Hovězí v žaludku 2: Andělské rakvičky – podrobný pohled na druhý díl Daemonicy

Andělské rakvičky jsou druhým dílem série Daemonica Martina D. Antonína. Kniha navazuje na první díl, rozšiřuje jeho svět a přivádí čtenáře do ještě rozsáhlejšího střetu Nebe, Pekla a lidského světa.

V druhém díle Daemonicy pokročíte ve svém vzdělání na nové, netušené mety, protože zjistíte, za co dostanete dva démony zdarma, zda se operace Svatý Rohatec definitivně vymkla kontrole, koho pasou pražští bačové, kolik zatáček má Přímočarý plán, jestli je vítězství ve volbách do shromáždění světových Rájů důležitější než spasení lidské duše, kteří démoni rádi plavou ve svěcené vodě, jestli smí andělé nutit lidi konat zlo, který český mág nosí nejpohodlnější papučky a jakou barvu špendlíku má konec světa.

Není divu, že se po Pekelném nářezu v prvním díle dostávají do kurzu Andělské rakvičky, ale brzy ochutnáte i Českou sekanou - a nesmíte mít autorovi za zlé, pokud se nechá strhnout megalomanským kulinářským nadšením a zakončí celou hostinu Všesvětovým gulášem. Přesto se nic nemění: Toto není kuchařka. Věřte nám. Vařit podle této knihy by bylo opravdu nemoudré.

Základní údaje o knize

Svět Nebe, Pekla a lidského světa

Martin Antonín je jeden z prvých, čo sformoval v českej tvorbe nebo a peklo do takejto formy. Ide o politické situácie oboch frakcií. Nebo, aj peklo majú svoje problémy a do toho im ešte vstupujú ľudia.

Ve zkratce: Peklo se dere na povrch, Nebe mu v tom chce zabránit, do toho se nějak míchají jednotliví hrdinové, jejichž úlohu v příběhu už jsem místy vážně nechápal a u mnohých ji doteď nechápu.

Kniha tedy nestaví pouze na jednoduchém rozdělení světa na dobré Nebe a zlé Peklo. Obě frakce mají vlastní mocenské zájmy, spory, intriky a politické problémy. Lidé do jejich konfliktu vstupují jako účastníci, prostředníci i nástroje událostí, které přesahují jejich běžné chápání.

Nastává totiž filipojakubská noc, čas, kdy se všechny brány pekelné otevírají a legie démonů se snaží proniknout na náš svět. Tato noc je za posledních tři sta let výjimečná silou, s jakou démoni útočí, i počtem jejich legií.

Archanděl Honziel v tom vidí pokus o odvedení pozornosti a riskuje vše, včetně duší ateistů a existencí svých andělů, aby tenhle plán v plánu odhalil.

V Pekle zatím spřádá Nergal sítě svých intrik, Lucifer se zdá být slabší než kdy dřív a pekelná Děvka Lilith upadá v nemilost.

Arnošt Hovězí, Lilien a okultisté

Sklep v jednom nejmenovaném pražském činžáku, kde se Arnoštovi Hovězímu podařilo invokovat velmi půvabnou pekelnici a následně ukončit svojí lidskou existenci na našem světě, láká dvojici mladých okultistů - amatérů.

I jejich touha po vyvolání nějakého toho pekelníka, či pekelnice se dočká naplnění, a je po zásluze potrestána/odměněna (nehodící se škrtněte dle velikosti vaší škodolibosti).

Arciďáblice Lilien, což není nikdo jiný něž agent-anděl Kariel v hlubokém utajení, a sám (coby duše) Arnošt Hovězí, jim splní jejich nejniternější přání a oběma dopřeje pro další existenci poctivou dávku Chtíče.

Právě tato výchozí situace ukazuje, jakým způsobem kniha pracuje s černým humorem, nadsázkou a motivy okultismu. Nadpřirozené události se odehrávají v prostředí, které působí civilně a známě, zatímco běžná lidská zvědavost může mít velmi neobvyklé následky.

Rozsah a členitost vyprávění

Čekání na vydání druhého dílu trvalo (dle stránek vydavatele) přesně rok a Daemonica za tu dobu pořádně přibrala a rozrostla se na bezmála šest stovek stran.

Navíc v případě druhého dílu objemově v jednou takovém provedení.

Nevím, kolik odboček má Přímočarý plán, zato Andělské rakvičky jich mají opravdu hodně.

Platí vše, co jsem napsala k prvnímu dílu, s tím rozdílem, že tady bylo více vedlejších linek, což podle mě prospělo, protože to trochu zamaskovalo, jak málo se odvine z hlavního příběhu.

Souhlasím ovšem s komentářem níže, že víc než hlavní linka mne více bavily a zajímaly linie a postavy vedlejší.

Jedna z nich je, že ma viac zaujali vedľajšie línie ako samotný hlavný príbeh.

Občas jsem pod tím nánosem bitek, vedlejších linií a zbytečných postav až skoro zapomínal, o co vlastně jde.

Výplňové vaty je v Andělských rakvičkách tolik, že se pod jejími ulepenými nánosy pomalu ztrácí samotný děj.

Jinak řečeno: Oproti jedničce zde máme dvakrát více stran, na kterých je dvakrát méně děje.

Rozsáhlá struktura může být pro část čtenářů zkouškou trpělivosti. Kniha často opouští jednu dějovou linii ve chvíli, kdy začne být nejzajímavější, a pokračuje jinde. Někteří čtenáři proto vnímali přeskakování mezi kapitolami jako rušivé, jiní v něm nacházeli zdroj napětí a očekávání.

Hlavní příběh a vedlejší linie

Děj mě vlastně ani tolik nezajímal, ale neustále jsem byl zvědavý, kam se ten svět pekelníků bude ubírat dál.

Vlastně mě tentokrát bavily hlavně vedlejší linky.

Bitva o Housku byla dechberoucí a vše jsem viděla před očima jako v kině.

Pochváliť naopak musím boj pod Houskom a niektoré pasáže v pekle.

Zato se mi líbila bitva o Housku, čeští mágové, více prostoru pro všechny...

Pekelné úklady a intriky podráždily moji zvědavost a i když jsem pokaždé, když kapitola skončila a děj přeskočil, nadávala, přesto jsem četla dál a chrochtala si nadšením, co ještě přijde.

Události v Housce patří k nejvýraznějším částem knihy. Vedle samotné akce zaujaly také české magické motivy a větší prostor, který dostávají různé postavy a skupiny.

Peklo jako prostor intrik

Pořádnou porci příběhu prožijeme i tentokrát v samotném Pekle mezi různorodou bandou démonů, impů i samotných pekelných knížat.

Zde se ostatně autorka pořádně vyřádila a čtenář nemá absolutně žádnou jistotu, jakým směrem se budou osudy všech zúčastněných ubírat v dalším okamžiku, o překvapivé momenty tak rozhodně není nouze.

Jsou tu neuvěřitelné pasáže, jsou tu slabší pasáže, ale v celkovém kontextu je to něco, co už asi nikdy nebudu číst.

Kam se hrabe nějaký Amber, Ursula le Guinová nebo Prachett.

Rád bych se dozvěděl co je ve městě Dis a v jiných končinách mnohorozměrného pekla, jak rebel Azazel ví o všem co se šustne a co sežral Belzebub na schůzce u Mammon.

Výraznou stránkou knihy je nejistota. Postavy jednají podle vlastních plánů, jejich motivace se střetávají a jednotlivé události mohou mít několik vrstev. Peklo proto není jen kulisou, ale jedním z hlavních prostorů, kde se odehrávají politické hry, mocenské zápasy a překvapivé zvraty.

Místy se dokonce dočkáme i zábavného počtení v duchu takřka kulhánkovském (události v klubu Pastviny).

Humor, ironie a styl

Autor je blázen, v dobrém slova smyslu, protože to, co se mu honí hlavou a předává to dál do tohoto příběhu, to mi hlava nebrala.

Autor má neuvěřitelnou představivost a naladit se na jeho vlnu je pro mě, co by čtenáře, docela náročný proces.

Autor píše velmi čtivě a vtipně, to mu upřít nelze, jen škoda toho (podle mě) zbytečného rozsahu.

Martin D. Antonín, samozřejmě coby odpovědný redaktor, odboural jakékoli náznaky humoru za každou cenu a styl druhé Daemoniky se tak nese v duchu lehké nadsázky, ironie a sarkasmu.

Jistě, najde se i pár situací, kdy se opravdu od srdce zasmějete, ale bránici si rozhodně nepotrháte.

Humor tedy nestojí na nepřetržité sérii gagů. Častěji vychází z absurdních situací, kontrastu vznešených nadpřirozených institucí s přízemními starostmi a ze způsobu, jakým postavy komentují vlastní svět.

V druhém díle se proto střídají temnější motivy, akční scény, politické intriky a ironické komentáře. Výsledkem je styl, který může být fascinující, ale vyžaduje ochotu přijmout autorovu výraznou imaginaci.

Postavy a jejich identita

Ději rozhodně také pomohlo, že jeho celou váhu nenese na svých něžných bedrech pouze Kariela a samotný anděl Kariel se ke slovu dostává opravdu jen výjimečně.

Více prostoru pro všechny postavy někteří čtenáři ocenili, protože příběh díky tomu působí širším a rozvětvenějším dojmem.

U Martina Antonína mám určité veci, ktoré mi vadili.

Mám pocit, že se autor místami sám zamotával a nevěděl, jak z toho vykličkovat.

Měnění pohlaví při Arnoštovi mi vadilo. Někdy jsem se už ztrácel, kdo je kdo.

Vieme, že má autor podobný problém s identitou, ale do knihy to nemusel přehnaně vkládat.

Otázky identity a proměnlivosti některých postav mohou být záměrným prvkem světa, zároveň však pro část čtenářů zvyšují nepřehlednost. Právě zde se názory rozcházejí: někomu připadá zamotanost podnětná, jinému komplikuje orientaci v postavách a jejich rolích.

Co čtenáře bavilo nejvíce

• Bitva o Housku a její filmově působící popis.
• České magické motivy a větší prostor pro české mágy.
• Vedlejší dějové linie a postavy.
• Pekelné úklady, intriky a politické konflikty.
• Nečekané zvraty a nejistota ohledně dalšího vývoje.
• Čtivý, ironický a sarkastický styl.
• Rozsáhlý svět démonů, impů, andělů a pekelných knížat.

Skvělé pokračování prvního dílu. I když okamžik to bylo malinko nezáživné, zbytek knihy byl opět plný překvapení a skvělého, strhujícího děje a vtipného popisu.

Jeden z nejúžasnějších příběhů, co jsem četl a omlouvám se za „jen“ 4 hvězdy.

Líbilo se mi to o něco víc než první díl (teď lituju, že jsme si dala mezi díly pauzu).

Je to hrozně zamotané a propletené (ale v dobrém, nehrozí, že byste se v ději ztratili).

Co může vadit

• Rozsah knihy a pomalejší tempo některých částí.
• Velké množství odboček, bitek a vedlejších postav.
• Moment, kdy se hlavní děj pod vrstvou vedlejších linií ztrácí.
• Obtížnější orientace v některých postavách a jejich úlohách.
• Část kolem klubu, která některé čtenáře vůbec nebavila.
• Přeskakování mezi kapitolami a dějovými liniemi.
• Nedokončenost série.

Bohužel mě vůbec nebavila celá část kolem klubu.

Občas jsem pod tím nánosem bitek, vedlejších linií a zbytečných postav až skoro zapomínal, o co vlastně jde.

Oproti jedničce zde máme dvakrát více stran, na kterých je dvakrát méně děje.

Autor píše velmi čtivě a vtipně, to mu upřít nelze, jen škoda toho (podle mě) zbytečného rozsahu.

Nemůžu říct, že bych byl nadšen, ale mnohdy to byl opravdu fascinující zážitek.

Čtenářská náročnost

Jakkoliv se to tak může jevit, nejedná se o oddychovku.

Autor má neuvěřitelnou představivost a naladit se na jeho vlnu je pro mě, co by čtenáře, docela náročný proces.

Čtenář musí sledovat několik mocenských center, rozdílné motivace postav, přesuny mezi Nebem, Peklem a lidským světem i množství vedlejších linií. Kniha proto může působit jako náročný labyrint, přestože její jazyk zůstává čtivý.

Hltal jsem stránku za stránkou a posledních cca 250 stran už jsem dal na jeden zátah.

Ta vata je totiž tak neskutečně lahodná a návyková, až se bojím, že do vydání trojky budu trpět nesnesitelným absťákem.

Nicméně kniha se čte tak dobře, že jsem ochoten jí odpustit všechny nedostatky, i když objektivně je jednička asi o něco lepší...

Otázka třetího dílu

Největší výhradou části čtenářů zůstává skutečnost, že příběh není dokončený.

Avšak, najviac ma štve, že to nie je dokončené.

Tento díl byl vydán v 2011 a doteraz tu nie je 3. časť.

Zato mě opravdu rozhořčilo, že to není dopsané.

Navíc jsem četl, že konečně chystá třetí díl, tak třeba ti nadšenci, co tu jsou, se jednou dočkají zakončení.

Příběh by si to zasloužil.

Rád bych se dozvěděl i to, jak to dopadne s dvojčaty a jak vypadají volby na Nebi a co podnikne výsadek TIP na Housce.

Jen škoda, že trojka pořád není a kdoví, jestli kdy bude...

Právě otevřené otázky posilují zvědavost, ale současně mohou být zdrojem frustrace. Čtenář se dozvídá nové informace o městě Dis, mnohorozměrném Pekle, rebelovi Azazelovi, Belzebubovi, dvojčatech i nebeských volbách, avšak některé očekávané odpovědi zůstávají odloženy.

Pro koho jsou Andělské rakvičky

Kniha může oslovit čtenáře, kteří vyhledávají výrazně imaginativní fantasy, propojení nebeské a pekelné mytologie s českým prostředím, politické intriky, černý humor a velké množství postav.

Vhodná je především pro ty, kterým nevadí rozsáhlé vyprávění s mnoha odbočkami a kteří si užívají samotné objevování světa více než rychlý postup hlavní dějové linie.

Méně vhodná může být pro čtenáře, kteří dávají přednost úspornému stylu, jasně vymezeným postavám, jediné dominantní dějové linii a uzavřenému příběhu.

Byl bych blázen, když bych čekal něco jiného, než od první knížky.

Navíc v případě druhého dílu objemově v jednou takovém provedení.

Hodnocení čtenářů

Rozporuplnost hodnocení souvisí především s poměrem mezi hlavním příběhem a vedlejšími liniemi. Jedni čtenáři vnímají rozvětvenost jako přínos, jiní jako zdroj výplně a nepřehlednosti.

Otázkou tedy je, proč jsem druhému dílu Daemonicy šlehnul čtyři hvězdičky...

Nicméně kniha se čte tak dobře, že jsem ochoten jí odpustit všechny nedostatky, i když objektivně je jednička asi o něco lepší...

Jedno z hodnocení uvádí 75 %.

Čtyřicetiprocentní hodnocení prvního dílu v Pevnosti, časopise, který mnozí vidí jako jedinou bernou minci, nebylo pro autora ani nakladatele určitě příjemné a nejspíš ani má recenze jim náladu nespravila.

V případě „dvojky“ se dle mého názoru takové blamáže bát nemusí.

Kompozice druhého dílu v porovnání s prvním

Už je to nejaký čas, čo som čítal prvý diel, ale pri čítaní druhej časti som sa dostal rýchlo do obrazu.

První díl zcela určitě neměl takovou sílu, aby v paměti většiny čtenářů, a já nebyl výjimkou, zanechal přehled všech jednajících postav, jejich snah a intrik.

Několik prvních desítek stránek Andělských rakviček je tak ve znamení tápání a rozpomínání se na to, kdo, proč a co vlastně chce.

Neznámá autorka to navíc čtenáři vůbec neulehčuje a vesele si příběhem sviští dál, jako by oba díly vyšly takřka současně.

Ve druhém díle se podle čtenářských reakcí zvyšuje množství vedlejších linek, postav a prostředí. To může působit jako rozšíření světa i jako zakrytí skutečnosti, že se z hlavní dějové linie neposune tolik, kolik by odpovídalo rozsahu knihy.

Vlastně mě tentokrát bavily hlavně vedlejší linky.

Výrazné motivy a otevřené otázky

• Operace Svatý Rohatec.
• Filipojakubská noc a otevírání pekelných bran.
• Bitva pod Houskou.
• Činnost českých mágů.
• Politické situace Nebe a Pekla.
• Volby do shromáždění světových Rájů.
• Město Dis a další končiny mnohorozměrného Pekla.
• Rebel Azazel a jeho přehled o dění.
• Belzebubova schůzka u Mammon.
• Dvojčata, nebeské volby a výsadek TIP na Housce.

Rád bych se dozvěděl co je ve městě Dis a v jiných končinách mnohorozměrného pekla, jak rebel Azazel ví o všem co se šustne a co sežral Belzebub na schůzce u Mammon.

I to jak to dopadne s dvojčaty a jak vypadají volby na Nebi a co podnikne výsadek TIP na Housce.

V druhém díle Daemonicy pokročíte ve svém vzdělání na netušené mety a odhalíte, za co dostanete dva démony zdarma, zda se operace Svatý Rohatec vymkla kontrole, koho pasou pražští bačové, kolik zatáček má Přímočarý plán, který český mág nosí nejpohodlnější papučky a jakou barvu špendlíku má konec světa.

Čtenářská zkušenost

U téhle mám navíc neodbytný pocit, že to autorce dlužím.

Daly jsme se do řeči na červencové besedě s Kevinem Hearnem v pražské knihovně, a pak se znovu střetly na Coniášovi.

Už z toho důvodu jsem se rozhodla si něco od Martina D. Antonína přečíst.

Podívala se na hodnocení na DK, zvolila titul a omylem si v knihovně vypůjčila druhý díl.

Po dodatečném přečtení jedničky musím konstatovat, že vytvořený svět si mne naprosto získal a hodnotím ho všemi deseti.

Škoda, že jsem po křtu knihy nevyrazila na after-párty.

Možná by mě to přimělo přečíst si to v době, kdy jsem se cítila více jako cílová skupina.

Různé reakce ukazují, že vztah ke knize výrazně ovlivňuje očekávání. Čtenář, který přijme její rozvětvenou stavbu a absurdní imaginaci, může získat fascinující zážitek. Čtenář očekávající rychlé rozuzlení a přehlednou hlavní linii může naopak narazit na příliš mnoho odboček.

Jeden z nejúžasnějších příběhů, co jsem četl a omlouvám se za „jen“ 4 hvězdy.

Prosím, prosím, prosím, vydat třetí díl.

tags: #hovezi #v #zaludku #2 #andelske #rakvicky