Mužská a ženská pánev: anatomie, rozdíly, měření i praktický význam

Pánev patří k částem lidské kostry, na nichž jsou rozdíly mezi muži a ženami nejvýraznější. Tvar ženské pánve je hormonálně modifikován v průběhu puberty a představuje výrazný sekundární pohlavní znak.

Úprava tvaru ženské pánve je nezbytná pro vznik porodních cest, které musí odpovídat fyziologickým rozměrům lebky novorozence. Celkově je ženská pánev širší (prostornější) a nižší, než pánev mužská.

Jak je pánev stavěná

Pánev vzniká spojením dvou kostí pánevních a křížové kosti.

Vytváří ohraničený prostor, ve kterém jsou uloženy některé břišní orgány.

Jedná se o kostěnou strukturu, která vykazuje významné pohlavní rozdíly (viz.

Má tvar čtyřbokého jehlanu, basis ossis sacri se kraniálně obrací ke spodní ploše posledního lumbálního obratle, kaudálně směřuje apex ossis sacri a spojuje se s kostrčí.

Boční strany tvoří facies auriculares pro spojení s kyčelními kostmi.

Přední plocha (facies pelvina) je konkávní, přes ní probíhají čtyři příčné lineae transversae (v místě srůstu sakrálních obratlů), po stranách se nachází čtyři páry otvorů (foramina sacralia ventralia), kterými vystupují přední větve sakrálních nervů.

Dorzální plocha je konvexní, zde se nachází foramina sacralia dorsalia pro výstup zadních větví sakrálních nervů.

Mezi basis ossis sacri a přední plochou se vyklenuje zaoblená hrana (promontorium), od kterého se laterálně šíří linea terminalis, ohraničující vstup do malé pánve.

Tvořena tělem (corpus) a lopatou (ala ossis ilium).

Kraniálně se nachází dobře hmatná crista iliaca, ventrálně vybíhá rovněž hmatný trn (spina iliaca anterior superior), dorzálně je trn méně výrazný (spina iliaca posterior superior).

Mediálně se nachází facies auriculares pro spojení s os sacrum.

Vnitřní plocha je prohloubena v oploštělou jámu (fossa iliaca), která tvoří spodinu dutiny břišní.

Kaudálně se nachází obloukovitá linea arcuata (součást linea terminalis).

Skládá se z těla (corpus), ramene (ramus ossis ischii) a mohutného sedacího hrbolu (tuber ischiadicum).

Na dorzální straně vybíhá v ostrý trn (spina ischiadica).

Tvořena tělem (corpus) a ramenem (ramus ossis pubis).

Spolu s os ischii tvoří ohraničení foramen obturatum.

Mediálně se nachází zdrsnělá ploška (facies symphysialis), ke které přirůstá chrupavka symfýzy, spojující obě kosti k sobě.

Na dorzální straně se pánevní kosti spojují s kostí křížovou prostřednictvím sakroiliakálního kloubu (SI kloub), ventrálně nacházíme spojení pomocí symfýzy, která spojuje obě pánevní kosti v oblasti facies symphysialis ossis pubis.

Articulatio sacroiliaca připojuje os coxae k osové kostře.

Jedná se tuhý kloub (amphiarthrosis).

Spojení je zajištěno silnými vazy.

Je synchondróza spojující přední část pánevních kostí.

Mezi kloubními plochami je vsunut discus interpubicus, tvořený vrstvou vazivové chrupavky.

Zadní okraj disku přesahuje okraj kostí a vyklenuje se jako eminentia retropubica (u ženy hmatný per vaginam).

Za normální situace je spojení nepohyblivé.

Velká a malá pánev

Pánev je rozdělena průběhem linea terminalis na velkou (pelvis major) a malou pánev (pelvis minor).

Rozbíhá se laterálně od promontoria přes sacrum, dále jako linea arcuata na kosti pánevní, až k eminentia iliopubica na horním okraji symfýzy.

Oblast velké pánve tvoří spodinu břišní dutiny.

Malá pánev ohraničuje válcovitý prostor pánevní dutiny.

Kraniálně navazuje na dutinu břišní v oblasti apertura pelvis superior, kaudálně se otevírá na povrch těla jako apertura pelvis inferior.

Pro zhodnocení průchodnosti porodních cest byly zavedeny tzv.

V přímém směru určujeme diameter recta (spojnice promontoria a horního okraje symfýzy), 11 cm, v klinické praxi není možné změřit.

Namísto něj určujeme diameter obstetrica (10,5 cm), per vaginam změříme hodnotu conjugata diagonalis (dolní okraj symfýzy a přední okraj promontoria, cca 12,5-13 cm) od kterého odečteme 2,5 cm.

Spojuje rozhraní S2-S3 se středem obou acetabul a středem symfýzy.

Určena jako spojnice dolního okraje symfýzy, spinae ischiadicae a spojení sakra s kostrčí.

Tvoří apertura pelvis inferior.

Rozkládá se ve tvaru kosočtverce mezi koncem kostrče, tubera ischiadica a dolním krajem symfýzy.

Určujeme vestoje.

Sklon pánve ovlivňuje polohu břišních orgánů vestoje i při chůzi, které tak nepůsobí plnou vahou na pánevní dno.

V průběhu těhotenství vytlačuje rostoucí děloha břišní orgány směrem k páteři, která je tak více zatížena.

Měření pánve v praxi

V prenatální poradně měříme pánev zevně pomocí pelvimetru (dle Baudelocquea-Breiskyho).

Distantia interspinalis - vzdálenost spinae ilacae ant. sup.

Přibližnou hodnotu přímého průměru pánevního vchodu získáme odečtením 9 cm od změřené hodnoty conjugata externa.

Další měřitelnou hodnotou je diameter transversa exitus pelvis (vzdálenost tubera ischiadica).

Měření provádíme na gynekologickém stole, pomocí zkříženého pelvimetru.

K naměřené hodnotě připočteme 1,5 cm (měkké tkáně).

Obvyklá hodnota se pohybuje kolem 11 cm.

Vnitřním vyšetřením lze určit délku conjugata diagonalis.

Do pochvy zavedeme do špetky uspořádaný 2. a 3. prst, třetím prstem se snažíme dosáhnout promontoria, radiální hrana ruky je přitom opřená o symfýzu (místo dotyku na prstu si označíme a následně změříme).

Normální vzdálenost je 13 cm.

Hodnoty kolem 12 cm značí pro hraniční zúžení pánve, které může být spjato s komplikacemi při porodu, hodnoty kolem 11 cm značí významné zúžení pánve, které může znemožnit přirozený porod, většinou indikováno k císařskému řezu.

V klinické praxi hodnotíme pánevní sklon určením Michaelisovy routy na dorzální straně pánve.

Jedná se o kosodélník, který vznikne spojením struktur spinae iliacae posteriores superiores, sakrokokcygeálního spojení a trnu obratle L5.

U stojící ženy bývá tato struktura patrná jako kožní jamky nad jednotlivými strukturami.

Podélná osa routy měří asi 11 cm, příčná (asi 10 cm).

Průběh příčné osy protíná podélnou a rozděluje ji na kraniální (4 cm) a kaudální (7 cm) úsek.

Spojnice mezi trnem L5 a spinami by měl být asi 6,5 cm.

Symetrická Michaelisova routa svědčí pro správný tvar pánve.

Odchylky ve tvaru routy jsou rizikovým faktorem kefalopelvického nepoměru.

Rozdíly mezi mužskou a ženskou pánví

Pohlavní rozdíly na tvaru kostěné pánve jsou velmi výrazné.

Celkově je ženská pánev širší (prostornější) a nižší, než pánev mužská.

Dolní ramena stydkých kostí se u ženy sbíhají v tupém úhlu (arcus pubicus) zatímco u muže se sbíhají v úhlu ostřejším (angulus pubicus).

U ženy bývá dolní rameno stydké kosti štíhlé a plynule zakřivené, na mužské pánvi pozorujeme náhlé zakřivení v místě crista phallica.

Promontorium vyčnívá u ženy méně, takže vchod do malé pánve je příčně oválný, u muže vyčnívá a vytváří srdčitý tvar malé pánve.

Incisura ischiadica major je na ženské pánvi tvořena pravidelným obloukem, širším a mělce vykrojeným, na mužské pánvi je horní okraj zářezu zřetelně hlubší.

Vzdálenost ze středu fossa acetabuli k hornímu okraji facies symphysialis a k dolnímu okraji tuber ischiadicum jsou u muže zhruba stejné, naproti tomu u ženy je vzdálenost k tuber ischiadicum podstatně menší než k facies symphysialis.

Symphysis pubica ženské pánve je nižší (4,5 cm), než na mužské pánvi (5 cm), ke konci těhotenství dochází k jejímu rozvolnění a umožnění mírného rozšíření porodních cest.

ČIHÁK, Radomír a Miloš GRIM. Anatomie. 2., uprav. a dopl vydání. Praha : Grada Publishing, 2002. 470 s. sv.

Popálení olejem a první pomoc

Lidé často netuší, že olej nemusí přijít do styku s plamenem, aby začal hořet.

Stačí, když překročí určitou teplotu, takzvaný bod samovznícení.

Kouřový bod - teplota, při které se začne viditelně přepalovat a kouřit.

Bod vzplanutí - 250-300 °C.

Teplota samovznícení - 350-380 °C.

Různé oleje jsou přitom také různě odolné vůči teplotám.

Roli přitom hraje i používání pokličky.

Ta na jedné straně brání úniku výparů a může zpomalit přehřívání.

Základní rada zní: Nikdy ne vodou, protože tím požár rozdmýcháte a zvýšíte pravděpodobnost jeho rozšíření.

Lepší rada proto zní plameny zadusit, tedy zajistit, aby se k nim nedostal kyslík, protože oheň pak sám vyhasne.

K tomu lze použít třeba mouku nebo hlínu z květináče.

Ale také velkou poklici, plech nebo mokrý ručník či utěrku.

Sofistikovanějším řešením je mít v kuchyni po ruce protipožární deku (více jsme o nich psali zde) nebo hasicí přístroj.

Duchapřítomnost a rychlost může při vznícení oleje zachránit nejen majetek, ale i zdraví.

Plameny i olej způsobují velmi vážné popáleniny - jak co do plochy tak pokude jde o hloubku zranění.

Čím vyšší je teplota zdroje popáleniny a čím delší je jeho kontakt s kůží, tím je úraz horší.

U omastku je vyšší obojí, takže má vyšší potenciál a ještě delší čas na to, aby organismus poškodil.

Popálenina je proto hlubší, destrukce tkáně větší.

Musí se operovat, odstraňuje se více odumřelé tkáně.

Je třeba transplantace kůže.

U popálení ohněm je nejdůležitější zraněného uhasit.

Třeba dekou nebo tím, že jej budeme válet po zemi.

První pomoc spočívá v tom, že popálené místo přiměřeně chladíme.

A to nejméně 20 minut.

Chladit se dá tekoucí vodou, ale třeba i namočenou utěrkou nebo ručníkem.

Stačí třeba i látkový kapesník.

V okolí popáleniny by neměly být žádné šperky.

Význam pánve i mimo anatomii

Výzkumníci porovnali dvě dobře zachované pánve neandertálských mužů ze španělských jeskyní s několika desítkami pánví moderních mužů a žen.

Podle vědců si tak neandertálci a moderní ženy mohli zachovat původnější podobu pánve.

Mužská pánev podle vytvořeného modelu pomáhá stehenním svalům tlumit pokles těžiště během kroku.

Současně umožňuje energii nahromadit a následně ji využít při pohybu vzhůru do dalšího kroku.

Ženská pánev se touto cestou nevydala především kvůli nárokům na porod.

Výsledky mohou mít význam i mimo studium evoluce.

Pro orientaci v textu může pomoci přehled základních měřených rozměrů pánve.

tags: #muz #drzici #panev