odmítli napít při dalším přípitku, mohli byste urazit hostitele.

Ženy jsou ovšem z této povinnosti vyjmuty, nemusí připíjet.

Může se vám stát, že vám v gruzínské restauraci pošlou na váš stůl víno a ovoce docela cizí lidé, nebo vás pozvou ke svému stolu.

Nemělo by vás to překvapit - v Gruzii je to zvykem. V obou případech přistupte k jejich stolu, vestoje pozvednete číši, připijte jim na zdraví a poděkujte.

Nejznámější gruzínská jídla podle typu

Jak začít s gruzínskými recepty doma

Pokud vás gruzínská kuchyně zaujala, máme pro vás na masové koláče, knedlíčky a další místní speciality podrobné recepty.

Pro první seznámení s gruzínskými chutěmi se hodí sýrové chačapuri, fazolové lobio, lilkové závitky badridžani nigvzit, ořechová pomazánka pchali, masové chinkali nebo grilované mcvadi.

Typickou chuť jídlům dodají česnek, koriandr, kopr, pískavice modrá, vlašské ořechy, granátová jablka, omáčka tkemali, adžika a směs chmeli suneli.

Gruzínské jídlo je hluboký, radostný zážitek, který spojuje lidi.

tags: #gruzinska #kuchyne #recepty