Historie
BŮRSKÁ PIVNICE
U dlouhého „cechovního“ stolu sedával tajemník Mach, náčelník Sokola Pažout, Kubů „notárius“ i „redaktor“, sympatický Max Lustig, Slavík „fendák“ i Ort „čapart“, berní Rotta s Pekelským, Šolc „arendátor“ a mnoho jiných...
V době kdy v jižní Africe zuřila druhá bůrská válka, byl vlastníkem tohoto hostince mladý a podnikavý František, syn Matěje Hortlíka, jenž měl přezdívku „Mako“. Jestliže tehdy celý český národ sympatisoval s hrdinskými jihoafrickými Bůry, sympatizovala s nimi i celá sobotecká veřejnost , ve které měl v těchto sympatiích primát náš mladý hostinský František Hortlík.
Jednotlivá vítězství Bůrů se zde u dlouhého „cechovního“ stolu svorně zapíjela příznivci ofensivy i defensivy, ač jinak mezi nimi bylo dosti sporů o tom, jakou taktikou mají Bůrové válčit.
Stařičký bůrský president Krüger jistě neměl tušení, že existuje na světě tato útulná hospoda, kde den co den s večerem se schází společnost na slovo vzatých stratégů, která za předsednictví našeho hostinského a pod ochranou svatého Krišpína, patrona všech ševců, jehož vyřezávaný obraz visel na stěně nad stolem, bedlivě studuje mapu Transválu a s úzkostí sleduje každé sebemenší pohyby anglických vojsk.
Přes to, že porady našich stratégů ušlypozornosti anglické špionážní služby, nezůstaly nijak utajeny před ostatní soboteckou veřejností.
A tak se stalo, že jedné noci, právě když náčelník našeho generálního štábu, hostinský Hortlík předčítal zprávy telegrafních agentur z jihoafrického bojiště, neznámí škudníci přistavili k průčelí hostince žebřík a prvá tři písmena z nápisu „Kumburská pivnice“ zabílili. Tak se stalo, že Sobotka měla najednou novou tentokráte „Burskou pivnici“
Ačkoliv všechno „bůrskofilské“ sobotecké občanstvo tuto náhlou změnu v pojmenování přijalo s povděkem, rozhodl se hostinský Hortlík nové pojmenování zrušiti.
Nevím co je na tom pravdy, ale učinil prý tak z obavy před pověstnou anglickou „Intelligence Service“. Jméno nové pivnice sice zmizelo, ale za to přibylo v Sobotce o jednu přezdívku více. Hostinskému se začalo říkat „Bůr“!
Stará hospoda se rozbořila a Hortlík na jejím místě postavil hostinec nový. Po čase i tento nový hostince prodal a dokonce se na nějakýčas odstěhoval ze Sobotky. Zapomnělo sena pivnici Kumburskou i Bůrskou. Nezapomnělo se však na „Bůra“. před světovou válkou se k nám zase vrátil a postavil u nádraží nový hostinec. dal mu jméno „Hotel turistů“. Zeptejte se však soboteckého domorodce na tento hotel. Bude dlouho přemýšlet, kde to je. Zeptejte se jej však na hostinec „u Bůrů“ anebo prostě na „Bůrovnu“ a okamžitě vám poslouží. Tak si totiž pojmenoval nový hotel sobotecký lid.
Hodně let jíž uplynulo od bůrských válek a mnoho se toho také změnilo. Bývalí nepřátelé se stali přáteli a slavní bůrští hrdinové pomalu odchází. Odchází pomalu i pamětníci oněch krásných večerů v bůrské pivnici.
A až jednou přijde den, kdy i náš starý Bůr se odebere za svými jihoafrickými chrabrými druhy k velké armádě, zůstane nám v Sobotce na památku nejen bůrských válek, ale i jeho hostinec „Bůrovna“.