Kulicka: znaky realismu v povídce Guye de Maupassanta

Kulička je mistrná povídka francouzského spisovatele Guye de Maupassanta z 19. století. Dílo pojednává o skupině francouzských cestujících, kteří se během prusko-francouzské války snaží uniknout z okupovaného Rouenu. Tato povídka je často označována za autorův průlomový počin a vznikla po prusko-francouzské válce.

Je významná pro svůj kritický pohled na společnost a jako ukázkový příklad realismu a naturalismu. Hlavní myšlenkou je kritika pokrytectví a morálního úpadku vyšších společenských vrstev, které v krizové situaci odhazují své „zásady“ a využívají ty, kterými běžně opovrhují.

Zařazení díla

Žánrem je povídka, která se vyznačuje krátkým rozsahem, zaměřením na jednu událost a omezeným počtem postav. Dílo spadá do literárního směru realismu a naturalismu.

Kulička vznikla v 70. letech 19. století a děj se odehrává v 19. století, konkrétně po prusko-francouzské válce (1870-1871). Povídka se odehrává roku 1870 v Normandii, ve Francii, na cestě z Rouenu do Le Havre.

Po výhře Pruska v prusko-francouzské válce je francouzské město Rouen plné pruských vojáků, které musí obyvatelé, i když nedobrovolně, ubytovat ve svých domech a živit. Obchodu se nedaří. Lidé žijí ve strachu.

Autor: Guy de Maupassant

Guy de Maupassant (1850-1893) - spisovatel a žurnalista, jemuž je velice blízké naturalistické vnímání reality.

• Studoval práva.
• Byl vojákem prusko-francouzské války.
• Později pracoval jako úředník.
• Pod vlivem rodinného přítele Flauberta zkusil psát.
• Flaubert ho také seznámil s jinými spisovateli, například se Zolou nebo Turgeněvem.
• Nejdříve psal eseje, ale také erotickou poezii, za niž mu hrozilo vězení.
• V krátkém, ale velmi plodném tvůrčím období let 1880-1891 napsal přes 300 povídek a novel, 6 románů, 3 divadelní hry, 3 cestopisy, přes 200 novinářských článků a kronik, několik literárních studií a desítku předmluv k dílům jiných autorů.
• V roce 1892 se pokusil o sebevraždu a následně byl umístěn do ústavu pro duševně choré v Passy.
• Umírá na duševní chorobu ve svých 43 letech.

K nejčastějším tématům patří láska, příroda a sport, život na normandském venkově, každodenní život pařížského měšťanstva a úředníka, prusko-francouzská válka z roku 1870, ale často také hrůza, strach a šílenství.

Hrdinové příběhů jsou stejně tak venkované, měšťané a aristokraté jako deklasované živly a prostitutky. Příběhy neromantizuje, nepřeměňuje v ideály, ukazuje na skutečnost.

Maupassant dílo napsal jako reakci na své vlastní zážitky z prusko-francouzské války. K jeho dalším dílům patří Příběh jednoho života, Petr a Jan, Naše srdce a Miláček.

Hrdina románu Miláček představuje typ úspěšného a cílevědomého kariéristy - novináře, který využívá k dosažení cíle především přízně ženy.

Historické a společenské pozadí

Pruské království byl německý stát, který existoval od roku 1701 do roku 1918. Během slezských válek a dělení Polska se podařilo pruským králům získat rozsáhlé území, které v dalších letech nadále rozšiřovali.

Děj se odehrává ve Francii po prusko-francouzské válce, kdy byla Francie poražena. Část jejího území byla okupována pruskými vojsky.

Po celé Francii se potulují zbytky německých vojsk a ničí vše, co jim přijde do cesty. Válečné prostředí a drsné zimní podmínky vytvářejí kritickou situaci, která odhaluje skutečné charaktery postav.

Povídka je živým obrazem kusu francouzských dějin. Má cenu nejen jako zajímavý příběh, ale i jako historický obraz tehdejší doby v určitém prostředí, tedy v malém okupovaném francouzském městečku, nebo jako obraz z něj prchajících lidí a jejich povah a nálad způsobených situací.

Děj povídky

Po celé Francii se potulují zbytky německých vojsk a ničí vše, co jim přijde do cesty. Jednoho mrazivého zimního rána se tři bohaté a vážené manželské páry setkávají v dostavníku do Le Havre, aby se vyhnuly nebezpečí, které tvoří Němci.

Deset lidí získává povolení od pruského generála, že mohou odcestovat. Chladného rána se v dostavníku sešli pan a paní Loiseauovi, pan a paní Carré-Lamadonovi a hrabě a hraběnka Hubert de Brévilleovi.

Těchto šest lidí z vyšší společnosti uznávalo náboženství a mělo pevné zásady. Spolu s nimi cestovaly dvě jeptišky, „demokrat“ Cornudet a prostitutka Kulička.

Cestují v zimě a cesta trvá déle, než předpokládali. Po cestě kočár zapadne ve sněhu a cesta se neustále prodlužuje. Všichni počítali se zastávkou v nedalekém hostinci. Mají hlad.

Všichni zprvu pohrdají Kuličkou. Povídají si o politické situaci a o svém vlastenectví. Čím déle cestují, tím větší hlad mají.

Najednou Kulička vytáhne košík plný jídla. Nechtěla utrácet za jídlo v hostincích a vzala si jídlo s sebou. Když vidí hlad v tvářích svých spolucestujících, nabídne jim jídlo ze svých zásob.

Vytáhla z něho nejdřív porcelánový talířek, potom jemný stříbrný pohárek, a nakonec hlubokou mísu, v níž byla zalita ve vlastní šťávě celá dvě rozporcovaná kuřata; a v košíku bylo vidět ještě všelijaké jiné zabalené dobroty, paštiky, ovoce, zákusky, prostě zásoby, které si Kulička připravila na tři dny, aby nemusela jíst hospodskou stravu.

Mezi zabaleným jídlem bylo vidět i hrdla čtyř lahví. Vybrala si kuřecí křídlo, začala ho způsobně jíst a přikusovala k němu chřupavou žemličku, jakým se v Normandii říká „régence“.

Všechny pohledy byly na ni upřené. Vzápětí se rozšířila libá vůně a všichni začali chtěj nechtěj větřit; v ústech se jim vydatně sbíhaly sliny a v čelistech jim pod ušima bolestně cukalo.

I cestující z vyšší vrstvy nabídku přijmou. Kulička se s nimi podělí. Jídlo v povídce slouží jako symbol přežití, nouze a společenské solidarity. Zpočátku sjednocuje cestující, když Kulička rozdělí své zásoby.

Večer dostavník zastaví skupinka pruských vojáků a cestující jsou nuceni strávit noc v hostinci v Tôtes. V hostinci je ubytován i německý důstojník, který si ještě ten večer vyžádá Kuličku, ale Kulička ho odmítne.

Kulička ho kvůli svému vlastenectví a morálním zásadám odmítá. Důstojník je arogantní a zvyklý vždy dosáhnout toho, co chce. Zneužívá své moci a je krutý a sobecký.

Druhý den ráno všichni chtějí pokračovat ve své cestě dostavníkem. Dostavník však není připraven, jelikož pruský důstojník zakázal jeho odjezd.

Ráno zakázal důstojník zapřáhnout koně a vyjet, takže jsou všichni nuceni nadále zůstat v hotýlku. Večer se situace opakuje, důstojník si zase vyžádá Kuličku, která ho opět odmítne. Ráno je opět zakázán odjezd.

Situace se opakuje několik dní. Po několika dnech se situace vyhrotí, cestující se chtějí dostat do Le Havru, a nakonec se jim pod velkým nátlakem podaří Kuličku přemluvit, aby splnila důstojníkovu podmínku.

Nejprve jsou všichni zděšeni a podporují Kuličku v jejím vlasteneckém rozhodnutí - odmítnout Prušáka - ale čím déle jsou v hostinci, tím více chtějí pokračovat v cestě.

Když se Kulička jde podívat na místní křtiny, sama má dítě, začnou ostatní vymýšlet plány, jak ji přesvědčit. Začnou Kuličku přemlouvat. Chtějí, aby byla Prušákovi po vůli a oni mohli pokračovat v cestě.

Argumentují potřebou dostat se do Le Havru a dokonce se odvolávají na vlastenectví. Nevadí jim, že je Prušák. Jediný, kdo s jejich plánem nesouhlasí, je Cornudet, jenž se sám chtěl s Kuličkou vyspat.

Nakonec se Kulička podvolí naléhání a splní Prušákovu podmínku. Následující ráno jsou koně zapřaženi a odjezd je povolen. Cestující nasedají do dostavníku.

Cestující jsou šťastní a s úlevou se radují z jízdy. Po několika hodinách cesty cestující vytáhnou své zásoby jídla, které začnou pojídat, ale Kuličce nenabídnou.

Kulička, která si své zásoby zapomněla v hostinci, se na ně jen dívá. Nikdo se s ní nechce rozdělit. Všichni Kuličkou opovrhují, protože je jen prostitutka.

Kulička ráno ve spěchu na jídlo nepamatovala. Pouze si vzpomněla na svůj košík plný jídla, který oni snědli. Nejprve cítí zlost, ale zanedlouho ji přemůže pláč.

Kulička zůstala stát, že by se na ní krve nedořezal; ale vzápětí zbrunátněla a tak se zalkla zlostí, že ani promluvit nemohla.

Když Kulička přijde k dostavníku, nikdo na ni nepromluví a pouze opovržlivě odkloní svůj pohled. Dělají, jako by ji neviděli a neznali. Jen si ji pohoršeně přeměří pohledem.

Postavy a jejich společenské postavení

Kulička - Alžběta Roussetová

Kulička je přezdívka hlavní hrdinky Alžběty Roussetové, kterou dostala kvůli svým kypřejším tvarům a malé postavě.

Slečna Alžběta Roussetová, „Kulička“, je nevěstka a přesvědčená bonapartistka. Byla pomenší, všude pěkně kulaťoučká a kyprá, až skoro sádelnatá, i prsty měla baculaté a v kloubech zúžené, takže trochu připomínaly věnec špekáčků.

Při tom všem však byla velmi vábná a pořád velmi vyhledávaná, tak byla svěží, radost pohledět. Obličej měla jako červené jablíčko, jako pivoňkové poupě v rozpuku; svítily v něm nahoře dvě překrásné oči, překryté hustými dlouhými řasami, které je zahalovaly tajemným stínem; a dole rozkošná drobná ústa s lesklými dětskými zoubky a vlhkými rty.

Společensky je sice opovrhována, ale v jádru je slušná, obětavá a silně vlastenecky cítící. Před nepřítelem se chová hrdě a důstojně. Je přátelská, milá a vlastenka.

Kulička je hlavní hrdinka z okraje společnosti. Právě její postavení umožňuje Maupassantovi ukázat rozpor mezi společenskou pověstí člověka a jeho skutečným morálním jednáním.

Pan a paní Loiseauovi

Pan Loiseau je majitel velkoobchodu s vínem, prohnaný obchodník a šejdíř, čilý a veselý šprýmař malé postavy s velkým břichem, červeným obličejem a šedivými vlasy.

Paní Loiseaová je žena pana Loiseaua, vysoká, statná, rázná, měla silný hlas a schopnost se rychle rozhodovat. Vnášela do manželova a jejího obchodu řád a počtářského ducha. S manželem se dobře doplňovali.

Pan a paní Carré-Lamadonovi

Pan Carré-Lamadon je vážený člověk s pevným postavením v bavlnářském průmyslu, majitel tří přádelen, důstojník čestné legie a člen krajské rady.

Paní Carré-Lamadonová je o hodně mladší než její manžel, drobná, roztomilá a hezká. Je přívětivá žena, ale nakonec se také podvolí tlaku skupiny.

Hrabě a hraběnka Hubert de Bréville

Hrabě Hubert de Bréville se honosil jedním z nejstarších a nejzvučnějších jmen v Normandii. Snažil se podtrhnout svým účesem podobu s francouzským králem Jindřichem IV., který měl být podle pověsti jeho příbuzným.

Byl členem krajské rady, vedoucím představitelem strany orleanistů a vlastníkem obrovského majetku. Choval se jako gentleman a diplomat.

Hraběnka de Bréville byla manželkou hraběte Huberta de Bréville. Byla dcerou malého rejdaře z Nantes, měla výtečné vystupování a byla skvělou hostitelkou. Její salón byl první v kraji a jediný s uzavřeným okruhem vybrané společnosti.

Hrabě a hraběnka de Bréville jsou zosobněním aristokracie, která se chová „vznešeně“, dokud to slouží jejím zájmům.

Cornudet

Cornudet je přesvědčený demokrat. Pokud zrovna nebojuje za revoluci, propíjí zbytek svých peněz v nějaké hospodě.

Je to piják s dlouhým zrzavým plnovousem, nejraději pije pivo a je „postrachem všech ctihodných občanů“. Je velký vlastenec a bojovník za republiku, tvrdohlavý snílek a idealista.

Jediný Cornudet s plánem ostatních nesouhlasí, avšak jeho postoj není zcela nezištný, protože se sám chtěl s Kuličkou vyspat.

Dvě jeptišky

Stará jeptiška má tvář plnou jizev od neštovic a její mladší společnice je křehká, s hezkým a chorobně vypadajícím obličejem. Obě se neustále modlí.

Po celou dobu se modlí, ale zdráhavě se angažují a straní ostatním proti Kuličce, aniž by jí nakonec nabídly pomoc nebo jídlo.

Pruský důstojník

Pruský důstojník je árijský typ, arogantní a zvyklý vždy dosáhnout toho, co chce. Zneužívá své moci a je krutý a sobecký.

Jeho postavení představuje násilí okupace i možnost beztrestně rozhodovat o životě druhých lidí. Nevyužívá pouze fyzickou převahu, ale také pravomoc zakázat odjezd dostavníku.

Pan Follenvie

Pan Follenvie je majitel hostince v Tôtes, tlustý astmatik.

Hlavní téma a myšlenka

Hlavním tématem je prusko-francouzská válka, zachycení tehdejší doby a špatných vlastností lidí na pozadí zajímavého poučného děje.

Objevuje se rozpor v otázce, kdo je mravnější a větší vlastenec. Lidé z nižších společenských vrstev, tedy prostitutka, mohou morálně převýšit bohatší lidi z vyšších společenských kruhů.

Hlavní myšlenkou je zachycení morálky vysoce postavených lidí. I prostitutka může morálně převýšit vysoce postavené lidi.

Dílo kritizuje pokrytectví a morální úpadek vyšších společenských vrstev, které v krizové situaci odhazují své „zásady“ a využívají ty, kterými běžně opovrhují.

Vyšší společnost nejdříve podporuje Kuliččino vlastenecké odmítnutí pruského důstojníka, protože chce působit mravně a vlastenecky. Jakmile se však její pobyt v hostinci začne prodlužovat, začne dávat přednost vlastnímu pohodlí a bezpečí před zásadami.

Argumentace vlastenectvím se mění v nástroj nátlaku. Cestující sami rozhodnou, že Kulička má obětovat svou důstojnost, aby oni mohli pokračovat v cestě. Když tak učiní, přestanou jí být vděční a znovu ji odsoudí podle jejího povolání.

Dobré úmysly a oběť tak zůstávají bez vděku. Kulička se podřídí tlaku skupiny, ale místo uznání se setká s opovržením. Společenské postavení ostatních postav proto neodpovídá jejich skutečné morální hodnotě.

Znaky realismu

Kritický pohled na společnost

Kritický realismus je jedna z četných forem realismu. Zaujímá kritické stanovisko ke společnosti, upozorňuje na negativní jevy a na nutnost nápravy společnosti.

Realismus se projevuje v detailních a objektivních popisech prostředí a postav, v kritickém pohledu na společnost a v zobrazení každodenního života.

Maupassant ukazuje společnost bez idealizace. Vysoce postavení lidé se navenek odvolávají na náboženství, čest, vlastenectví a pevné zásady, ale v kritické situaci jednají především ve vlastním zájmu.

Povídka odhaluje falešnou morálku. Postavy, které se považují za úctyhodné, využijí Kuličku ve chvíli, kdy potřebují její oběť, a poté se k ní vracejí s pohrdáním.

Pravdivý obraz skutečnosti

Realistický autor podává pravdivý obraz skutečnosti bez idealizace. Uplatňuje přesné a všestranné studium života společnosti a nitra člověka.

Autor není účasten děje, stojí jakoby nad příběhem a svůj názor uplatňuje výběrem faktů, tématu a postav. Objektivní přístup ke skutečnosti však neznamená, že dílo nemá hodnotový postoj. Kritika vyplývá ze situací, jednání a kontrastu mezi slovy a skutky postav.

Válečné prostředí a každodenní život

Povídka zachycuje okupované město, pruské vojáky, nedobrovolné ubytovávání vojska, neúspěšný obchod, strach obyvatel, cestování dostavníkem, sněhové závěje, hlad a pobyt v hostinci.

Začátek je poněkud zdlouhavý, ale dobře zachycuje depresivní atmosféru okupovaného města, kde si lidé pak ale pomalu začínají zvykat na neustálou všudypřítomnost nepřítele a na soužití s ním, kdy vyprchá prvotní strach a lidé opět začnou pokračovat ve svém životě, práci atd.

Válečná situace není zobrazena jako hrdinská legenda. Je přítomna v běžných starostech: lidé se snaží odjet, najít jídlo, dostat se přes kontrolu a uniknout nebezpečí.

Vyhrocená situace odhaluje charaktery

Jedním ze znaků realismu a naturalismu je vyhrocená situace, která ukazuje pravou tvář postav.

Cesta v zimě, hlad, zadržení v hostinci a příkaz pruského důstojníka vytvářejí tlak, v němž se postupně rozpadá společenská přetvářka. Zpočátku cestující vystupují jako lidé s pevnými zásadami, ale delší čekání odhalí jejich skutečné priority.

Čím déle jsou v hostinci, tím více chtějí pokračovat v cestě. Jejich původní zděšení z důstojníkova požadavku ustupuje touze dostat se do Le Havru.

Nejdůležitější rozdíl mezi postavami se neukazuje v jejich titulech, majetku nebo povolání, ale v jejich jednání. Kulička se zachová obětavě, zatímco lidé z vyšších vrstev se zachovají sobecky.

Postavy z různých společenských vrstev

Realistický obraz společnosti vzniká také tím, že se v jednom dostavníku setkávají lidé různých společenských vrstev: bohatí manželé, aristokracie, duchovní, demokrat a prostitutka.

Hrdinové příběhů jsou stejně tak venkované, měšťané a aristokraté jako deklasované živly a prostitutky.

Společné cestování vytváří malý model společnosti. Každá skupina si přináší vlastní způsob myšlení, společenské předsudky a představu o morálce. Krizová situace však všechny postavy staví před stejný problém.

Kontrast společenského postavení a morálky

Kulička je společensky opovrhovaná, ale jedná solidárně a vlastenecky. Bohatí cestující ji na začátku odmítají, přijmou však její jídlo, když ho sami potřebují.

Požadují po ní oběť, která má prospět celé skupině. Jakmile je jejich cíl splněn, odmítnou ji a předstírají, že ji neznají.

Kontrast mezi veřejnou pověstí a skutečným charakterem je jedním z hlavních realistických prostředků povídky. Dílo tak ukazuje, že člověk nemůže být hodnocen pouze podle svého společenského postavení nebo povolání.

Detailní psychologie postav

Mezi znaky realismu patří rozvinutá psychologie postav. Maupassant zachycuje jejich proměnu pod vlivem strachu, hladu, čekání, společenského tlaku a osobního prospěchu.

Na začátku cestující Kuličkou pohrdají. Když však vytáhne koš s jídlem, jejich postoj se dočasně mění. Nejde ovšem o skutečné přijetí Kuličky, ale o okamžitou závislost na její pomoci.

Podobně se mění jejich vztah k jejímu vlastenectví. Nejprve její odmítnutí obdivují, protože odpovídá jejich vlastnímu obrazu mravnosti. Později ji začnou přesvědčovat, aby své zásady porušila, protože sami chtějí pokračovat v cestě.

Po návratu do dostavníku se jejich jednání opět mění. Kulička už pro ně není užitečná, a proto se k ní vracejí s opovržením.

Znaky naturalismu

Naturalismus, z latinského naturalis, tedy přírodní, je umělecký směr 2. poloviny 19. století, který zobrazoval člověka jako tvora fyziologicky, dědičně i sociálně podmíněného neboli determinovaného.

Je to umělecký směr, který se snaží zachytit nezkreslenou realitu, alespoň takovou, jaká je v očích naturalistů. Projevoval se především v literatuře.

Dílo je významné jako ukázkový příklad realismu a naturalismu. Naturalistické prvky se projevují především v drsném prostředí, v důrazu na tělesnost, v sociální determinaci a v podřízení jednotlivce okolnostem.

• Člověk je ovlivňován společenským postavením a prostředím.
• Postavy jsou vystaveny tlaku války, okupace, hladu a zimy.
• Jednání postav je podmíněno pudy, strachem a snahou přežít.
• Autor se nevyhýbá tělesným detailům a nepříjemným stránkám reality.
• Objevují se lidé z okraje společnosti, například prostitutka.
• Chování postav je ukazováno bez idealizace.

Naturalistický charakter má především způsob, jakým se postavy podřizují okolnostem. Cestující si chtějí zachovat obraz slušnosti, ale válka, hlad a zadržení v hostinci je přinutí odhalit vlastní sobectví.

Kuliččino společenské postavení ji sice řadí na okraj společnosti, ale její jednání není určeno pouze povoláním. Naopak, v rozhodující chvíli se ukáže její obětavost, vlastenectví a schopnost solidarity.

Kompozice a vypravěč

Dílo je členěno do odstavců, psáno jako jedna souvislá povídka bez formálních kapitol.

Kompozice je chronologická. Události jsou řazeny postupně od odjezdu z Rouenu přes cestu a pobyt v hostinci až k pokračování cesty.

Chronologická kompozice podporuje realistický dojem, protože čtenář sleduje události v jejich přirozeném časovém sledu. Postupné prodlužování cesty zároveň zvyšuje napětí a zesiluje tlak na postavy.

Vypravěč používá er-formu. Autor není účasten děje a stojí jakoby nad příběhem.

Vyprávění se opírá o vyprávěcí a popisný slohový postup. Vyprávěcí postup zachycuje sled událostí, zatímco popisný postup přibližuje prostředí, vzhled postav, jejich chování a tělesné reakce.

Jazyk a styl

Dílo je psáno spisovným, poměrně moderním jazykem s častými přirovnáními a detailními popisy.

Jazyková forma zahrnuje spisovná i nespisovná slova, oslovení jako „madam“ a „pane“ a hojnost podstatných a přídavných jmen.

Mezi charakteristické prvky patří smysl pro detail, zhutněné výrazy a velké množství slov na malé ploše. Spisovný jazyk s barvitými realistickými popisy a důrazem na detail doplňuje v přímé řeči hovorový jazyk, který dodává autentičnost.

Přítomnost francouzských výrazů a jmen dodává dílu dobovou autentičnost.

Popisy

Popisy jsou rozsáhlé a detailní. Zobrazují postavy a prostředí, často s kritickým podtextem.

Detailní popis Kuličky spojuje její tělesný vzhled s reakcí okolí. Její kypřejší tvary a malá postava jsou popsány bez idealizace, současně je však zdůrazněna její přitažlivost a osobní kouzlo.

Přirovnání

Přirovnání slouží k živějšímu vykreslení situací a postav.

• „kulatý jako balónek“ - přirovnání
• „Obličej měla jako červené jablíčko“ - přirovnání
• „jako pivoňkové poupě v rozpuku“ - přirovnání
• „prsty ... trochu připomínaly věnec špekáčků“ - přirovnání

Další obrazná pojmenování

• „muka Tantalova“ - ustálený přívlastek
• „rozčílení jí sevřelo hrdlo“ - personifikace
• „živá pevnost“ - metafora
• „plamenná fráze“ - epiteton

Obrazná pojmenování zvyšují názornost vyprávění a pomáhají zachytit tělesné i psychické reakce postav.

Satirický a kritický tón

V povídce se objevuje satira, tedy kritický postoj ke skutečnosti a výsměch lidským vlastnostem a společenským poměrům.

Satirický účinek vzniká především z rozporu mezi tím, jak se postavy samy chápou, a tím, jak skutečně jednají. Považují se za úctyhodné, nábožensky založené a zásadové, ale využijí ženu, kterou považují za morálně méněcennou.

Ironie se projevuje také v tom, že lidé, kteří se hlásí k vlastenectví, přemluví Kuličku k ústupku vůči nepříteli, zatímco ona sama se nejprve odmítá podvolit právě z vlasteneckých důvodů.

Symbolika jídla

Jídlo v povídce slouží jako symbol přežití, nouze a společenské solidarity.

Zpočátku sjednocuje cestující, když Kulička rozdělí své zásoby. Ona jediná myslela na dlouhou cestu a připravila si dostatek jídla. Ostatní jí nejprve pohrdají, ale jejich hlad je přiměje její nabídku přijmout.

Vůně kuřete odhalí jejich skrytou touhu a tělesnou nouzi. Všichni se na Kuličku dívají a v ústech se jim sbíhají sliny.

Ve druhé části se význam jídla obrací. Cestující si po odjezdu vytáhnou vlastní zásoby a Kuličce nenabídnou nic. Ona přitom dříve pomohla právě jim.

Jídlo tak ukazuje proměnlivost společenské solidarity. Když lidé něco potřebují, přijmou pomoc od člověka, kterým opovrhují. Jakmile nouze pomine, pomoc zapomenou.

Význam kontrastu mezi Kuličkou a ostatními cestujícími

Kulička je přezdívka hlavní hrdinky Alžběty Roussetové, kterou dostala kvůli svým kypřejším tvarům a malé postavě. Její označení zdůrazňuje, jak ji okolí redukuje na vzhled a povolání.

Ostatní cestující představují různé společenské skupiny, které se považují za vyšší a kulturnější. Přesto se jejich jednání v klíčové situaci ukazuje jako sobecké, vypočítavé a pokrytecké.

Kulička naproti tomu jedná přímočaře. Podělí se o jídlo, odmítne pruského důstojníka z vlasteneckých důvodů a nakonec ustoupí pod tlakem ostatních, aby jim umožnila pokračovat v cestě.

Po splnění důstojníkovy podmínky ji však všichni odsoudí, přestože ji k tomu sami přemlouvali. Právě tato situace vytváří základní morální kontrast celého díla.

Vydání českého překladu

Kulička a jiné povídky vydalo Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění v Praze roku 1956 ve 2. vydání.

Z francouzského originálu Boule de Suif přeložil Břetislav Štorm. Předmluvu napsal Otakar Novák.

tags: #kulicka #znaky #realismu