Chodím sem a tam, sněhová peřina křupe jak vánoční cukroví

Chodím sem a tam, sněhová peřina křupe jak vánoční cukroví. Zimní atmosféra, svatomartinské zvyky, světýlka, tvoření a vůně pečených dobrot se přirozeně spojují s obdobím, kdy se rodiny scházejí, připravují se na Vánoce a vracejí se k tradičním rituálům.

Veronika je autorkou blogu pesleri.blogspot.com, který je, jak sama uvádí, pelmel o knihách vaření, aktivitách venku a mnohém dalším.

Svatý Martin jako začátek zimního období

Máme rádi různé zvyky, svátky a slavnosti. Takže ani svátek svatého Martina si nemůžeme nechat ujít. Už několik let. A už několik let za sebou v podobném duchu.

Začínáme čtením knížek. Příběh o svatém Martinovi lze nalézt v mnoha knížkách. U nás jsou oblíbené ty na fotce. Děti mají nejraději Čekání na Vánoce od Andrei Popprové.

Příběhem svatého Martina knížka začíná a čtením se můžete bavit následující čas a advent až do Vánoc.

Svatomartinské rohlíčky jako symbol sdílení

Svátek svatého Martina je neodmyslitelně spjat s makovými svatomartinskými rohlíčky, vypečenou husičkou a dalšími jídly z husího masa.

Obojí vychází z různých verzí příběhu. My si rohlíčky neodpustíme nikdy.

Jsou vlastně takovým zobrazením podkoviček koně sv. Martina (a také jsem jim podkovy někde říká) a je dobré se o ně s někým rozdělit.

Tak jako se sv. Martin podělil o svůj plášť, tak jako s nimi dříve obdarovávala děvčata své hochy, či je dostávali čeledíni a děvečky, když opouštěli právě na sv. Martina službu.

Kynuté makové rohlíčky

Z jedné kostičky kvasnic si připravíme kvásek a dále z 50 dkg hladké mouky, 15 dkg másla, 6 dkg moučkového cukru, 2 žloutků, citronové kůry, soli a vlažného mléka zaděláme tužší pružné těsto.

Necháme vykynout.

Z dobře vypracovaného kynutého těsta rozválíme placku, nakrájíme ji na trojúhelníky, které pomažeme teplým máslem.

Posypeme je mletým mákem s cukrem, špetkou skořice a zatočíme na menší rohlíčky.

A pokud si netroufáte na těsto kynuté (které je pro některé trochu ošidné, taky mi nevyjde úplně vždycky), zkuste rohlíčky z křehkého těsta.

Křehké svatomartinské rohlíčky

Rohlíčky jsou opravdu křehoučké a výborné!

A na těsto vám stačí tři suroviny: 500 g hladké mouky, smetana ke šlehání (180 ml) a 1 máslo.

Ze surovin zpracujeme těsto, které necháme 1- 2 hodiny v lednici odpočívat.

Asi čtvrtinu těsta rozválíme na kruh o průměru cca 25 cm.

Kruh rozdělíme na šestiny a potřeme makovou nádivkou (možno i ořechovou nebo tvarohem).

Každý trojúhelník rolujeme od širšího konce k užšímu a mírně zahneme.

Pečeme dorůžova cca 30 minut při 170 stupních.

Ještě teplé obalíme v moučkovém cukru smíchaném s cukrem vanilkovým.

Vegetariánská svatomartinská hostina

Husičku si ale odpustíme vždy, protože máme doma vegetariána.

Obvykle si tedy místo toho uvaříme bramborovo-jáhlové knedlíky plněné uzeným tofu.

Pěkně s kopcem zelí a osmažené cibulky.

Potřebujeme se před zimou trochu omastit. 🙂

Velmi dobré jsou i sangrické knedlíky, na které najdete recept TU na blogu.

Husa, koník a podkova z papíru

Abychom o husu tak úplně nepřišli, vyrobíme si ji občas z papíru.

Stačí větší a menší papírový talířek.

Návod na výrobu najdete TU.

Husu můžete vyrobit i z papírmaše jako lampiónek.

A pokud svatý Martin na bílém koni nakonec nepřijede, můžete si koníka zkusit nakreslit či namalovat.

Druhý koník je domalovaný bílou barvou z otisku nohy.

Z kartonu si můžete vyrobit podkovu, kterou dozdobíte připínáčky a vločkami z raznice.

Světlo, lampiony a zimní tvoření

Nebo si „vymalujte“ zasněženou krajinu s vločkami a koníkem sv. Martina.

Nejprve je třeba si připravit šablony, přes které se bude stříkat barva.

Z obyčejného papíru si děti vystříhají vločky (lépe ve výsledku vypadají ty, která mají větší prostřihy, tj. “oka”) a také koníka.

Nebo cokoliv jiného, budete-li tvořit později v zimě (sněhuláka, zasněženou chaloupku s vystřiženými okny a dalšími detaily apod.).

Snažím se nepoužívat žádné šablony, jsem raději, když si děti obrázek předkreslí samy.

Alespoň tak nejsou všechny výtvory úplně stejné, což se často stává, protože mají tendenci “obkreslovat” navzájem. 🙂

Vystříhané šablony se potom umístí na tmavší barevný papír (lépe je šablony trochu navlhčit houbičkou, aby lépe k papíru přilnuly), a přes starý kartáček se přestříkají bílou barvou.

My jsme rozředili temperu trochou vody.

Kartáček se pak namočí do barvy a nad papírem se prstem přejíždí přes štětiny, aby odstřikovaly jemné kapičky.

Pokud s tím děti nemají zkušenost, je lepší techniku natrénovat nejprve někde vedle.

A co dál? No dál přeci světlo, světýlka a lampiony.

Světla venku ubývá, tak si ho lákáme alespoň domů.

Lampiónky se dají udělat třeba z pergamenového papíru, vydlabat z řepy, celeru nebo dýniček, jako to dělali naši předkové.

I lampiónek lze vyrobit pomocí papírmaše.

A tyhle lampičky ze skleniček jsou hodně jednoduché.

Pracovní listy a aktivity pro děti

Materiálů ke stažení ke sv. Martinovi se dá na internetu najít velká spousta.

Nám se velmi líbil celý soubor pracovních listů zpracovaný podle metod krického myšlení.

Za 45 Kč si ho můžete stáhnout TU.

Velké množství materiálů lze najít na stránkách deti.vira.cz.

Vánoční cukroví jako tradice

Tvary, různé suroviny a nespočet druhů jsou nejčastěji dochovanými tradicemi při pečení cukroví.

Dospělí i děti si Vánoce bez něj neumí představit.

Dříve lidé věřili, že má magickou moc, která ochrání rodinu i obydlí před temnými silami.

Na stůl pokládali všechno, co si přáli mít v úrodě následující rok, ať už to bylo pečivo z bílé a žitné mouky, sušené ovoce, houby a ořechy, které měly zajistit plodnost a hojnost.

Dnes jsou to vanilkové rohlíčky, linecké, perníčky nebo třeba vosí hnízda, která na vánočním stole nesmí chybět.

Od zimního slunovratu k Vánocům

Cukroví lidé připravovali už v 16. století, nevypadalo ale jako to dnešní.

Děti dostávaly figurky z ovoce, které nejenom jedly, ale také si s nimi hrály.

Většinou svými tvary připomínaly zvířata.

Měly chránit ta skutečná, která s rodinou v hospodářství žila.

Dále to byly například kroužky a kolečka, které symbolizovaly slunce.

Už Keltové během zimního slunovratu, který byl považován za jednu z nejmocnějších nocí roku, připravovali cukroví v rámci oslav návratu slunce.

Po tisíce let se při slavnostech zimního slunovratu lidé scházeli k hodování, a když se tato tradice ve středověku spojila s oslavami Vánoc, sváteční cukroví se v Evropě skutečně ujalo.

A dnes existuje mnoho jeho podob.

Ať už se procházíte mezi stánky plných perníčků na vánočním trhu, věšíte doma upečené cukroví na stromeček (tento zvyk vznikl - v perníkové verzi - v Německu), nebo rozdáváte nějakou sladkost od Ježíška, sváteční cukroví se stalo nezbytnou součástí oslav Vánoc v zemích po celém světě.

Historie cukroví ve světě

Podle slavného šéfkuchaře Nicka DiGiovanniho sahá historie cukroví až do Persie 7. století, krátce po začátku pěstování cukrové třtiny v této oblasti.

„Jak se cukr začal stávat pro lidi dostupnějším, z luxusní pochoutky se z něj stala docela běžná pochoutka, a nyní všichni známe a milujeme cukroví,“ říká.

Původně se toto cukroví v podobě sušenek vyrábělo z ořechů a bylo mnohem tvrdší a sušší než dnes.

„Samotné cukroví se oproti tomu, jak původně vypadalo a chutnalo, dost změnilo,“ dodává DiGiovanni.

Do Evropy se cukroví dostalo na počátku 8. století s muslimským dobytím Španělska a recepty se dále formovaly díky obchodu s kořením.

Do roku 1300 se vyvinuly tak, aby se více podobaly sladším, měkčím a pikantnějším moderním verzím.

„Příběh i toho nejskromnějšího vánočního cukroví je celosvětový,“ vysvětluje Linda Raedischová, autorka knihy Tajná historie vánočního pečení.

„Nejsou vázány pouze na jeden svátek.“

Perníčky jako předchůdci vánočního cukroví

Za pradědečka všeho vánočního cukroví se často považují perníčky, které se vyvinuly tak, že se ve městech po celé Evropě začalo objevovat sušené ovoce, cukr a koření, jako je skořice, hřebíček, muškátový oříšek a zázvor.

Za hlavní rodiště perníčků je považován německý Norimberk, který se nacházel na křižovatce dvou hlavních obchodních cest a kde pekaři již ve 13. století vyráběli měkké, žvýkací a kořeněné perníčky (lebkuchen).

Recept se vyvinul z kořeněného medového koláče, který se připravoval z ingrediencí včetně mandlí, pomerančů a cukru a který židovští obchodníci přivezli z arabského světa.

Koření a mandle byly drahé a vyhrazené jen pro několik zvláštních svátků, včetně Vánoc, ale vývoj svátečního cukroví pokračoval.

Už od první třetiny 14. století ho pekli v Čechách mistři caletníci, ovšem tehdejší perník byl jiný než dnešní malované perníčky, popisuje Kamila Skopová v knize Vánoční svátky o století zpátky aneb Tradice Vánoc v české kuchyni.

Jak uvádí, těsto se dalo do bohatě vyřezaných forem z tvrdého ovocného dřeva a vysypaných jemnou hrachovou moukou, která dodala podle Skopové v peci perníčkům hnědočervenou barvu.

„Aby se perník leskl, potírali ho mistři pernikáři hned po upečení višňovým lihem,“ stojí v knize.

Každá rodina si ale svůj recept na perník nechala pro sebe a tajila, jaké přísady do těsta přidává.

Jak autorka připomíná, podle chuti se do těsta přidával pepř.

„Původní český název byl právě od pepře - peprník, pak už známý perník,“ píše.

Dnes místo tradiční vyřezané formy používají pekařky vykrajovátka, pomocí kterých z těsta udělají příslušné tvary a poté ozdobí perníčky polevou.

Proměna českého vánočního pečení

Cukroví, které dnes považujeme za tradiční a jak ho známe, se rozšířilo ve městech a na vesnicích na konci 19. století.

„A to v souvislosti s prvními kuchařkami, které byly vydávány ve velkých nákladech ve druhé polovině 19. století,“ popsala bývalá ředitelka turnovského muzea Vladimíra Jakouběová, která je autorkou knihy V babiččině kuchyni od Tří králů do Vánoc.

V měšťanských rodinách, kde se začal strojit stromeček, se peklo cukroví nejen na stůl, ale také se dávalo jako ozdoba na stromeček.

Kuchařky používaly i různá koření, což v chudších rodinách vůbec neznali, a proto dávali do cukroví nejen pepř, ale i další přísady, které zrovna hospodyně měly, jako například česnek.

„V lidovém prostředí se pekly štědrovky (vánočky), koláče, peřinky a jiné kynuté pečivo,“ uvedla Skopová v knize.

Med, ořechy, škvarky a karamely

Snad nejoblíbenějším cukrovím 19. století byly karamely, které zároveň zdobily i stromeček.

Ztuhnuté karamely se hotové lámaly a balily do barevných papírků.

Oblíbenou dětskou pochoutkou byly i medové certle, které se připravovaly z medu a ořechů.

Podávaly se v košíčcích nebo se balily do pestrých papírků.

Na venkově byly oblíbené slané sušenky s troškou česneku nebo pepře, ale také cukroví ze škvarků, které od 19. století připravovaly i hospodyně ve městech.

Sušenky ozdobily třeba i mandlí nebo jinými ořechy.

„Tři týdny před vánočními svátky říkávaly tetičky na Vysočině, že už musí nadělat ‚nějaký tý šišmáčky pro děti‘.

Tyto sušenky se musely nechat uležet,“ píše Skopová a přidává recept.

„30 dkg hladké mouky, 25 dkg umletých škvarečků, 15 dkg cukru, dvě lžíce kakaa, 1 celé vejce, lžička skořice a tlučeného hřebíčku, strouhaná citrónová kůra.“

Oblíbené druhy na přelomu 19. a 20. století

Mezi tradiční cukroví na přelomu 19. a 20. století patřily medvědí tlapky, sádlové rohlíčky či zemčátka, oříškové hubinky nebo černé suchárky.

Například medvědí tlapky se dělaly z těsta, které se vypracovávalo z mandlí nebo ořechů, hladké mouky, cukru moučky, másla, citrónové kůry, skořice a vanilkového cukru.

Těstem se poté plnily vymazané formičky.

Cukroví se tehdy obvykle připravovalo ve druhém adventním týdnu.

Podle Jakouběové se nejprve pekly ty druhy, které potřebovaly čas.

Jako například zázvorky, medvědí tlapky, cukroví z bílého máku, mandlová srdíčka nebo například preclíčky.

„Cukrovinky z těsta kynutého - například lomnické kroužky, se pekly až po svátku svaté Lucie.

Musely zůstat čerstvé a křupavé,“ uvedla.

Právě zázvorky také byly častou ozdobou na stromečku, protože sušenky se zdobily různými vzory.

Z městských kuchyní se rozšířily do vesnických chalup ve druhé polovině 19. století a staly se také velmi oblíbené.

Na Vánoce se peklo celkem dvanáct druhů cukroví, což se v některých rodinách dodržuje dodnes.

Tradice tak podle Jakouběové navazovala na magické praktiky, spojené s přáním zajištění úspěšného a blahodárného nastávajícího roku.

Lidové pochoutky po začátku 20. století nahradilo vánoční cukroví, které bylo pracnější a také z dražších surovin.

Byly to například vanilkové rohlíčky, různé druhy čokoládových pochoutek, máslového pečiva slepovaného různými náplněmi, s čokoládovou či jinou polevou, dozdobené ořechy.

Oblíbené byly také kokosové kuličky.

Cukroví se nepeklo už jen doma, ale také se začalo prodávat i v cukrárnách.

Sněhové cukroví z bílků

Bílkový sníh jsou bílky našlehané do jemné, pevné a lesklé pěny.

Po pečení lineckého těsta a kynutých vánoček zbyde v lednici spousta bílků.

Můžeme je vyhodit, zmrazit nebo je zpracovat do podoby oblíbeného vánočního cukroví.

Bez cukru cukroví neuděláme.

Nejlepší poměr je 1 díl bílků a 2 díly krupicového cukru.

Bílky pokojové teploty vyšleháme (nejlépe pomocí robota) a jakmile začnou pěnit, začneme přidávat cukr - pěkně postupně, aby se každá dávka cukru v bílcích dokonale rozpustila.

Šlehání trvá dlouho, dokud sníh není lesklý, jemný, nedrží pevné špičky a mezi prsty nejsou cítit krystalky cukru.

Sníh rozdělíme na části a do každé vmícháme jedlé barvivo - jen na špičku párátka.

Některé recepty se připravují se základem, kterým jsou buflery - kulaté piškoty, nebo linecká kolečka, na která nastříkáme ušlehaný bílkový sníh s ořechy či kokosem.

Cukroví s bílkovými korpusy plněné krémem uchováváme v chladu.

Pusinky a ořechové chrousty skladujeme v uzavřené dóze v pokojové teplotě, aby nezvlhly.

Cukroví vydrží křehké po mnoho týdnů, proto bílky můžeme zpracovávat po celou dobu pečení cukroví.

Mezinárodní podoby sněhového a máslového cukroví

K dalším oblíbenému vánočnímu cukroví patří ořechové, máslové švédské půlměsíčky obalené v práškovém cukru, ruské čajové koláčky, italské a mexické svatební cukroví, meltaway (rozpustné sušenky) a sněhové koule či chcte-li kuličky; ty mají tolik podob, že jejich přesný původ zůstává záhadou.

Podobně jako perníčky si i toto máslové cukroví postupně našlo cestu do mnoha různých kultur a získalo desítky názvů a místních variant.

„Lidé po celém světě si vytvořili různé varianty tak jednoduché věci a je to opravdu zábavný pohled na kulturu,“ říká DiGiovanni.

V roce 1600 začali pekaři také lehce glazovat cukroví směsí cukru a bílků, která po zaschnutí vypadala jako led, což vedlo ke vzniku termínu „poleva“.

Na počátku 20. století se v Severní Americe staly populárními vykrajovátka na sušenky poté, co se díky změnám německých dovozních zákonů staly široce dostupnými.

Spolu s vynálezem královské polevy - tvrdé, hladké směsi z bílků a moučkového cukru - se v průběhu 20. století začaly v pekárnách po celé Evropě a Severní Americe objevovat složitě zdobené cukroví různých tvarů, které rozšířily možnosti, jak může vánoční cukroví vypadat.

Různé druhy perníčků a vánočního pečiva

Základem receptů na perníčky jsou ořechy a různé druhy koření, ale existuje mnoho regionálních variant, od měkkých německých lebkuchen a tenkých, křupavých perníčků až po perníkové chaloupky a perníčky.

Mezi další důležité ingredience patří med, pomerančová kůra a v případě lebkuchenu marcipán - hmota z mandlí, cukru a bílků.

Oplatkový perník, nejklasičtější druh lebkuchen, je ořechový, připomíná směs sušenky a koláče a peče se na malých tenkých plátech zvaných oblaten.

Norimberský perník neboli elisenlebkuchen je nejlepší z nejlepších.

„Považuji norimberský elisenlebkuchen za perníkové šampaňské,“ říká Raedisch.

Tento typ oplatkového perníku se vyrábí především z mletých mandlí a lískových oříšků s malým množstvím mouky nebo bez mouky a polévá se řídkou cukrovou polevou nebo čokoládou.

Sněhové koule nebo svatební perníčky se vyrábějí především z másla, mouky, sekaných ořechů a spousty moučkového cukru.

Jsou měkké, křehké a křupavé a rozplývají se v ústech.

Linecké cukroví a vánoční inspirace

Linecké cukroví - nazývané také Linzeraugen, což znamená „linecké oči“ - je ikonické rakouské vánoční cukroví, které vzniklo v roce 1643 ve městě Linec.

Jedná se o menší verzi mřížkového lineckého koláče plněného džemem, který se vyrábí ze dvou kousků křehkého pečiva z mandlové mouky, z nichž jeden má výřez ve tvaru hvězdy nebo srdce, je naplněn džemem a posypán moučkovým cukrem.

Hudba pro pečení a štědrovečerní atmosféru

Většina rodin preferuje při štědrovečerní večeři tradiční české koledy jako "Tichá noc", "Narodil se Kristus Pán" nebo "Chtíc aby spal" pro vytvoření slavnostní atmosféry.

Mnoho domácností kombinuje české koledy s anglicky zpívanými vánočními písněmi a alby jako Michael Bublé - "Christmas", Mariah Carey - "All I Want for Christmas Is You", Frank Sinatra - "Have Yourself a Merry Little Christmas" nebo Wham! - "Last Christmas".

Pro praktické aktivity jako pečení cukroví rodiče často volí rytmičtější nebo filmové vánoční skladby (soundtrack "Láska nebeská", Nat King Cole, John Lennon) a někteří používají stará nosiče jako gramofonové desky pro rodinnou tradici.

Hudba při slavnostní večeři

Častou volbou jsou klasické české koledy jako "Tichá noc", "Narodil se Kristus Pán" a "Chtíc aby spal", případně Rybova "Česká mše vánoční" pro duchovní a důstojnou atmosféru.

Hudba při pečení cukroví

Doporučují se rytmičtější zahraniční písně a alba jako Michael Bublé - "Christmas", Mariah Carey - "All I Want for Christmas Is You", Nat King Cole - "It´s Christmas time" nebo Frank Sinatra - "Have Yourself a Merry Little Christmas".

Jak zapojit děti

Učit jednoduché koledy typu "Půjdem spolu do Betléma", "Rolničky" nebo "Ježečku, panáčku" a doprovázet je dětskými nástroji jako xylofon nebo bubínky; děti také zpívají písně z večerníčků a pohádek.

Kdy začít s vánočními písněmi

V praxi někteří rodinní posluchači začínají až v prosinci nebo přímo na Štědrý den, zatímco jiní poslouchají od října-listopadu a varují před "přejedením" písní v obchodech už od září.

Playlisty a alba

Mezi běžně zmíněné zdroje patří alba Michael Bublé - "Christmas", Kylie Minogue - "Kylie Christmas", filmový soundtrack "Láska nebeská", rádio (v diskusi zmíněno rádio Evropu 2) a osobní kompilace na streamovacích službách nebo staré gramofonové desky.

Mezi moderní tituly udávají uživatelé Janek Ledecký ("Ryba rybě", "Sliby se maj plnit"), Xindl X ("Štědrý večer nastal") a Václav Neckář ("Půlnoční").

Kde ochutnat vánoční cukroví

Lebkuchen-Schmidt, Norimberk

Jedna z nejznámějších norimberských perníkářských pekáren Lebkuchen-Schmidt začala svou činnost téměř před 100 lety a dodnes dodržuje přísná pravidla receptury a tradice místního cechu pekařů lebkuchen.

Zažít ho na 500 let starém norimberském trhu Christkindlesmarkt je pro německé rodiny vánoční tradicí, ale společnost Lebkuchen-Schmidt dodává perníčky i na mezinárodní trhy v kteroukoli roční dobu.

Pekárna Magnolia, New York

Kosmopolitní New York je vhodným místem, kde najdete mezinárodní sváteční pochoutky, jako jsou sněhové koule.

Magnolia je jednou z nejznámějších pekáren ve městě, která má několik poboček po celém městě.

Jsou známé svými klasickými americkými dezerty, jako je banánový pudink a cupcakes, ale jejich sváteční menu zahrnuje i takové stálice, jako jsou vykrajované cukroví, cukroví s marmeládou a otiskem palce, čokoládové cukroví a koláče.

Jindrák, Linec

Linecké cukroví - nazývané také Linzeraugen, což znamená „linecké oči“ - je ikonické rakouské vánoční cukroví, které vzniklo v roce 1643 ve městě Linec.

Jedná se o menší verzi mřížkového lineckého koláče plněného džemem, který se vyrábí ze dvou kousků křehkého pečiva z mandlové mouky, z nichž jeden má výřez ve tvaru hvězdy nebo srdce, je naplněn džemem a posypán moučkovým cukrem.

tags: #chodim #sem #a #tam #snehova #perina