Treska obecná (Gadus morhua) je jednou z nejvýznamnějších mořských ryb severního Atlantiku. Je vyhledávána pro svoje vynikající maso i pro sportovní zážitek, který poskytne při zdolávání na prutu.
Domovem těchto ryb je Atlantik, především pobřeží Norska, Grónska, Aljašky a Kanady. Treska je hospodářsky nejvýznamnější mořskou rybou a zároveň jeden z nejžádanějších cílů mořského rybolovu v norských vodách.
Co znamená označení skrei
Norové dali tresce obecné přezdívku „skrei“ - tulačka či poutnice, kvůli její každoroční 600 km dlouhé pouti. Každoročně od února do začátku dubna podnikají obrovská hejna tresek asi 600 km dlouhou pouť ze Severního ledového oceánu k norskému souostroví Lofoty, kde kladou jikry.
S jedinou výjimkou: norská zimní treska, které se říká také skrei, se tradičně loví od ledna do dubna.
Stále více rybářů vyráží do Norska v brzkých jarních termínech s cílem ulovit skrei - arktické tresky táhnoucí k norskému pobřeží do oblasti kolem Lofot za třením. Dobrá loviště skrei nabízí například oblast Steigen na březích Vestfjordu.
Velká hejna Skrei se u pobřeží objevují v lednu až březnu, což je období, kdy v Norsku panuje zimní počasí, které dokáže rybolov snadno zkomplikovat a dokonce i úplně znemožnit. Přesto rybářů toužících po tomto dobrodružství každoročně přibývá.
Na pobřeží Norska se třou od února do dubna - tou dobou je možné v severní části pobřeží ulovit velké tresky z oceánu a Barentsova moře, které se plné jiker připlouvají třít na pobřeží (skrei).
Výskyt a migrační trasy
Treska obecná je dravá ryba, která se nejčastěji vyskytuje v severních vodách Atlantického oceánu od Špicberk k západnímu pobřeží Velké Británie a podél břehů Grónska a severní Ameriky.
Většina tresek nabízených k prodeji se loví u Islandu a v Barentsově moři. Další oblast lovu se nachází v okolí Špicberk. Island, Norsko a Rusko jsou země, které loví a vyvážejí největší množství tresky.
Na severu Norska respektive též ve vodách kolem Islandu je podvodní svět tresek zatím ještě v pořádku. Nikde jinde není šance na 20kg rybu reálnější!
Asi nejznámějším revírem velkých tresek (Skrei) jsou lofotská trdliště. S rybařením to v brzkých jarních měsících ale nemá moc společného, protože ryby potravu příliš nepřijímají a všude kolem je tolik sítí, šňůr a lodí profesionálních rybářů, že to člověku bere chuť do života.
Dostat se tažným atlantským treskám na kobylku, je velmi těžké. Hejna Skrei dávají jednoznačně přednost otevřenému moři, a tak po zbytek roku vegetují poměrně daleko od břehu.
A není jen „lofotský rod“, jak se mnozí rybáři mylně domnívali. Je tady „vesterálský rod“ a další, velmi početná populace tresek má své trdliště u Rorviku trochu dále na moři před ústím Namsenfjordu ve středním Norsku.
Po březnovém tření vyjíždějí hejna pomalu směrem k jihu do svých letních lovišť u Molde. V dubnu je ještě zastihneme v oblastech Lauvsnes a Bessaker, začátkem května míjejí region kolem Suly a po zbytek roku se prohánějí na velkých lavicích Mebotnen a Svatangane, hodně daleko od pobřeží More og Romsdalu.
To není v žádném případě doporučení, abyste se s malou lodičkou vydali na otevřené moře. Tato informace měla být pouze upozorněním pro všechny, kteří si chtějí ulovit svou kapitální tresku a nechtějí jezdit tak daleko.
Severní populace tresek Skrei táhne v létě do Barentsova moře, kde se též u vnějších ostrovů Vannoy, Arnoy a Soroya často loví. Na počátku léta se ale hejna tresek ještě zdržují severovýchodněji od Finnmarku (východně od Nordkappu).
Vzhled a rozpoznávací znaky
Treska obecná má protáhlé proudnicové tělo, velkou mohutnou hlavu s vystupující horní čelistí a poznáme ji podle pro ni charakteristické světlé postranní čáry, která vede od tlamy až k ocasu.
Její hlava tvoří bezmála jednu třetinu těla a je uzpůsobena především pro rychlé shltání drobných ryb.
Treska má tři odělené hřbetní ploutve, hnědozelený, tmavě skvrnitý hřbet a světlejší břicho. Tlama se nachází na spodní části hlavy.
Treska má světle šedé zbarvení s malými bílými puntíky, bílé břicho a silný masitý vous na spodní čelisti. Zbarvení těchto ryb se však může velmi lišit, i tak si tuto rybu s jiným druhem určitě nespletete.
V mělké vodě narazíte na překrásně zbarvené jedince zbarvené převážně do do hněda, ale někdy i do červena, v mořských řasách můžete ulovit ryby s nádechem do zelena.
Ve větší hloubce se setkáte se světlou formou tzv. skrej, která se u pobřeží vyskytuje především v jarních měsících.
Rozmanitost zbarvení je dána intenzitou slunečního záření, proto na mělčinách budete lovit krásně vybarvené lokální ryby, které nikam nemigrují a dají se lovit celou sezónu. Naopak ryby z velkých hloubek budou světlé.
Na hřbetu tresky se vyskytují velké skvrny, kdežto břicho je vždy bílé a zcela beze skvrn. Treska obecná má tři hřbetní ploutve a dvě řitní ploutve, obě jsou zaoblené.
Tresku Skrei poznáte především podle štíhlejšího tvaru těla, nemá typickou „leopardí kresbu“ a na hřbetě je téměř šedozelená.
Velikost, hmotnost a potrava
Treska obecná (Gadus morhua Linnaeus, 1758) je mořská ryba z čeledi treskovitých, která může dorůstat velikosti až 2 m a hmotnosti 90 kg.
Většinou dorůstá délky necelých 80 cm, tresky ze severních moří bývají menší, atlantické vzácně dosahují délky 200 cm při hmotnosti kolem 90 kg, průměrná ryba váží kolem 6 kg.
Dorůstá délky až 2 m, ale kusy délky nad 120 cm jsou považovány za trofejní a běžně se loví kusy délky 60-90 cm.
Velikost tresky se liší jak podle věku, tak i podle místa jejího výskytu. Obecně platí, že velikost tresky se zvětšuje v závislosti na rostoucí severní zeměpisné šířce.
V oblasti Barentsova moře dorůstá treska okolo 2m a maximální hmotnosti kolem 90kg.
Treska je dravá ryba, která žije v hejnech v oblastech nad pevninským šelfem, kde v hloubce mezi 30 až 80 metry vyhledává svoji kořist v podobě malých ryb, například sleďů, žijících ve velkých hejnech.
Mladé exempláře se živí měkkýši a malými kraby, později loví i menší ryby.
V každém případě se tresky nad deset kilogramů téměř výhradně živí rybami.
Tato ryba patří mezi nenasytné dravce, takže se prakticky nestává, že tresky nežerou (neloví). Pokud se Vám stalo že jste tresky nechytali, tak jste je pravděpodobně nenašli, protože tento druh neustále migruje za potravou.
Kde jsou hejna menších ryb, tam čekejte bohatý úlovek tresky obecné.
Nejlepší období pro lov
Jelikož treska patří k nejvýznamnějším konzumním rybám, loví se průběžně a nemá žádnou sezónu lovu.
Výjimkou je norská zimní treska, které se říká také skrei a která se tradičně loví od ledna do dubna.
Už v polovině února začali místní profesionální rybáři vyrážet s kutry na vodu a lovit tresky obecné - skrei z Barentsova moře a severního Atlantiku.
Za mírným zvýšením četnosti táhoucích tresek obecnýcy i jejich úlovků stojí zřejmě pečlivá ochrana Norsku náležejících lovišť.
Doufejme, že se Norsku i nadále podaří ochránit své výsostné vody před rybářskými flotilami jiných zemí a norské tresky nepotká osud jejich kanadských nebo amerických příbuzných, jejichž loviště byla intenzivním lovem zcela zničena.
Bude-li počasí i nadále rozumné, pak profesionální rybáře v kraji Steigen i turisty-rybáře čeká v březnu a dubnu skvělé rybaření.
Počasí a podmínky na moři
Velká hejna Skrei se u pobřeží objevují v lednu až březnu, což je období, kdy v Norsku panuje zimní počasí, které dokáže rybolov snadno zkomplikovat a dokonce i úplně znemožnit.
Začátek března byl velmi větrný a některé dny nebylo možné na moře vyjet, ale od poloviny měsíce převažuje příjemné počasí s mírným větrem a teplotami okolo +5-10°C.
Počasie v tomto ročnom období je premenlivé a tak sa počas týždňa striedalo sneženie s dažďom ale aj s jasnou oblohou.
Steigen Tur 17.-26. Cesta v březnu přes pohoří ve středu Norska byla velice náročná, ale celých 2 500 km z Čech nakonec proběhlo bez problémů.
Po příjezdu na místo (Steigen Tur) nás přivítaly teploty okolo -6 °C (úplně nejvíc bylo +3 °C) a sněhové přeháňky.
Dva dny (z celkových 9 na vodě) se vinou větru vůbec nedalo vyplout, ale zbytek stál za to!
V nedeľu 29. marca nás Liland privítal veterným a zamračeným počasím. Pondelok však priniesol už len slabý vietor a zvýšenú aktivitu rýb.
Počasí je proto nutné posuzovat podle konkrétního termínu a lokality: některé dny mohou být zcela bez možnosti vyplutí, zatímco při slabém větru a mírných teplotách mohou být podmínky velmi příjemné.
Výsledky jarního rybolovu v okolí Steigenu a Lofot
Dobrá loviště skrei nabízí například oblast Steigen na březích Vestfjordu.
7. března 2015, Nordskot - Jarní oceánské tresky - skrei jsou tady! Už od začátku března se ve vodách v okolí Nordskot běžně loví tresky obecné o hmotnosti okolo 20 kg a v prvním březnovém týdnu byli uloveni i první letošní halibuti délky okolo 100 cm.
14.-15.3. Víkendové rybaření v Nordskot přineslo slušné množství zimních tresek obecných (skrei) kolem 15 kg, které do Vestfjordu touto dobou připlouvají za třením.
Vestfjord je plný tresek obecných a rybáři z Norska, Švédska, Čech, Slovenska a Německa si užívají od minulého týdne dobrého rybaření za příjemného počasí.
Chytají se hlavně tresky obecné-skrei okolo 10-20 kg, ale švédskému teamu "Fishing Bros" se zadařilo i při lovu halibutů.
Včera ulovili 4 rybáři na jedné lodi za jediný den 8 halibutů délky 80-105 cm.
Z toho čtyři halibuty ulovili v jediné chvíli, kdy všichni čtyři zdolávali současně každý jednoho halibuta.
Jarní lov tresek je v plném proudu. Tady na severu Norska v posledních týdnech už nikdo o ničem jiném nemluví než o treskách, treskách a zase treskách.
Naši hosté v Nordskot nedostatkem úlovků rozhodně netrpí. Myslím, že svou kvótu povolených 15 kil ryb si většina březnových hostů ulovila hned první den a pak už si jen užívali rybaření.
Tah jarních tresek - skrei probíhá podle očekávání.
Podle informací z pobřeží u Sandnessjoen, Lovund, Steigen, Lofot a v okolí ostrova Senja je letos táhnoucích tresek obecných více než obvykle a zatím (12. února) se loví převážně na hloubkách okolo 120 m.
Na pobřeží krajů Nordland a Troms se letos v období únor-duben očekávají mezi komerčními rybáři nadprůměrné úlovky.
Konkrétní úlovky velkých tresek
Steigen Tur 17.-26. Mimo prvních dvou dnů, kdy jsme hledali vhodná místa a příliš se nám nedařilo, se nakonec vše obrátilo k lepšímu.
Chytali jsme v průměru tak 20-30 arktických tresek denně (každá loď), mezi kterými bylo vždy tak 5-10 kusů přes 1 m délky.
Nejlepší nástrahou byli jednoznačně menší keleři, které jsme po záběru nechávali pověšené na paprikách.
Pokud jsme nalezli hejno migrujících kelerů,záběry tresek následovaly téměř okamžitě.
Největší z nich měřily 127, 121, 119, 118 cm.
14.3. Největší treska celého týdne byla 125cm treska(19kg), která mi zabrala také v pondělí.
8.-15. Pobyt ve Skutvik jako vždy v pohodě. Tresek nad metr jsme ulovili spousty, několik jich bylo mezi 110-117 cm.
Největší tresky obecné byly 124 cm, 123 cm ...
5. Dobré počasí a velké množství lovených ryb co do počtu i co do počtu druhů.
14. Pokračuje velmi dobrá sezóna.
Lov v různých hloubkách
Rozhodující není pouze být ve správný čas na správném místě. Kdo si myslí, že rozhodující je ve správný čas na správném místě pouze zablýskat pilkrem, je od své kapitální tresky daleko stejně jako na začátku.
Zažil jsem, když několik rybářů v nejlepší čas ve špičkovém revíru snů za absolutně příznivých podmínek nepřekročilo ani magickou metrovou hranici, a to jen protože si celý týden mysleli, že pilkr funguje vždy!
To ovšem není pravda! Nefunguje především v případě, když ryby nestojí u dna a rybáři tuto skutečnost neregistrují.
Celá řada potravy tresek hledá tu svou ve sloupci - sledi, makrely, tresky tmavé, abychom vyjmenovali ty hlavní.
Když malé tresky tmavé loví u hladiny potěr, nestojí velké trsky u dna a nečekají na kořist, jenž spadne z prostřeného stolu, ale rejdí pod nebo vedle hejna kelerů a krmí se rybami, které se vzdálí příliš od hlavního hejna.
Velmi často stojí velké tresky mezi 70 a 90 metry.
Nejlepší místa na velké tresky se zpravidla nacházejí mezi mělkými 20 m až 80 a 90 m nad skalnatým a písčitým dnem.
Já sám jsem nejvíce velkých tresek nad 10 kg ulovil mezi 60 a 90 metry u skalnatých hran.
Slovo „hrana“ by ale nemělo být zavádějící, protože ve většině případů se jedná o příkřejší srázy z relativně rovných úseků se stejnou hloubkou.
Stalo se mi, že jsem lovil velké tresky v mělké vodě, které jsem viděl, ale to je velmi výjimečná situace.
Při této příležitosti vzpomínám na jednu příhodu, kdy jsme se vydali na nenápadné plato v severním Norsku.
Elektronická mapa neukazovala žádné hloubkové linie, pouze jeden bod 83 m uprostřed 130m hloubky.
Kamarád Stefan rychlým pohledem prověřil plotter a pravil: „80 metrů, kolem hluboká voda, tady budou velký tresky!“
Rychle jsme obrátili loď, abychom tu věc prověřili.
Ačkoliv echolot neukazoval ani rybu, nepotřebovali jsme oba ani 5 minut, abychom měli pruty ohnuté do kruhu.
Tresky nestály téměř očekávaně nad kopcem, ale když se hloubka vyhoupla nad 90 m, přišly okamžitě 2 razantní záběry na velké gumové ryby.
Nástrahy pro lov skrei
Pilkrování ve sloupci
Sice to jde, ale úspěchy nelze garantovat.
Velké pilkry nemají téměř žádnou akci, malé často nepasují do jídelníčku nebo je atakují malé ryby.
Pilkry pracující do strany se hodí více.
Vertikální nástrahy jako je Seawaver jsou pro lov ve sloupci velmi účelné.
Pro tyto hloubky jsou často potřeba nástrahy o hmotnosti mezi 200 a 400 gramy a tomu přizpůsobené náčiní.
Velké gumové ryby
V současnosti již v obchodech existuje celá řada gumových ryb s integrovanou zátěží.
Jejich nevýhodou je, že se pomalu potápějí.
U velkých provedení je navíc kóta neproměněných záběrů bez přídavného trojháčku vysoká.
Pak byl ale vyvinut Giant Jighead, který se postupem doby stal nejpoužívanější nástrahou na velké tresky, a to především kvůli dobré variabilitě, rychlé možnosti výměny gum, a selekci malých ryb.
Rybaření je též bez stresu, protože gumová rybka se nade dnem nebo ve sloupci nemusí vést příliš aktivně.
Nástrahy z měkké gumy mají i při lehkém větru a vlnách vlastní plně postačující akci.
Velké gumy potřebují ze dvou důvodů tvrdé pruty.
Za prvé je to setrvačnost nástrahy a za druhé se často může stát, že ryba uchopí pouze gumové tělo.
Zásek by tedy měl být za všech okolností razantní, což u klasického pilkrování není vůbec potřebné.
Keler jako nástraha
Treska není až na malé výjimky velkým fanouškem rybích cárů.
Ovšem cár na pilkru nebo hlava z kelera na velkém trojháčku mohou pořádně zabodovat.
Při lovu v hejnech potravních rybek je dobré sáhnout po celém kelerovi, kterého připevňuji hlavou k trojháčku o velikosti 8/0, lépe 12/0.
Nejlepší nástrahou byli jednoznačně menší keleři, které jsme po záběru nechávali pověšené na paprikách.
Pokud jsme nalezli hejno migrujících kelerů,záběry tresek následovaly téměř okamžitě.
Čerstvá nástražní ryba na systému
Zde existuje několik variant s dobrými vyhlídkami.
Jednou je předimenzovaný Drachkovitch sytém s velkou olověnou hlavou a dvěma trojháčky, druhou pak rybaření s s velkými dvojháčky (10/0-12/0) na bočních přívěsech.
Výhoda této montáže spočívá v tom, že můžete lovit současně v různých hloubkách, pokud návazec připravíme dostatečně dlouhý.
Staré nástražní rybky tresky vůbec nechtějí.
Mají něco společného s okouny, kteří vždy potřebují trochu pohybu a mrtvá tuhá plotička je nechává ledově klidnými.
Náčiní a montáže
Pro lov velkých tresek ve sloupci není potřeba obrovský mutiplikátor, připravíte se tím akorát o požitek ze zdolávání.
Lehký prut kategorie 30 lb s dobrou špičkovou akcí a malý, dostatečně robustní multiplikátor s kapacitou cca 300 m šňůry o nosnosti 10-15 kg jsou pro tento účel ideální.
Velmi důležité, ale to i pro jiné techniky jsou veškeré doplňky.
Legendární údery hlavou treska totiž vůbec neprovozuje.
Vše jsem na vlastní oči viděl s podvodní kamerou.
Treska se kroutí (roluje).
Rolování ovšem zas tak nezatěžuje hlavní náčiní, ale daleko více drobné díly montáží jako jsou: návazec, karabinka, kroužky a trojháčky.
Dochází totiž k velké páce!
Velké gumy potřebují skutečně tvrdý prut kategorie 30-50 lb v délce 2,10, maximálně 2,40 m.
Při používání pilkrů a gumových ryb se často diskutuje o barvách.
Odpověď na tuto otázku bude možná ještě zaměstnávat generace, bezpochyby ale svou roli hraje.
Sám sázím na akcenty, což pro mě znamená tmavou variantu, například černá, růžová/černá nebo červená/černá.
Technika zdolávání
Treska vás musí nadchnout svojí mohutností a tomu odpovídající bojovností.
Už jsem slyšel pár názorů, že treska nebojuje vůbec.
Její zdolání připomíná spíše vytažení pytle brambor ze stometrové hloubky.
Nebudu polemizovat s těmito rybáři, ale popíšu, jak jsem s velkou treskou bojoval já.
Svoje největší ryby jsem většinou ulovil na švédský pilkr se dvěma trojháky, které dovedou pojistit zdolání trofejní ryby na maximum.
Záběr bývá prudký a velice razatní, kdy vám multiplikátor bude muset povolit až 15m pletenky.
Ani potom se však treska nevzádá a tuto parádičku vám předvede ještě několikrát.
Mezi její libůstky patří omotávání kolem pilkru, kdy se snaží vytrhnout si trojháček z tlamy a osvobodit se.
Proto byste měli na lov velkých tresek používat hlavně pevnostní kroužky a trojháčky.
Jakmile je treska u lodi, boj končí, ryba si lehne na bok až vám žádnou záludnou fintu nepředvede.
Další výsledky a ryby při výpravách
V okolí Nordskot se na jaře neobjevují pouze tresky obecné.
Už od začátku března se loví také první halibuti délky okolo 100 cm.
Kupodivu se podařilo ulovit i šest halibutů.
Můj 13 ročný syn zdolal na ľahký prívlačový prút halibuta o ktorom sníval celú zimu.
12kg halibut preveril jeho výstroj a skúsenosti v 15 minútovom boji.
Ne to nejsou Maledivy ani Karibik. A není to ani fotomontáž.
Na snímku je halibut délky 155 cm ulovený Tomášem Majerem dne 14.7.2014 nedaleko Dyping u Steigen v norském kraji Nordland.
Halibut byl zdoláván téměř 1,5 hodiny za asistence bratrů Filipa a Karla.
Zabral na malého modro-stříbrného pilkra s černými pruhy - 75g, prut Cormoran 100-150 g skončil mou pomalou reakcí ve finálním pokusu halibuta o únik na tři díly - zůstalo poslední největší očko, šňůra 0,30 mm, nosnost 32 kg.
Echolot ukazoval hloubku 23 m a stáli jsme nad velkým písečným jazykem, který prosvítal zkrz hladinu a s hloubkou tmavnul a mizel.
Tahali jsme malé obecňačky a chystali se opustit lokalitu, když v tom zabral.
Po hodině a půl souboje jsem zvítězil.
Do lodě jsme ho dostali ještě na vodě, na pláži proběhlo už jen fotografování.
Výprava v Lilandu přinesla také největší rybu celého týdne: tresku dlouhou 125 cm a těžkou 19 kg.
V okolí Bogoy se lovily především tresky obecné a tmavé.
Halibutů bylo chyceno jen několik kusů, vše do 15 kg.
Největší treska obecná v Bogoy v týdnu 5.-12.5. byla výrazným úlovkem.
Ve Straumfjordenu se lovilo především v hloubce do 30 metrů.
Velký tresky i halibuti byli vyjetí na mělčinách.
Nádherný chytáni na přívlač, na gumu.
Každý z nás si chytil tresky mezi 100-110 cm, což je na vláčecí vybavení pěkný.
Steigen Tur 20.-29.5. přinesl také dobrá přívlačová místa v hloubce 10-20 metrů.
Na jednom z nich jsem dal na lehký 10-30gr prut a 0,25 vlasec na 14 náhozů 14 tresek, skoro všechno šlo zpátky, ale radost z chytání veliká, stálo to za to.
Ochrana, regulace a odpovědný rybolov
Jejich lov je přísně regulovaný, smějí se lovit jen ryby určitých rozměrů a povoleným způsobem, tedy udice, dlouhé šňůry s udicemi a malé sítě.
Zatímco v minulých letech bylo množství jarních tresek obecných, respektive skrei, které si profesionální rybáři mohli pro komerční účely ponechat, omezeno kvótou, v roce 2014 se kvóta pro majitele malých rybářských lodí nezavádí.
Proč? Důvod je jednoduchý - v minulých letech majitelé malých rybářských lodí neulovili tolik tresek obecných, kolik bylo plánováno a „jarních“ tresek přibývá.
Protože nejsme masaři a ctíme zákony, tak jsme po dvou dnech přestali intenzivně lovit a věnovali se relaxaci.
Na severu Norska respektive též ve vodách kolem Islandu je podvodní svět tresek zatím ještě v pořádku.
V současné době však probíhají snahy o její trvale udržitelný rybolov.
Kvalita a chuť tresčího masa
Maso volně žijících tresek, které byly uloveny v krátké, jen několik měsíců trvající sezoně zimního tahu, je výjimečně kvalitní a chutné.
Díky dostatku pohybu i bohaté, pestré a zdravé stravě je bílé tresčí maso pevné, jemné a šťavnaté.
Je libovější než maso jiných ryb tohoto druhu a nemá mnoho kostí.
Skvěle voní a chutná a navíc obsahuje vitaminy B1, B2 a B12, dále draslík, sodík, hořčík, vápník a fosfor.
Její lehce stravitelné filety se doporučují při dietách a pro zdravou výživu.
Tresčí maso obsahuje velké množství vitamínů A, D, B a B12, jód, selen, draslík a nenasycené mastné kyseliny.
Tresčí játra jsou také považována za lahůdku.
Jejich tuk skrývá také řadu prospěšných a cenných nutričních látek a jejich olej byl oblíbeným lékem skandinávských rybářů.
Jak tresku připravit v kuchyni
Ze zhruba 200g filetů lze připravit širokou škálu pokrmů středomořské či asijské kuchyně.
Ingredience nesmějí přehlušit jemnou chuť rybího masa, jehož vlastnosti nejlépe vyniknou při šetrném vaření v teplotě 71-82 °C nebo při přípravě v páře.
Rybu lze také péct, smažit, fritovat či grilovat jak vcelku, tak ve formě filetů.
Chuť masa se nejlépe rozvine, pokud uvnitř zůstane průhledné.
Netřeba příliš koření - tresčí maso je delikátní samo o sobě, nemusíme jej proto příliš kořenit.
Klasickou variantou je pečení jemně osolené a opepřené tresky s kůží.
Jemný a chutný pokrm vznikne vařením tresčího masa ve vývaru se zeleninou a čerstvými bylinkami.
Tradičním norským předkrmem je treska marinovaná zasyrova ve vysoce kvalitním oleji.
Filety je možné smažit obalené, v přírodním stavu chutná treska výborně i z grilu, je vhodná k dušení a do pokrmů z vařených ryb.
Chuť tresky je možné doplnit přidáním citronu, jemného křenu a bylinkových omáček, ale také bylinkových dipů.
Tyto přísady by však měly být dávkovány střídmě, aby příliš nepřebily vlastní chuť tresky.
Čerstvá ryba by se měla spotřebovat co nejrychleji.
Při práci v kuchyni si musíme dát pozor na jejich velmi křehké maso.
Historie a hospodářský význam
K nám do Čech se treska dovážela už v 15. století jako tzv. „štokfiš“, protože prý šlo o rybu „…dosti špatnou, která se špatně vaří, leč ji prvé silně holí natlučeš a celou noc necháš moknúti.“
Proto se treska už tehdy připravovala se sladkou omáčkou z mandlového mléka, případně smetany, často byla zpracována do paštik.
Britové, kteří jsou proslulí svým tradičním fish and chips receptem, za rok spořádají až 136 miliónů tresčích porcí.
Na celém světě se pak ročně uloví kolem 3 miliónů tun, proto jsou tak hojně se vyskytující tresky hospodářsky velmi významné.
Tresky jsou loveny na obou stranách Atlantského oceánu.
Norsko je průkopníkem farmového chovu tresek a zavedlo řadu přísných opatření, aby zaručilo jeho optimální rozvoj při respektování okolních ekosystémů.
Ryby musejí mít dostatek prostoru, kvalitní vodu a správné krmivo.
Jednotlivé fáze chovu nesmějí narušovat přírodní cykly ostatních živočichů a farmovaným exemplářům se zamezuje únik do volné přírody, aby neoslabovaly populaci volně žijících ryb.
Další druhy ryb v norských revírech
Při jarním rybolovu se kromě skrei mohou objevit také halibuti, tresky tmavé, mníci mořští, ďasi, okouníci a vlkouši.
Sezóna končí, ale ryb se loví pořád hodně. Mník mořský - leng na obrázku měřil 165 cm a vážil 23 kg.
Je to asi nejdelší ryba ulovená v září v Efjordu a kromě několika tresek a halibutů asi i nejtěžší.
V Norsku se loví několik druhů platýsů a kambal.
Největší a nejatraktivnější zástupce platýsovitých dorůstá délky přes 3 m (cca 350 kg), ale obvykle se loví kusy délky okolo 60-130 cm, jedinci délky nad 150 cm jsou považováni za trofejní.
Halibut je velmi rychlý a bojovný dravec. Je to nejbojovnější ryba, kterou je možné na pobřeží Norska lovit.
Loví se především na jigy, jigheady s nastraženou gumovou nebo pravou rybou, případně na pilkery.
Sledi jsou ryby dorůstající délky do 40 cm, obvykle 15-30 cm.
Jsou důležitou složkou potravy většiny mořských dravých ryb - kde jsou hejna sleďů, tam naleznou rybáři i velké dravce.
Dravá ryba žijící v hejnech dorůstá délky až 50 cm.
Na pobřeží jižního a středního Norska se první hejna makrel objevují v červnu.
Za hejny makrel se často táhnou větší dravci - tresky tmavé a žraloci ostrouni.
